Světlo mého života

Po všech těch komorních filmech o apokalypse, ve které se objevují jen 1-2 přeživší a celou dobu vedou jenom dialogy, jsem si myslel, že tohle je konečně zas po dlouhé době ten, který mě nebude nudit a bude v sobě mít i něco víc, než jen klasickou šablonu. No... to první se stalo, až s výjimkou třetí čtvrtiny, která mě nudila poměrně hodně a to druhé se nestalo. Každopádně první polovina byla (a dost mě to překvapilo) naprosto úžasná. Doslova jsem si užíval tu pomalou atmosféru složenou z úžasné kamery, pochodování dvou hlavních hrdinů - otce a jeho dcery - po lese a vedou dialogy, ze kterých se pomalu dozvídáme, co se vlastně ve světě stalo. Fakt mě to hodně bavilo, dostal jsem se do té pochmurné atmosféry a o nudě by v tuhle chvíli nebyla ani řeč. Bohužel v druhé polovině to šlo výrazně dolů a zapadlo to do té klasické šablony, včetně toho, že úplně všechny zvraty se dají odhadnout poměrně brzo, aspoň od té chvíle, kdy víme, co se se světem stalo. A taky to dost věcí, jak je u těchto filmů snad zvykem, nevysvětlí - Ta nákaza se vzala odkud? A ta holka se nenakazila proč? Jak moc se svět do té doby změnil? On totiž není ani pořádně naznačen a těžko říct, jak moc se změnilo jeho fungování. Žádný extra zajímavý závěr tady rozhodně nebyl, ale zase z toho byla cítit nějaká depka, takže aspoň něco to předalo. A je tu i pár myšlenek, ale všechny jednoduché a dost jednoduše podané. Celkově se mi to celkem i líbilo, jen první polovina je na nesrovnatelně lepší kvalitě, jak ta druhá, která to shazuje dolů. 3* (05.03.2020)

Nebyť do očí bijúcej nepôvodnosti scenára, určite by som bol spokojnejší. Paralely s The Road sú zrejmé každému, ale kto videl aj nedávny Only s Freidou Pinto, tak ten si musí myslieť, že tvorcovia od seba navzájom opísali počiatok zápletky. To, že je to takmer rovnako pomalé ako Ghost Story, pre mňa určite nepredstavuje problém, len ten vývojový oblúk mohol byť jasnejšie stanovený, takto sa vlastne opakujú iba tie isté situácie a k onej dôležitej premene dôjde až v samotnom závere. Inými slovami, film mohol mať pokojne 90 minút a z nikoho by neubudlo. Atmosféra je ale skvelá, Affleck s dlhými vlasmi a hipsterskou bradou pôsobí ale trochu divne. (11.05.2020)

„To nic tati, to je láskyplné dobrodružství...” - Na začátku jsem byla trochu skeptická kvůli velmi pozvolnému plynutí děje, ale jakmile jsem pochopila, o co vlastně jde, příběh mě úplně pohltil a vychutnávala jsem si každou další minutu až do perfektně ukočírovaného závěru. Klobouk dolů před Casey Affleckem, tohle se mu tedy setsakra povedlo. (80%) (13.11.2021)

Další verze putování světem, který je již jen vybledávající vzpomínkou. Kupodivu jsem se moc nenudil. "Pohádka" na začátku je zatěžkávající zkouška. Pokud ji vydržíte, vydržíte celý film a máte dobré předpoklady si tuto pomalu táhnoucí cestu za přežitím užít. Já si to užil, a nepamatuji si, že bych byl ke konci tak dojat jak tady. (25.05.2020)

Světlo mého života má velmi jednoduché poselství, přesto se nejedná o jednoduchý snímek. Po prvních pár minutách, kdy si vyslechneme podobenství o falešném Noemovi nás film pomalu vtahuje do postapokaliptického světa, ve kterém vymřely téměř všechny ženy. Jako divák jsem neustála bilancovala, kterým směrem se snímek vlastně vydá. Bude to dobrodružná až akční pecka o silném otci ne nepodobná Cestě? Bude to hloubavý film o odhalené lidské povaze? Přiznám se, že skutečný směr jsem neobjevila až do závěrečných minut a popravdě ve mně tohle Světlo stále ještě zraje. Těžko vyjádřit pozitivní pocity bez spoilerů, tak aspoň všem vřele doporučuji. (04.07.2019)