Přízrak

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, když jsem si film pouštěl, o to víc jsem byl zvědavý. Pravda, dlouho mi to nevydrželo. Opět se ukázalo, že nejsem žádný intelektuál, který by mohl docenit skryté kvality tohoto snímku. Začátek byl véééélmi pomalý, tvůrci ho prošpikovali naprosto úchvatnými statickými záběry, v nichž se nevyskytoval ani náznak pohybu a já jsem začínal mít zlé tušení. Po tomto úvodu pokračoval film v naprosto stejně strhujícím tempu a mým věrným společníkem se mi při jeho dalším sledování stalo tlačítko ffw, které dokázalo srazit stopáž na přijatelných šedesát minut. I tak to bylo velmi nudných šedesát minut. (30.06.2018)

He he, to byl teda tyátr. Poltergeist v prostěradle, to tu sice ještě nebylo, ale jít na tohle do kina, tak možná požaduji vrátit vstupné. A vůbec nejnapínavější bylo to čekání na závěrečné titulky, abych se konečně dozvěděl, zda-li je Affleck fakt takový magor a celou tuhle ne moc inteligentní maškarádu odehrál on. ⭐️⭐️ 51% (23.09.2017)

Jakožto zdejší hororový expert jsem byl konsternován skutečností, že festivalový snímek s názvem Ghost Story zcela unikl mé odborné pozornosti. Předprojekční analýza naštěstí přinesla úlevný výdech, jelikož se ukázalo, že film kromě již zmíněného šálivého označení a obdobně matoucího posteru zcela postrádá jakékoliv hororové ambice. Nepočítám-li tedy ojedinělé pokusy o naivní hororové vstupy, kterými režisér necitlivě a nanejvýš zbytečně zasahuje do meditativního ladění snímku. Ghost Story doplácí zejména na předstíranou hloubku scénáře. Zdánlivě interesantní sonda do bardického stavu bytí a snaha o zobrazení lidského osudu v rámci buddhistické koncepce marnosti a pomíjivosti velmi rychle zabředne do obyčejné plané filozofie, na kterou se spolehlivě nachytá početná komunita místních rádobyintelektuálů typu Šmouly Koumáka. (25.09.2017)

SPOILER ALERT: Ty kráso, tak tohle je oříšek! Když si tenhle film pouštěl, myslel jsem, že půjde o nějaký lo-fi horor, ale že dostanu artovou existenční dramaticko alegorickou báseň, by mne nenapadlo ani ve snu. A vlastně si ani nevzpomínám (ale jo, bylo to Vanilkové nebe!), kdy mi nějaký jiný film nabídnul tolik bolesti, kterou zde můžete sdílet s živými nebo mrtvými protagonisty snímku. Tahle věc je vlastně zhmotněním mých nejniternějších obav - co když při určitých okamžicích, místech nebo lidech otiskujete kousek sebe a jste k nim tak připoutáni v bezbřehosti času a smutek je pak jedinou konstantou, které přetrvává napříč stoletími? Kolik zármutku unese truchlící? Kolik zármutku unese zesnulý uvězněný v čase? A kdy to celé skončí, pokud vůbec? Všechny tyto otázky si díky této tryzně můžete položit, ale odpovědět si už musíte sami. A jestli i tak budete nakonec tápat, doporučuju si pročíst komentáře pod videem na youtube. Nejsou o nic veselejší než samotné pointa, která je po všech stránkách zničující... Nesmírně zraňující záležitost... (05.12.2020)

Bolo by to skvelé, ak by do toho neťahali sentimentálne monológy o pominuteľnosti ľudstva, ktoré sú nám každému známe. To všetko ukázali na obraze - prečo to zdôrazňovať bezvýznamnými slovami? Pomalé tempo je na mieste, pozoruhodná atmosféra, pravdepodobne vďaka rozkošne jednoduchému vyobrazeniu prízraka. Silné 3*, vďaka zaujímavému námetu. (02.02.2018)