Antiporno

Myslel jsem, ze takovemu filmu dat jine hodnoceno nez 5* nebo odpad nelze. Jenze kdyz bych mel hodnotit prvni polovinu, tak jsem se premahal, abych to nevypnul s hodnocenim ,,odpad", ale pak to tak nejak zacalo davat smysl. Bohuzel z toho filmu si budu na vzdy pamatovat jen jesterku v lahvi, ktera nemuze ven (nakonec bylo vysvetleno) a mufl (okruzni pila), ktery se nekolikrat ukaze, jak prorezava sadrokartonovy strop a to uz bohuzel zustalo vykrikem do tmy i kdyz skoncily zaverecne titulky. Kamera, hudba a napad super, herecke vykony slabsi a malo alkoholu v krvi si vykoledovalo 2* (01.09.2018)

Kto koho riadi? Maliarka, herečka a celebrita má denný kalendár naplnený stretnutiami s novinármi a fotografmi. Pritom si realizuje umelecké vízie sériou veľkoformátových obrazových portrétov tvárí. Čo sa týka umeleckej kvality obrazov - pop artovo-komerčný výgrcok. Rovnakej kvality ako grcka, ktorú diva vyvrhne krátko po zobudení do hajzla. Po vygrcaní premýšľa, či už ráno šťala a srala, lebo to je skutočne dôležité. Zanedlho príde prvá várka novinárov. Umelkyňa situáciu využije na dokonalé poníženie vlastnej asistentky. Role sa zmenia po odkrytí kariet. V skutočnosti totiž sledujeme film vo filme. Ponižovanou sa stáva herečka, ktorá hrá umelkyňu. V úvode ponižovaná asistenka je hereckou hviezdou, ktorá douráža neschopnú štetku v hlavnej úlohe. Zmysel a postavenie hlavnej hrdinky, rovnako tak scéna, sa v priebehu ďalšieho deja niekoľkokrát pootočia a zmenia. Retrospektívne scény vracajú dej do herečkinej mladosti. Spomína najmä na rodičov a sestru, ktorá navždy odišla v mladom veku. Vo filme sa spomína nevhodná sexuálna výchova, teenagerské samovraždy, prostituovanie skutočné i zástupné, nemožnosť uniknúť zo sveta plného ponižovania a vzťahových sračiek. Neustála potreba ľudského druhu nad niekým dominovať a niekoho manipulovať. Všetko v nádherne vyfarbených interiéroch. Vločkami snehu jemne zasypávaná lesná krajinka ukazuje, že autor nezabúda na prírodu a jej ozdravnú silu. Scén ubližujúceho násilia a ponižovania  bolo priveľa, ale výtvarné riešenie je stobodové, teda celkove za 80%. (09.09.2020)

Divím se, že se pomalu tento snímek neumístil mezi rozporuplné filmy, protože kdo musel na tento snímek narazit náhodou, tak asi nepochopí samotnou existenci tohoto snímku. Jenomže koho si Sion Sono uvázal díky jeho předchozím filmům plné bláznovství, sexu, úchylností, bizárů, a dokonce hodně kvalitních kousků, ze kterých i mrazí, tak bude asi člověk spokojený. Je to totiž jeden velký erotický bizár, který opět nezná své hranice. Ze začátku to vypadalo jako jen šíleně crazy video pro dospělé, ale po několika minutách se to proměnilo v něco lepšího, a režisér tak mohl hrabat jak v hlavě hlavní postavy, tak i v hlavě diváka, a je to svým způsobem geniální. Ami Tomite byla naprosto fantastická po všech stránkách. Některé scény jsou naprosto božím vizuálem a připomíná tak režisérův předchozí film Tag, kde vlastně Ami též hrála. Už to není nic epického, z čeho by byl člověk paf, ale solidní Sonovina to ještě určitě je. Mé hodnocení: 7/10 (08.05.2024)

Sono odtrhnutý z reťaze. Dáva význam prostoduchej explicitnosti násilia a erotiky. Štúdia ženy, jej slobody, sveta ktorý obýva a umeleckých hodnôt prezentovaných ako niečo významovo bohaté ale pri tom prázdne a povrchné v sprievodne klasickej hudby, farebných kulís a nádherných herečiek. Filmová preformance o rôznych aspektoch vyjadrenia, ktorá smeruje k ranným Sonovým dielam, kedy nápady a prevedenia ustupovali naratívnej zložke. Aj napriek krátkej stopáži sa tu ukáže znásilnenie, submisívnosť, lesbické hrátky, role play, incest, vražda, psychóza, psychické týranie. Všetci sme jaštermi zatvorenými vo fľaši. Nie je úniku. Antiporno je prudko neerotické aj vo svojej nahote. A ukazuje víziu jedného z najzaujímavejších tvorcov súčastnosti. (27.04.2018)

Velice zajímavou hru zde rákosník Sono rozehrál s diváctvem. Na první pohled ujetá zvrácená samoúčelná prasárna, tak jak to umí snad jen Japonci. Na pohled druhý ovšem důmyslně nastavené zrcadlo společnosti i jednotlivcům, respektive jejich životní cestě. To vše s velmi silnou symbolikou. Dokonce i krásnému, mladému a komplexně úžasnému člověku, jakým mám tu čest být, dala spousta symbolů pořádně zabrat, tudíž je mi naprosto jasné, že drtivé většině diváctva (zastoupeného povětšinou čuráky a dementy) utekly úplně, a proto tu také svítí jen nějakých usraných 52 %. Krásná poetika v tom, že jsme všichni jen kurvy zaujímající svoje role a postoje (místo abychom stáli) na pódiu, kde jsem pod bedlivým dohledem krtiického publika. Vynikající studie lidské svobody a uvíznutí v nekonečné mašinérii sraček a nejnižších zděděných lidských pudů, kolem kterých se točí celý život, ať už si hrajeme na cokoli, do které se jako jednotlivci uvrtáme zcela dobrovolně. Jakmile v tomto stavu setrváme příliš dlouho, tak už není úniku, stejně jako se nedokázala vymanit hlavní hrdinka, či třeba ještěr ze sklenice, ve které se příliš zvětšil (za mě určitě top symbol). Chápu, že ukázka jistého stereotypu a opakování motivů byl autorský záměr, ale nás inteligentní diváky stereotyp začne brzy srát, tudíž jsem se značnou část stopáže lehce nudil. Každopádně milé překvápko a film, který si pozornost určitě zaslouží. Snad se pouze při jeho zhlédnutí zamkněte a zatáhněte žaluzie, ať vás náhodný návštěvník, neznající kontext, nepovažuje za zvrácené prase. (24.10.2019)