Démoni

V dnešní době triků (film z roku 85, dnes 2010) už by to asi neobstálo, protože některé triky byly opravdů průhledné doslova "skz-naskrz" -> jasně viditelné, že to jsou uměle vytvořené; ale věřím že v době premiéry filmu to muselo být něco. Nezvyklá pro mě byla hudba, která obvykle bývá hodně podobná ostrému houslovému koncertu (jasný př. čelisti), zde se jednalo o hudba podobnou diskotéce (ovšem pořád měla jistou hodnotu napětí) nebo metalu, v tomto případě by se dalo řící "death metalu". Příště si v kině hodně rychle zjistím jak nejrychleji vypadnout. (08.01.2010)

Brutální splatterpunkový snímek, který sice může odradit méně otrlého diváka množstvím silně nechutných scén, ale zato stojí na skvělém nápadu. Tvůrci umístli děj do kina, kde se promítá horror. Tento základní syžet je dále invenčně rozvíjen téměř surrealistickou formou, kdy se děj na plátně prolíná s dějem v hledišti kina. Vše je hojně kořeněno funkčním využitím heavy metalové muziky ve scénách líčících hromadnou paniku a zoufalý boj o přežití. Zvláště v tomto ohledu byli Démoni průkopnickou událostí (něco podobného se do té doby prakticky nedělalo). Za tímto účelem byly použity skladby kapel, patřících k tehdejší metalové špičce: např. Accept, Saxon, Mötley Crüe nebo Pretty Maids. Šlehačkou na dortu je pak působivá originální hudba Claudia Simmonetiho. Tvůrci, kterými byli tři výrazné postavy italského horroru (režiséři Lamberto Bava, Dario Argento a Michele Soavi) velmi dobře pracují s klaustrofobními prvky, a často využívají comicsovou a punkovou estetiku. Umělecký přesah tohoto horroru je zřejmý - neschopnost hrdinů opustit kino může odkazovat např. až k Buňuelovu Andělu zkázy. Snímek je neprávem polozapomenutou, i když kultovní a mladším publikem dnes znovu objevovanou záležitostí. V 80. letech patřil u nás ke zlatým hřebům nejedné videopárty: Když chtěl hostitel předvést divákům něco šokujícího, obvykle neomylně sáhl po Evil Dead či právě po Démonech. (11.04.2005)

Argento a Bava společně stvořili tento pekelný démonický úder, ve kterém neni nouze o krev, škrábání, kousání, taky nějaká ta exkurze do hlubin lidského těla, různé nápadité vraždy, litry zeleného i bílého hnisu. To vše v uzavřených prostorách temného, klaustrofobicky působícího kina a za doprovodu rozmanité hudby. Stará italská škola jak vyšitá. Kdo by pod názvem Démoni čekal nějakou duchařinu, ten by se šeredně mýlil. (12.09.2010)

Ten začiatok ako vystúpila z metra myslela ze ju niekto sleduje,nie že by splynula s davom ale kráčala pomaly a potom bola vystrašená,to nedávalo zmysel a takýchto hluchých miest tu bolo veľa.Musím uznať že v niektorých momentoch to bolo veľmi posobivé ako napr.keď jednej v tom kine začali vypadávať zuby,lebo sa jej tlačili špicáky,keď sa menila na démona.Začalo to nasadením jednej masky a potom to začalo naberať na obrátkach.Ludí začalo postupne klesať a naopak démonov pribúdať.Tak vobec netušíte na koho a kedy zaútočia a akú časť tela si zoberú do parády.Tu som rukopis Argenta ani nespoznal,lebo uňho som zvyknutý na prepracovanejší príbeh a nie takto jednoduchý.Asi aj preto že on nieje režíser tohoto filmu.Tento film stavil hlavne na hnis,vytrhávanie časti tela,veľa krvi a na vynikajúce masky v tom je naozaj dobrý ale všetko ostatné už nefunguje tak ako by malo. (13.04.2014)

Čas od času se najde film, při kterém musím přivřít obě oči při celkovém hodnocení a to je právě tento případ. Jsem nostalgický typ a tohle je jeden z hororů mého dětsví, tudíž nemohu hodnotit jinak. Je zde kombinace originálního nápadu, dobrých triků a povedených masek ( na rok 1985 ! ) a skvělého soundtracku. Dialogy jsou špatné a logiku to místy nemá vůbec, ale je to prostě kultovní záležitost. (05.01.2013)