Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Bezpříkladné lhaní. Zatvrzelé mlčení. "Přijedete ještě?" O statečné Marii Kudeříkové jsem neměl potuchy (byť jsem byl soudružským školstvím ještě zlehka políben) a až teď po shlédnutí filmu pročítám její příběh. Chápu rozporuplné hodnocení vzhledem k jejímu komunistickému přesvědčení. Ale při vědomí toho, že "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá svůj život za své přátele" oceňuji, že to vzala na sebe. Ať už to měla s vírou jakkoli. Filmařsky vyčnívá samozřejmě Magda, vysoký standard drží Luboš Fišer. Potěšili i mladí Václav Helšus, Hana Maciuchová a další. Jirešova lyrika je i zde dobře patrná, nicméně nic filmařsky světoborného jsem nezaznamenal (když si jen vybavím jaké filmové obrazy s Magdou natočil Vláčil, Jirešova režijní poetika dost bledne). A tak opravdu dominuje příběh "based on true story", který zvedá film nad průměr. ()
Ještě že měl Jireš tenhle film dlouhodobě v plánu a strana ho tak nechala být, protože kdyby to tak nedopadlo, těžko říct, jestli by někdy natočil tak geniální filmy jako Neúplné zatmění nebo Prodloužený čas. Sice v sedmdesátkách nic pořádného nenatočil (a taky stvořil něco, co nikdy nemělo vzniknout), ale byla by obrovská škoda, kdyby skončil podobně jako třeba Vihanová. Tenhle film je jak poctivý kus zručné filmařiny (od chytré kompozicí záběrů po působivou střihovou skladbu), tak i ukázka, že v době tuhé normalizace mohl vzniknout film o hrdinné komunistce, který by nepůsobil jako prvoplánová agitka. Sice je výjimečný, ale o to líp, že vůbec existuje. Občas to sem pronikne, ale lehce a naštěstí to zaniká v Jirešově poetickém podání, ve kterém je dost prostoru pro drobné pozitivní chvíle ve vězení (třeba setkání se spoluvězenkyní původem ze stejného města) a chytré střídání veselého (což jsou skoro vždycky vzpomínky) a tragického tomu dodává pěkný celistvý dojem. Ačkoli za sebe bych byl radši, kdyby se na poetice ubralo, jelikož díky tomu ve mě závěr nerezonoval tak jak měl. I tak to ale pořád vnímám jako nadprůměr. Slabé 4* ()
Posledne dni Marusky v cele pred popravou : o tomto tento film je. A treba povedat, ze Maruska /M. Vasaryova/ to podala maximalne vierohodne, film ma kopu kvalitnych dialogov a silnu filozoficku myslienku. A netreba tomu hadzat menej % len preto, ze je to normalizacny film. 76 % ()
Anděl, kterýžto vletěl do pekel. ()
Psychologický film. Hlavní hrdinka čeká v cele smrti na svůj konec. Svůj čas si zaplňuje vzpomínkami na minulost - na dětství i na svůj podíl v odboji. Film nepatří k těm příliš často vysíláným, tedy patří spíše k těm, které nejsou vysílány takřka vůbec. Třeba právě z toho důvodu, že se politicky nehodí. Jedním z mínusů snímků je zvuková stopa, kdy občas hrdinům nebylo rozumět. To může být také jedním z důsledků dlouhého poléhávání kdesi v archivu. ()
Zručně zmáknutá Jirešovina, prostřihy do minulosti srozumitelné, což je vzácné. Kamera dobrá. Na filmu mě vadí (pochopitelně) heroizovaná naivita odbojářky Marie, jejíž odboj se skládal spíše z klukovin, a smysl poplatný roku natočení: Odboj proti fašismu má ten správný rozměr jen pokud je zároveň bojem za komunismus. To je tam zmiňováno na každém kroku. K čemu jsme se díky těmto odbojářům dopracovali již víme. ()
