Princezna Fantaghiró 4

Musím říct, že po zhlédnutí pátého dílu musim přehodnotit. Tenhle díl je, když už né tak vybroušený, alespoň zajímavý a snaží se, aby se tam něco dělo. Co se mi ale nelíbí je stopáž, spousta scén by mohlo být prostřiháno, zvláště při konfrontaci otce se synem. A ti jezdci byli skvělý, na to měli tvůrci cit, na ty různá monstra. (12.04.2010)

Koukám, kolik uživatelů si pro všechny díly Fantaghiró vystačilo s jedním komentářem...mám silné pochybnosti, že všechny díly viděli.......ale zpátky. Tři černí démoni byli perfektní, ale je tu i spousta postav, které by zardousil i zapřisáhlý pacifista (třeba ten idiot Parsel, nebo všichni šikmoocí). Pravdou je, že i na můj vkus začíná být série infantilní, nelogická, zbytečně crazy, ale zároveň je tu několik kladů, které mám na téhle fantasy pohádce prostě rád. "Smrt není nikdy vysvobozením..." Tarabas, Fantaghiro, obě čarodějky a mluvící kámen jsou skvělí. Pozitivně hodnotím scénář i dobrou gradaci příběhu, i když vám to může znít zvláštně. Tahle velká láska v podání Alessandry Martines a Kim Rossi Stuarta mě baví. (19.04.2006)

Děs a hrůza! To se jinak nedá říct. Překrásná a výpravná pohádka byla v tomto čtvrtém pokračování degradována na bizarně dětskou podívanou typu STRÁŽCI VESMÍRU, natáčenou především v televizních ateliérech. Kromě pár úvodních a závěrečných minut, je po celou dobu vidět, že tady se šetřilo všude možně, kde se dalo. Z pohádky absolutně vymizeli čeští herci (jen asi na tři vteřiny se mihne Kodetová) včetně Brožové či Valíka, který již nehrál ani v minulém dílu. Opět již chybí Mario Adorf a Kim Rossi Stuart (Romualdo) hraje až v posledních dvou minutách. Toho nahradil v děsivé morové masce nějaký Ricardo Longhi. Ze známých tváří tak je zde jen Alessandra Martinez, Brigitte Nielsen, Ursula Andress a opět se objevuje nesympatický a podle mě hodně amatérský herec, který hrál Tarabase. Nově je tu jen Horst Buchholz v roli ještě zlejšího čaroděje Darkena, než jakým je Tarabas a Černá královna. Celý příběh je o tom, že se tedy objeví někde na konci světa ten nejhorší čaroděj, kterého se bojí i Tarabas, jenž se rozhodl dát na dobrou cestu a živí se jen bobulemi jako monstrum v románu Marry Shelley. Celé je to zmatené, psané horkou jehlo, takřka nic nedává smysl. Bouzov dočista a opravdově zmizí. V pohádce se objeví jen na začátku a pak po něm na dlouhou dobu zůstane jen ateliérová jáma, aby se zase slavně objevil na samém konci. Nahradí ho šílené papundeklové ateliéry za pár lir, které spíše připomínají již zmíněné STRÁŽCE VESMÍRU. Téměř celá první polovina se odehrává v nějakém parku, který má vypadat jako japonské či čínské císařství, k čemuž má bohužel daleko. Stejně jako herci, kteří rozhodně nejsou Asiaté, nýbrž Italové. O to více to jen umocňuje bizarně dětskou podívanou proti které i ateliéry OPIČÍHO KRÁLE jsou koukatelné. Ani samotná Fantaghiro už není ta, kterou bývala v dřívějších dílech a do této taškařice si bere jen to, že stále miluje Romualda. Ale že je matkou, že je princeznou, možná již královnou, o to se vůbec nezajímá. Je to celé prostě šílené a absolutně zbytečné. A to to tak hezky začalo, když zemi zahalil černý mrak, kterého doprovázely tři démoni na koních (nouze, mor a bolest), jenž sebou přinášeli smrt a zkázu. Ovšem hned proti nim se staví malý kluk, který si doslova a do písmene hraje na Atreje z NEKONEČNÉHO PŘÍBĚHU. A to je po fantasticky nastoleném hororovém začátku jasný směr k šíleně dětské podívané. A tak jestli něco tahle čtvrtá část přinesla nového, tak jedině lávové lidi, mluvící slunečnice a hovnivály, kteří ukazují směr. [2976. hodnocení, 52. komentář, 48%] (06.03.2020)

„Zostal ti už len ten idiot Romualdo.“ Predposledná séria. Ešte prišla piata „pirátska“ a potom to už tvorcovia v čele s ťažko zničiteľným Lambertom Bavom definitívne zabalili. V štvrtej sérii to zabalil Kim Rossi Stuart, ktorého Romualdo je prítomný len na začiatku ako hlas (!) a na konci v podobe šikovne zostrihaných archívnych záberov zo starších dielov (!!). Štvrtá sezóna tradične pozostáva z dvoch dielov a situáciu zachraňuje množstvo postáv a to ako nových (Darken, Fiodor, kopytový Rufus), tak obľúbených starých (Čierna kráľovná, Xellesia, Tarabas). Je tu plno zvratov (smrť istej postavy na konci prvého dielu, hoci je jasné, že to dlho nevydrží a vôbec, umiera tu prekvapivo veľa postáv). Bizarnosťou je absurdný milostný trojuholník s nábehom na štvoruholník; Fantaghiro v každej sérii presvedčivo proklamuje milovanému fešákovi Romualdovi lásku až za hrob, ale pritom rafinovane/zákerne koketuje s v záležitostiach lásky naivným Tarabasom (ktorému však neustále tvrdí, že sú len dobrí kamaráti) a tentokrát dokonca aj s Rufusom, ktorého majstrovsky zmanipuluje a ten kvôli nej veľmi ochotne umiera. Hlavná hrdinka by si skutočne zaslúžila detailný psychologický rozbor. Kladne hodnotím veľa krásne zle natočených akčných scén, strašné triky, prekvapivo bohatú výpravu (džungle, lagúny, vodopády, exotické záhrady...) a buddy chémiu medzi Ursulou Andress a Brigitte Nielsen („História nás za toto odsúdi.“). (13.12.2018)

Krásná a statečná princezna Fantaghirò vypadá ve čtvrtém pokračování pohádkové televizní ságy jak oškubaná slepice. Efekty a masky jsou sice v normě a pro děti dostačující, je však cítit, že tvůrci už nevěděli, co dál. Dokonce mi to stylizací připomínalo Xi you ji, hlavně některé momenty. Vytratila se pohádková romantika dob princezen, hradů a draků a nahradila ji fantasknost předhánějící se skoro v bizardnosti, protagonisté zaujali postoje postav jaksi trochu přihlouplých. Nějak to zkrátka není ono a i když pro děti stále poměrně nezávadné, kouzla prvních filmů nemá tohle pokračování šanci dosáhnout. Obstojná práce, ale pouze nastavovaná kaše z předchozí vydatné pochoutky. (14.12.2013)