Ten prokletý obrněný vlak

Solidní válečný snímek od italských tvůrců pohlížející se na danou věc velice přímočaře a zároveň i s jistým nadhledem. Silný scénář rozehrává hrdinský příběh se všemi aspekty a to s jemným humorem nepřekračující hranici únosnosti. Válečné akční scény jsou velmi zodpovědně realizovány. No zkrátka, je na co se dívat. Válečné dobrodružství bez bázně a hany je u nás televizemi stále opomíjen a je to škoda. Tento snímek si své místo jistojistě zaslouží. (28.02.2015)

No, moc u toho netreba rozmyslat. Kazdopadne uz si asi navzdy budem rezisera Castellariho budem pamatat ako rezisera pod/priemernych Extralargov. Tuna tiez Castelalri tym slavu neziskal- len dobovy vojnovy film z druhej svetovej vojny, rezsiersky nic moc, no a slavne mena som si teda nijak oneuzil. Bo Svenson aleo Fred Williamson nie su pre mna hlavne tahune filmu. Aspon ze prestreliek, vybuchov je dost. Ti co dali 4 spunty si asi uzivali aj to zabijanie ludi a to mnozstvo mrtvol - mna to nebavi. Nielenze ma to nebavi, zabijanie otvorene neznasam, tu to bolo az samoucelne : 52 % (15.09.2018)

Od taliánů jsem zvyklej na hrozný levňoučký vykradačský šroty, zrovna nedávno jsem si dal BLACK COBRU taky s Fredem Williamsonem a byl to děs, takže mi u nečekaně slušného VLAKU spadla čelist a chvíli jsem ji nemohl najít. Jak už bylo řečeno, i tady se krade ze všeho možného (námět s dezertéry z TUCTU ŠPINAVCů, jízda na motorce z VELKÉHO ÚTĚKU aj.), ale co je důležité, jsou tu vidět prachy. Tedy s výjimkou závěrečné exploze vlaku a nádraží, kdy legračně nadskakuje deska s miniaturami a mamutí plameny moc nekorespondují s velikostí ruin a trosek, ale to vem čert. Scénář i režie jsou správně lehkonohé, postavy barvité a sympatické, akce je hodně a je osvěžujícně brutální (náckové jsou koseni po desítkách) a krvavá a počítá se i to, že hrdinové omylem zmasí jednotku vlastních a že se většina z nich konce filmu nedožije. Mimochodem Tarantino už roky žvaní o tom, že natočí film stejného jména a taky z druhé světové... (22.12.2007)

Jedna ze dvou inspirací (druhou je Tucet Špinavců) pro Tarantinovy Hanebný Pancharty  z roku 2009. Nutno tomuto filmu přiznat dobrý filmový námět a kvalitní závěrečnou akci plnou praktických efektů (bullet hit squibs, kaskadérských kousků, opravdových lokací i miniatur). Ta byla lepší, než jsem čekal a je rovněž hlavní kvalitou filmu. Pravděpodobně proto s ní je spjat název, pod níž byl film v Česku uváděn... Já se většinou snažím hodnotit ve srovnání s tím nejlepším a nejhorším, co znám a co si dovedu představit. Zde budu srovnávat onou tarantinovkou, protože na tom lze snadno ukázat kvality a nedostatky. Samozřejmě by šlo ale říci: "Na svou dobu a na Itálii dost dobrý." Tak tedy: Tarantino je skvělej scénárista, tudíž jeho Bastardi fungují lépe po narativní stránce i co do postav, jenže jsou velmi povahově výrazné, bohatě nahláškované a obvykle jim lze přiznat velkou míru showmanství, protože mají ve zvyku vést rafinované monology. Někteří lidé vyčítají pozérství tarantinovkám a já chápu, na co poukazují - je to velká exhibice, avšak jemu to projde, protože to nepodcení, nýbrž prokreslí, promyslí a ona exhibice bývá pak natolik rafinovaná, zábavná a spektakulární, že mu to vyčte jen suchar či debílek nebo prostě někdo (xxmartinxx), kdo si nejspíš zapomněl seřídit vkus. Pokud koukáme na zábavnostně orientované filmy, v nichž vystupují drsní hrdinové, co to mnohým nandají, tak tam nějaká míra pozérství vždycky bude. Lze se tím však nechat svést, pokud je to dostatečně odměňující. Castellariho Bastardi však tací nejsou, i když by být chtěli a ideálně i měli. Tento film však je příliš hrubý, neotesaný, horkou jehlou ušitý (viz ta zbytečná romance), levný, pozérský a scénáristicky jednoduchý...  Hrdinové jsou vyděděnci armády, dezertéři, drzí hajzlové, co mají vše na háku a musí se protloukat mezi nácky a spojenci. Jsou zde všechny predispozice k tomu si je oblíbit, ale přesto se u mě tak nestalo. Nebavily mě oni, jejich podvyživené hlášky, nebavila mě ani dynamika mezi různými členy. Díky tomu si mě film nikdy pořádně nezískal a já se jím prokoukal bez pociťovaného napětí v důsledku nezájmu o to, jak to dopadne, i bez jakékoli citové odezvy. (19.12.2023)

Zabavil som sa nadmieru, logické lapsusy neriešil, pri priam vrcholných gymnastických číslach počas umierania na oboch stranách priam zvíjal smiechom a ako bývalý železničný modelár som ocenil záverečnú staničnú apokalypsu, kde sa dovtedy celkom v pohode zvládnuté snímanie scén rozsype aj s modelmi:). Béčko ako má byť, a je jedno či už chcené, alebo nie. (27.12.2009)