V písku - Příslib svobody

Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70% (29.01.2017)

Působivé záběry, působivá hudba, působivé obrázky. Ale díky konci až příliš dobrosrdečně nesmyslné. Jednak byli vojáci poraženého nepřítele, takže "uklidit po sobě" dávalo smysl - přece tam nebudou umírat vojáci dané země, druhak už skutečně byli zkušení - jejich záchranou tedy pomře více těch nezkušených, kterých pak bude méně a bude to muset uklidit někdo "ze svých". Ale jinak vkusně zpracované, byť mustr byl očekávatelný. (29.05.2016)

Snad se za tahle zvěrstva Dánové konečně oficiálně Němcům omluví ... ... hrůzné události, o tom žádná, ale ty miny asi měli odstranit místní občané sami, že ... ("vždyť všichni ti chudáci v německých uniformách jen plnili rozkazy"...) ... jinak film samozřejmě hodně dobrý, ale tady přece nejde zapomenout na všechny souvislosti ... .. říšský ministr propagandy Dr. Joseph Goebbels by jistě ryčel nadšením ... (24.05.2016)

Další válečnej zářez do pažby, který stojí za to vidět. Zase jiný pohled, jak to na konci války vypadalo. Třeba na dánském pobřeží. Mladí Němci likvidují nášlapné miny z pláží a že jich tam teda bylo hafo. Tady se fakt nezahálelo. Je jasné že hoši jdou na jistou smrt a že mají jen malou šanci vrátit se domů. Výcvik a podmínky jsou tak chabé, že to nemůže směřovat jinam. Každopádně pro mě byla stěžejní postava seržanta, který to měl na povel. Počáteční nenávist se postupně začne měnit v soucítění s kluky, kteří vlastně ani pořádně neví o co šlo a jde. Ze spaní volají mámu, když je straší noční můry z prožitých hrůz. Jeho chování se hodně změní a nakonec klidně riskuje život, aby dostál svého slova muže, vojáka, které klukům slíbil po splnění úkolu. Moc pěkná scéna, když je den volna a všichni si zahrají fotbal, jen tak, aby na chvíli zapomněli na všudypřítomné peklo a nervy drásající okamžiky, při odstraňování min. Panebože, kdy to zase vybuchne...... (13.04.2019)

Krásný film, kteří určitě stojí za to vidět. Alespoň pro milovníky válečných (a protiválečných) filmů. Roland Møller zahrál roli seržanta, který dohlíží na nenáviděné německé vojáky, skvěle. Jeho vývoj se mu zračil ve tváři a chvílemi jsem litovala, že film není dvojnásobně dlouhý, aby vše mohlo probíhat ještě pomaleji a přirozeněji. Film si přinejmenším nominaci na letošního Oscara zasloužil. Nebudu se divit, když bude sbírat po světě ceny dál. (02.03.2017)