V písku - Příslib svobody

Je sedmdesát a více let po válce. Lehko se dnes z pohodlí domova soudí, co je morální a co ne. Komu nezabili příbuzného v koncentráku, na frontě, při náletu, kdo nezažil strach z toho, že mu jednoho dne pár chlápků v kožených kabátech zabuší na dveře, kdo nestál frontu na potravinové lístky, ten se možná bude ošívat nad nelidskostí toho, co vidí. V roce 1945 nešlo dělat, že se nic nestalo, že je konec a teď k sobě budeme všichni hodní. Ke cti filmu a jeho scénáristy a režiséra v jedné osobě je třeba říct, že si nehraje na žádné morální memento, nekáže, a když ve mně vyvolal nepříjemné pocity, musel se o to opravdu poctivě zasloužit. Tohle jsou Dánové, ne Hollywood. Z tématu tak dokážou vytřískat emoce, napětí, syrovost a nepříjemné pocity i bez klišé. Tím nemyslím ani tak scény jako takové, ale spíš to, jak jsou udělané. Např. záchrana holčičky na pláži, dokážu si představit, jak by to natočilo tucet jiných, zde je to podáno tak, že jsem opravdu nedýchal. Co bych snad vytknul, je možná malá propracovanost německých kluků, o většině víme jen obligátní "je mi sotva osmnáct a jsem v noční můře" (všichni ovšem hrají skvěle), zato dánský seržant je skvěle napsaná i zahraná postava. Jo, a taky film správně ukazuje, že chlap má dané slovo dodržet. Podobný film: Polumgla. (14.08.2016)

Zcela evidentně jsou i horší věci, nežli válka - kupříkladu vykopávání min. Mladiství náckové se dostávají do područí dánského kapitána, který předmětné árijce fackuje, kope do údů a obstarává božskou manu ve formě potkaních exkrementů. Finální nakládka vykopaných min na korbu tatrovky byla vskutku k nasrání. 69% (17.03.2017)

Jednoznačně za 5! Parádní záležitost, která je spíše psychologickým dramatem než válečným filmem, protože se odehrává v prvních mírových měsících roku 1945. Už jsem to tu psal vícekrát, vždy mám trochu problém, když hlavními hrdiny ve válečných filmech jsou Němci, Japonci, či jiní okupanti... Ačkoliv se zájmem sleduji osudy toho či onoho vojáka, dívám se na ně s vědomím milionů obětí. Tady ale nešlo necítit k těm klukům lítost. Kdo o válce něco ví, ví také, že poslední odvody do války v Německu braly sotva odrostlé chlapce nebo naopak starce. Už nebylo do válečného masomlejnu z čeho brát...Sice se sem tam podařilo z někoho udělat fanatika pro jeho neznalost hrůz s příslibem tajných zbraní, většině se ale od rodin vůbec nechtělo. Na frontě tito chlapci neměli valných bojových hodnot nejen kvůli nedbalému výcviku, ale také proto, že na straně spojenců proti nim stáli ostřílení veteráni. Pokud nepadli, bylo na konci války zajato mnoho takových vyděšených štěňat. S vědomím tohoto jsem učinil vyjímku, stejně jako serža od SAS paragánů, který je měl na starost. Bylo zajímavé sledovat jeho počáteční apatii vůči těmto lidským bytostem německé národnosti, zřejmě následek prožitých hrůz z bojů. Vše bylo skvěle zahrané a skvěle nasnímané. Udivilo mne jak pokaždé u každé z min zatajuji dech při šroubování roznětky... Ačkoliv se postup spojenců může zdát krutý, kdo jiný měl ten binec po sobě uklidit? Zaminované pláže zůstat nesměly, a proč by životy měli riskovat spojenečtí vojáci či civilisté? A pak, rok 1945 byl rokem strašného hněvu na Německo, rokem strašného procitnutí při zjištění kam jezdily všechny ty vlaky s Židy... Rok pomsty na poraženém nepříteli. Je třeba si uvědomit, všude byl i hlad. Británie byla vyhladovělá, nad Nizozemím, Belgií a Francií shazovaly těžké bombardéry kontejnery s potravinami...Nebýt USA a jejich konzerv, bylo by zle, moc zle !. Doba byla prostě zlá i když už bílá holubice rozprostřela své perutě nad válkou rozdrásaným světem. Hvězdou filmu byl jednoznačně Roland Møller ! Jen se ptám proč se miny hledaly takto ručně a pro finální kontrolu se třeba nepoužila minohledačka? 5 protitankových min. * * * * * (23.05.2016)

Hodně velká paráda a jiný pohled na Válku. Film pojednává o mladých německých zajatcích, kteří mají za úkol vyklidit minové pole na pláži pod velením krutopřísného Rolanda Møllera. Silný příběh s velmi silnou atmosférou a s dostatkem mrazivých scén, aby si udržel divákovou pozornost. Tohle se Dánům povedlo. 8.5/10. (21.01.2020)

Nie je jednoduché súcitiť s niekým, kto má na svedomí toľko zverstiev ako bola nemecká armáda počas druhej svetovej vojny. Spravodlivé by zrejme bolo, keby samotné mínové pole odpratával Himmler s Hitlerom, no ako to už býva zvykom, najhoršie dopadnú tí, čo plnili rozkazy či choro prepadli slepej ilúzií svojich mecenášov. Mládež je hlúpa, nemá žiadne skúsenosti, preto je najvhodnejšou skupinou na ovládanie, respektíve zmanipulovanie na dosiahnutie osobných cieľov (viď "kľúčikovanie" v Novembri 89', respektíve posledné voľby a ruka na stráž). Či mi ich bolo ľúto? ÁNO BOLO. Je to smutný film, veď to boli deti, ktoré sa mali na vojakov akurát hrať, nie nimi BYŤ, ale oni si miesto oberania jabĺk do košíkov, zobrali do rúk samopaly. Rozhodli sa ísť touto cestou a tak znášali následky. A tak sa nato treba aj pozerať či tento celkový problém vnímať. Nie som bezcitný, no nič sa nemení na fakte, že v ohrození bol v prvom rade nevinný Dánsky národ, ktorý trebalo ochrániť. Alebo mal pobrežie od mín čistiť nejaký domáci farmár s cukrárom? Samotný snímok je manipulatívny pričom svoj cieľ v podobe vyvolania pochybností dosiahol. Premena vnímania svojho nepriateľa je taktiež ukážková. Príbeh sa opiera o historické "fakty", takže predpoklad, že by bol zlým počinom, je naozaj mylný. (26.05.2016)