V písku - Příslib svobody

Já souhlasím s komentářem laik_60 a ještě přidám, že bych se o takových událostech asi vůbec nedozvěděla, tudíž díky za zfilmování i takových hrůz, které se děly po válce. Velmi působivé, zamýšlení hodné a smutné. Faktem je, že sama si nedovedu představit, jak bych se zachovala já v situaci, kdybych věděla, že mně zabili právě tito kluci mého manžela, děti a zaminovali ty obrovské pláže, pole atd. protitankovými minami. Válka je hnus, co si budeme říkat........... (24.05.2016)

Jo, film vám nasadí do hlavy spoustu otazníků a emocí. Kolik zfanatizovaných německých spratků dokázalo zabít a utýrat lidí ? Kolik jich ke konci bylo chudáků, když Hitlerovi došel dech a verboval děti? Dá se to všechno dnešníma očima objektivně posoudit ?Jsou emoce správně, nebo špatně ? Každopádně, po válce je skupina německých vojáků, skládající se z výrostků, přidělena na pobřeží, aby jej vyčistila od několika druhů nášlapných min. Velmi dobré a doporučuji, podobnou zfilmovanou tématiku tak často nenajdete. (01.01.2018)

Asi nejoriginálnější válečný film za posledních x let a zároveň strašně silné lidské drama, které se nesnižuje k účelovému nátlaku na emoce, ale "jen" ukazuje realitu takovou, jaká byla. A zároveň nutí k přemýšlení. Na jednu stranu člověk soucítí s německými kluky, kteří si sice kolikrát ani nestačili uvědomit, co je válka, ale jen proto, aby byli nahnáni vlastně do něčeho ještě horšího a na druhé straně je otázka, kdo jiný by měl na podobném úkolu pracovat a riskovat život. Spojenečtí vojáci? Místní obyvatelé? To jistě ne. Jasně, zadostiučiněním by bylo, kdyby se po minových polích plazili ti, kteří seděli před soudními tribunály, nebo alespoň členové jednotek SS, ale jak už to tak bývá, válku nakonec odnesou ti nejnevinnější. 90% (19.05.2016)

V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon. (28.01.2017)

Bol som dosť zvedavý na tento film, pretože som tušil, že bude polarizovať divákov. Mám väčší problém s komentárom, než s hodnotením. Tri hviezdičky sú akýmsi priemerom medzi minimálne štvorkovým hodnotením za filmárčinu a nanajvýš jednohviezdičkovým hodnotením posolstva, ktoré film vysiela. Réžia, casting, herecké výkony, dramatickosť situácií, výborná kamera i hudba, ktorá nič nepokazila, to všetko sú klady. Aj jednoduchý príbeh, postavy rozčlenené medzi dánskeho seržanta a anonymizovaných nemeckých zajatcov mi neprekážal, i keď futbal počas "voľného dňa" a dievčatko v mínovom poli mi už dvíhali obočie. Podstatný je však celkový trend, ktorým sa uberajú filmy o druhej svetovej vojne. Neinformovaný divák vidí mladých, sympatických nemeckých zajatcov, o ktorých minulosti, počas ktorej iba plnili rozkazy sa nič nedozvie, ako sú nútení upratať míny, ktoré tam nechali ich starší kolegovia. Jeden mudrlant píše o "tragickom momente dánskej histórie" iný horlivec to dokonca označuje za najväčší dánsky vojnový zločin. Mne v takýchto situáciách pomáha, keď obrátim šachovnicu a vymením úlohy aktérov. Nech sa nikto nehnevá, ale predstava, že by víťazné Nemecko čistilo ruské mínové polia vlastnými vojakmi za prizerania sa ruských vojnových zajatcov je práve tou absurditou, ktorú nemôžem nechať nepovšimnutú. Preto považujem tento typ filmov za prepisovanie histórie, ktorého obeťami sú mladíci, pre ktorých existujú iba filmy nakrútené v 21. storočí, mladíci, ktorí si podľa nich utvárajú názor na dejinné udalosti. Akokoľvek kvalitný film, ktorý napomáha dejinnej i morálnej dezorientácii nemôže odo mňa dostať viac, ako tri hviezdičky. (20.12.2017)