Blikající světla

Debut mistra úchylek, bizáru a zvěstovatele dobra se ještě pořád drží v jistých mantinelech normálnosti, přesto již sděluje poselství o sounáležitosti a přátelství  skrze narušené jedince  z okraje společnosti. Poutavě působí rozvedení příběhů gangsterských přátel pohledem do jejich dětství, kde každý ze skupiny má svůj malý krutý a bizarní příběh, jenž do určité míry vysvětluje jejich jinakost a osobitost. Nemůžu sice říct, že jsem  celou stopáž byl jako u vytržení, na druhou stranu chvíle (pěstí dívce do obličeje, drž hubu pro tu samou dívku, závěrečná přestřelka atd), kdy jsem byl z příjemné letargie vytrhován, byly moc fajn. Pohodovka, tak akorát za čtyři. (24.10.2021)

Jensen ve svých filmech dokáže brilantně skloubit dva unikátní faktory, které jen tak někdo skloubit nedokáže. Jednak tu máme ten nejbrutálnější černočerný humor, který si nebojí dělat prdel z postižených, pedofilie ani jakékoli formy násilí od kanibalismu po genocidu lesní zvěře. A potom cosi odporně člověčinského, co navzdory veškerému odporu vaší heterosexuality vezme ty vaše zaprděné suché ksichty a roztáhne je do širokého lidumilného úsměvu, až se z toho posadíte na prdel a se zahřátým srdcem přemítáte, kde udělali rodiče chybu. Tyto dva zdánlivě neslučitelné faktory se třískají, spojují a promíchávají a nakonec z nich máte kus delikatesního žvance, z kterého tečou sliny každému jezevci. Blikající světla každopádně považuji za nejlepší snímek jeho filmografie. (07.02.2013)

Hele jelen. Blikající světla a Adamova jablka od Anderse Thomase Jensena patří ke dvěma nejlepším filmům co jsem kdy viděl. Film určitě není komedií, ale spíše gangsterkou s netypickými gangstery, přesto vyfukování vajíček je nejvtipnější scéna ze všech a nezapomenutelná je rovněž Mikkelsenova etuda s blbě čumící krávou. Proč proboha tento režisér od roku 2005 nic nenatočil? (11.02.2013)

Přes všechny nedostatky dávám tomuto filmu čtyři hvězdičky - jednu pro Stefana, jednu pro Petera, jednu pro Arna a jednu pro Torkilda. Jensen zde sice teprve nesměle vystrkuje růžky, přesto už tehdy bylo možno vycítit základy jeho nezaměnitelného rukopisu a citu pro tvorbu degenerovaných, ale podivným způsobem sympatických postav. (09.08.2009)

Porce černého do absurdity vyhnaného humoru, která prostě nemá chybu. Rozhodně bych nečekal, že útěk party zlodějíčků z dánské Kodaně do Barcelony může nabýt takových rozměrů. Pokřivené charaktery jednotlivých postav bloumající ve svém vlastním světě se uchylují ke zcela neočekávaným rozhodnutím a činům a nikdo si nemůže byt jistý co přijde v dalším okamžiku. Nevím, jestli bych někomu jinému sežral takovou porci „vysoce sofistikovaného infantilního humoru s nádechem výrazně projevované latentní agrese“ °*° Anders Thomas Jensen je borec, vtipnej borec. (06.03.2009)