Přízrak

Prízrak je podľa mňa ten typ filmu, keď si každý nájde tú svoju interpretáciu a či sa bude presne zhodovať s autorským zámerom, na tom až tak záležať nebude. A podobne je to aj s mojím prežívaním celého filmu. Ak ho vnímam ako príbeh jedného ducha, tak má v sebe mnoho smútku, trochu irónie, asi spôsobenej tým kukučom spoza plachty a nesmiernou nudou večnosti. Osobne som si ale pri duchovom pasívnom bytí s občasným výbuchom emócií hovoril, že podobne bezduchý život vedie vlastne väčšina obyvateľov planéty. A vážne netuším, či mal aj toto Lowery na mysli pri písaní scenára a je to, ako som písal, nakoniec jedno. No a moja interpretácia ústrednej myšlienky? Žite svoje životy naplno, na večnosti to bude skôr veľká nuda. (22.10.2017)

Enter the Void bez nahoty, prostituce, drog a neustálého sexu. Jo, já bych čekal, že bych si řekl, že by se mi ten film mohl líbit, protože vypadal hodně slibně. No, jenže výsledek je jiný. Nejhorší na tom filmu je to, že je strašně nihlistický. A to i oproti Enter the Void (ano, fakt, nedělám si prdel), protože tam je aspoň nějaká naděje, tady ten film je celý v beznadějné situaci a beznadějně i končí. Asi to nejoptimističtější, co film říká, je to, že si máme vážit každé chvíle našeho života, protože po něm už nic lepšího nebude. I to je pozitivní myšlenka jako prase, ale teď to nechme být, film nemůžu odsoudit jenom kvůli tomu, že je depresivní, vždyť spousta filmů je na tom vyloženě postavená a já jim třeba dám 5*, protože jsou fakt skvělý, třeba tohle. Tohle je ale hlavně strašně utahané. Mě dlouhé záběry nevadí, když mají nějaký význam, ale můžete mi prosím vás říct, proč musím koukat 5 minut na Rooney Maru, jak jí koláč a pak se jde vyzvracet? Poetické to nebylo, význam v příběhu to taky nebylo. A takových dlouhých zbytečných scén je tam víc. Příběh vypadá z obsahu dost dobře, jenže se z toho vyklube nikdy nekončící deprese bez kousku naděje, přitom by to nějakou naději chtělo, ono si to o ni i zoufale žádá. Ale ona nepřijde. Pravda, někoho uchvátil vizuál, já se tomu ani nedivím, poetické je to dost, i když je to utahané, ale kruci, jak si mám zamilovat film, ve kterém není naděje? Navíc myšlenka filmu je, že po smrti nic není, ale podle mě je to hlavně kvůli tomu, že se to bálo jít víc do hloubky. Ono mi v celkem dost částech přišlo, že si to hraje na nějaký velký art a přitom to je docela prázdné. Plusy tam jsou, kamera je dobrá, má to poetické záběry (díky Bohu, že tam ten vesmír byl, když už je na plakátu), hudba je vybraná dobře a nápad s prostěradlem se mi líbí (a dokonce mi ten duch pak připadal roztomilý, což říkám jako člověk, kterému jen tak něco roztomilé nepřijde). Víc lepšího v tom ale nenajdu ani náhodou. 2* (31.03.2019)

Připisuji si Davida Loweryho na svůj osobní pozérský blacklist. V Ain't Them Bodies Saints jsem musel překousnout vzletné nic, ale alespoň se dalo mluvit o nějaké upřímné filmové snaze odvyprávět příběh. Sledovat Ghost Story byl však pro mě osobně úplně nový level. Pokud mě někdo nutí dívat se na několikaminutový záběr, ve kterém někdo jí koláč a po významové stránce nemá délka tohoto záběru žádný smysl, pak si prostě nezaslouží moji pozornost. Je mnoho tvůrců, kteří si něco podobného můžou dovolit, ale jejich rozhodnutí mi povětšinou nějaký (alespoň opravdu malý) smysl dává. Lowery podobná rozhodnutí dělá v průběhu celého filmu a smysl mi nedávalo skoro žádné. Měl jsem pocit, že se koukám na hipstersky orámovaný 90ti minutový videoklip, který s filmovou řečí a jejími pravidly má pramálo společného. No more Lowery. 2/10 (30.09.2017)

Pomalu plynoucí a hluboce zádumčivý film o tom, že věrnost a láska dokáží porazit nevyhnutelnou temnou nicotu po smrti a překlenout i samotný čas. A Ghost Story mimo tuto zásadní nosnou myšlenku nabídne i neobvykle řešenou kameru společně s výsledným zobrazením ve formátu 4:3, což z filmu v kombinaci s čarokrásným a vtahujícím soundtrackem dělá vytříbenou a gurmánskou diváckou podívanou. Smekám! PS: Podle zdejšího nevyváženého hodnocení usuzuji, že film asi vážně nebude pro každého. Běžný konzumní divák asi "nepřekousne" pětiminutový záběr na Rooney Maru, která jí koláč a pak se jde vyzvracet. Vážně. „We build our legacy piece by piece and maybe the whole world will remember you or maybe just a couple of people, but you do what you can to make sure you're still around after you're gone.“ (23.09.2017)

Obrovská škoda - z potenciálne najúžasnejšieho filmu desaťročia sa nakoniec bohužiaľ stal len malý vír v pohári vody. Fascinujúca atmosféra, úchvatne špecifická hudba, časová slučka, pesnička, Casey Affleck a Rooney Mara, poltergeist, nočné mesto, duch oproti, Indiáni, papierik v stene. Potenciál na pokrokový filmový zážitok. Plno netradičných riešení (najslávnejší herec strávi 89% filmového času pod bielou plachtou, väčšina scén je nemých a nie sú ojedinelé ani niekoľkominútové zábery, ktorým vrcholí absurdné pojedanie koláča). Miestami fenomenálna a niečo, čo ste možno ešte nikdy v živote nevideli, ale často to proste len... nudí. (11.01.2018)