"Nemám strach z té hodiny, která už musí být blízko. Vím, že přijde. Čekám na ni klidně, nebojím se věčnosti…Chtěla jsem jen a jen dobro a boj proti zlému" Jakých bylo 99 dní mladé dívky, komunistické odbojářky, kterou dle vyšetřovacího spisu gestapa charakterizovalo "bezpříkladné lhaní a zaryté mlčení"? Jirešova typicky poetická filmařina nám spíše než na toto, odpovídá na zásadní otázku, kým dotyčná vlastně byla. A výpověď to není nikterak prkenná a ideologicky zabarvená. Díky celé řadě retrospektivních scén a drobných útržků stojí před námi křehká přesto silná žena. Někdo by možná mohl namítnout, že od filmu o čekání ženy na neodkladný trest smrti by očekával přeci jen něco temnějšího, ale mě to Maruščino přenášení do "svého světa, ke svým, které má ráda" doslova uchvátilo. Zvláště když ty pocity umocnil svou hudbou můj oblíbenec Luboš Fišer. Jinak samozřejmě pokud jde o hereckou stránku nelze jinak než smeknout klobouk před Magdou Vašáryovou. ()
Hrdinná odbojářka Maruška čeká za radostného dovádění s děvčaty a zpěvu lidových písní v cele smrti na popravu... Mě to nepřijde normální. ()
Poetický film, ktorý sa veľa vracia do minulosti a trochu zanedbáva prítomnosť filmu. Niekedy som sa v tom až strácal a akoby to bol aj cieľom autorov. ()
V životě jsou důležité jen dvě věci. Vyhnat Němce a neuvěřit v Boha. Obojí se Magdě povedlo, a tím se stala dokonalou. Dokonalou možná pro komáry, ale mně to přišlo spíš smutný. ()
Herecký koncert Magdy Vášáryovej.... Filmu dávam 65%. ()
Jaromilovi Jirešovi se v době normalizace podařilo natočit velice silné komorní drama o Marii Kudeříkové, která spolu s Jožkou Jabůrkovou a Juliem Fučíkem byla tehdejší komunistickou mocí stavěna na piedestal domácího odboje proti fašismu. Divák by tak mohl mít obavy, že toto ikonizování těchto hrdinů minulosti bude mít negativní dopad i na filmové zpracování. Naštěstí opak je pravdou. Režisér přivedl na plátna kin snímek, který se vyhýbá jakýmkoli šablonám, kdy i německá dozorkyně je zobrazena jako člověk, kdy neuvěřitelná statečnost mladé dívky není dávána okázale na odiv, ale je skryta v řadě flashbacků, který se střídají se scénami z věznice. Maruška Magdy Vašáryové je veselá, statečná dívka, která se nelituje,a to ani tváří tvář smrti. ()
Neskutečně tísnivá atmosféra, pocity zmaru a úzkosti ze snímku naplno sálaly a já měl po celém těle husí kůži. Film postupně graduje k jedinému možnému konci za doprovodu naprosto tíživé hudby, celé je to podkreslené odevzdaným hlasem vypravěčky. Země by mohla být rájem, tak proč jsme z ní udělali peklo? " Vše ustalo, zmlklo, blíží se jen onen rozhodný okamžik. Jste doma? Vracíte se z vinohradu, ze zahrádky, od včeliček? Jsem s Vámi, cítíte? Chtěla bych položit své ruce jako štít na Vaše srdce, ztlumit ránu, kterou Vám zasadí má zpráva. Budu tak vždycky s Vámi, neopustím Vás. " ()
Odkaz Marušky Kudeříkové patřil k našemu životu na gymnáziu na přelomu 60. a 70. let. Mladá odbojářka s komunistickým přesvědčením položila svůj život za svobodu a lepší život budoucích generací. Poetika Jaromila Jireše mi někdy dělá potíže, přecházení mezi časovými rovinami však tentokrát nepůsobí příliš rušivě. Jde vlastně o vzpomínky Marie v cele smrti ve Vratislavi během poslední stovky dní jejího života. Nevím, do jaké míry se autor držel skutečných událostí, pravdou je, že dnes se o odboji