Ať žije Django!

Pro mne docela zklamání. Táhne se to jak smrad, spousta okecávaček, ale hlavně nelogického chování postav. SPOILERY. Třeba u úvodního přepadení dají jistící ránu smrti vozkovi, ale Djangovi ne. Taky nevíme, co Djanga tak táhlo k tomu padouchovi, charakter se moc nemění, takže musel být hajzl už předtím. A co to je za nápad udržovat si jako bandu mstitelů odsouzené na smrt? A pak je filmařsky hodit přes palubu jedním mexikáncem? Líbí se mi scéna na hřbitově, která působí jako slušný prequel daleko lepšímu Djangovi s Francem Nerem. Líbí se mi i scéna „podej mi tu pistoli za hlaveň“. Ale celkově je to takové upocené, se skoky v ději, nelogičnostmi, které mne štvaly. (07.09.2014)

Režisér a scénárista Ferdinando Baldi je poměrně známý režisér spaghetti westernů, i když ne zrovna u nás. Což je škoda. V jeho tvorbě je tento subžánr v podání krapet neobvyklý, což znamená, že se od tradičních spaghetti westernů nemálo odlišuje. Ve své filmografii má také známou postavu Djanga a není od věci, že inspiraci pojal od snímku režisérského kolegy Sergia Corbucciho ´Django´ (1966). Ještě v témž roce napsal a natočil své podání této postavy ´Adios Django´ (1966), do kterého ještě angažoval Franka Nera. Se snímkem Sergia Corbucciho to však nemá nic společné. A k tématu se vrátil ještě o tři roky později, avšak už bez Franka. Co se týče příběhu, těžko posoudit, jak to skutečně bylo, ale jistojistě se inspiroval úspěšným válečným snímkem ´Tucet špinavců´ (1967). No, jak už dnes víme, nebyl jediný. O poskládání party bojovníků z trestanců k vykonání nelehkého úkolu vzniklo snímku daleko více.  Baldi však takový nápad přeci jen pojal trošičku jinak. Django živící se jako kat trestance získal určitou fintou. Do hlavní role tentokrát angažoval již spaghetti westerny zkušeného Terence Hilla a byla to od něj sázka na jistotu. Byť by se dal snímek označit jako typická Hillovka, přeci jen je to menší odklon. Snímek je brán daleko vážněji a jedná se jen o další dějový akt pomsty. Tedy stejně, jako u předchozího Baldiho počinu. Fanoušci typických drsných spaghetti westernů si u tohoto snímku v Baldiho podání moc neužijí. Ale to neznamená, že by byl film špatný. Naopak. Je to prostě jen Baldiho styl. Například u pěstních soubojů použil v rychlém střihu neobvyklé změny úhlů kamery pro větší efekt. Akční scény, byť jich není moc, vypadají skvěle a to vlivem realistických kaskadérských kousků. Dějová linka je přímočará a obzvlášť v dnešní době značně předvídatelná, ale to jen vlivem plejády podobně či stejně zaměřených snímků. Pro Terence Hilla se jednalo o první hlavní žánrovou roli a zhostil se ji dobře. Ztvárnění Djanga Frankem Nerem si jistojistě podrobně nastudoval, takže ho pojal naprosto stejně, čímž na něj navázal dokonale. Snímků s Djangem vzniklo více a to s jinými představiteli, ale upadly v zapomnění. Jen Terence Hill po Frankovi Nerovi zůstal. Inu, snaha se cení. (17.07.2022)

Roli Franca Nera převzal v pokračování   příběhu potulného pistolníka ve spaghetti   westernu Terence Hill a kupodivu se jí zhostil   dobře. Tady se na něho dá ještě koukat,   možná ještě v májovkách. Po vytvoření   dvojice s Karlíkem Pedersolim se pro mě v   rolích kašpárků znemožnil, takže už ho   neberu. Jak stárnu, přicházím spaghetti   westernům na chut. Co jsem dříve odsuzoval,   vzal jsem na milost. Tyto příběhy mají svou   odlišnou atmosféru od klasiky, ale to se mi   právě líbí. Platí tu trochu jiná pravidla,   hlavní hrdinové nejsou právě příkladem   ctností, a i když nakonec vždycky zvítězí   pravda a láska nad lží a nenávistí,   zůstává ve mně pocit... co kdyby se hrdina   nechoval jako vůl. (19.03.2022)

Terence Hill jako Django, stejné modré oči, stejný ohoz , ale o nějaký ten pátek míň, protože Preparati la bara ! by se dal brát de facto jako prequel Corbucciho Djanga. Ze začátku jsem si vůbec nemohl zvyknout, Baldiho pojetí je daleko hravější a ukecanější než syrový a mlčenlivý originál, komické postavičky, zejména poštmistr, mne přímo iritovaly a Hill přes všechnu snahu prostě není Nero. Postupem času jsem ale srovnávání hodil za hlavu, šlo to celkem snadno, protože příběh se vcelku povedl, Django začal být temnější a duo záporáků Frank a Eastman prostě nemohlo zklamat. Nakonec přišlo ještě Djangovo přímo epické vyrovnání s oběma zloduchy a já byl nadmíru spokojen. (24.11.2013)

Vyměnil se režisér a hlavní herec, jehož jediné pouto s Francem Nerem jsou modré oči, ale jinak film zůstal podobný předchozímu dílu. I zde je úvod jakoby lehce zkopírovaný. Podobným způsobem pomáhal odsouzenci k smrti Blonďák ve snímku Hodný, zlý a ošklivý. A i tu dostane Modrooký pořádnou nakládačku, aby se v závěru postavil na odpor se svou legendární zbraní a opět na hřbitově. Pravda, najdeme zde více humoru, ale jinak prvními dvěma díly zásadní rozdíly nevidím. Hudba je opět celkem dobrá a Terence Hill není horší herec než F. N. (23.03.2022)