proti fašismu mimo centra mluví málo a o komunistickém odboji už vůbec ne. A přesto patří osudy těchto levicových hrdinů také do historie protifašistického odboje, a to v nemalé míře. Tohle všechno prolétá hlavou diváka při sledování filmu. Magda Vašáryová hrála Marušku velmi dobře a procítěně, dneska by takovou roli asi nepřijala. Také role Maruščiných rodičů připadla skvělým slovenským hercům Vieře Strniskové a Júliu Vaškovi. Přesto právě lyričnost příběhu nějak stírala výkony každého herce. Přesto ten film zůstává v mé mysli a často si na něho vzpomenu. ()
Jak režisér filmu Žert mohl čtyři roky poté natočit takovýhle tendenční film? ()
Protivojnove drama z domacej produkcie, natocene este pocas komunistickeho rezimu. Film na jedno skusnutie, v ktorom sa nic nedeje, pretoze sa to odohrava vo vazeni, kde Maruska caka na svoju popravu. Dni jej pomalicky plynuli, ako aj tento film. Troska sa to utapa v stereotype, z ktoreho nie a nie sa pohnut dalej. Videl som aj lepsie filmy, co sa tyka zanru drama, ale vsetky filmy zas nemozu byt skvele, ako by som si zelal:) ()
Období 2. světové války a mladá dívka odsouzená německým soudem k trestu smrti za napomáhání komunistickému odboji. Trest bude vykonán za dva měsíce a příběh poeticky sleduje její poslední dny a rekapitulaci jejího dosavadního života. Snímek plný flashbacků krapet mate co že je vlastně hlavní dějová linka, ale to je v podstatě jen jedna jediná vada na kráse. Tragický příběh o děvčeti plného života a usměvavé tváře, které ji neopouštělo ani v cele smrti. Málo se dnes už ví, že Marie Kudeříková, hrdinka tohoto snímku, skutečně žila a tento film byl natočen podle 32 dopisů, které poslala z věznice. Byla to však mladá komunistka a tak z ní komunistický režim udělal doslova mučednici a tento snímek, byť to ani tak nevypadá, je jen další formou propagandy. Ano, propagačně-agitační záměry tu patrné jsou, ale to nemění nic na faktu, že se jedná o mimořádné dílo, na kterém si tvůrci dali opravdu záležet, ()
Vynikající československé válečné drama odehrávající se v ženské německé věznici v letech 1942/43. Velmi přesvědčivým výkonem se blýskla M. Vašáryová, jež si zahrála roli odsouzené trestankyně a jíž zbývá pouhých 99 dní do popravy. Značnou část filmu tvoří retrospektivní pohledy do její minulosti, z nichž se divák dozví vše potřebné o jejím rodinném zázemí, ilegální činnosti, zatčení a výslechu. Další obzvláště povedenou část filmu tvoří pochmurné záběry na popravčí zeď, doplněné neveselým monologem hlavní hrdinky a řezavou pronikavou hudbou. Celý film je natočen v šedivých, ponurých a nevýrazných barvách, což vhodně doplňuje smutnou atmosféru káznice. Způsobem natočení a hlavním tematem je film velmi podobný s Herzovým Zastihla mě noc. Herecké výkony všech účinkujících v čele s M. Vašáryovou bych si dovolil hodnotit jako velmi kvalitní, nejvýrazněji mě však zasáhl výkon O. Ševčíka v jeho tradiční roli gestapáka a zajímavá byla též bachařka V. Kaplanová. Totálně mrazivý závěr dramatu pouze potvrzuje jeho vysoké hodnocení. ()
"Lidi si můžou na Zemi udělat buď ráj anebo peklo..." Silné válečné drama se skvělou Magdou Vašáryovou. ()
Vynikající film s Magdou Vašáryovou v hlavní roli. Válečné téma pojata neobyčejně sugestivně. Vedle Valerie a týden divů asi vůbec nejlepší, co Jireš natočil. ()