O těle a duši

Zvláštní film, úplně vyřadil ze hry mé cynické já a maďarští filmaři znovu dokázali, že opravdu umí. Koho by napadlo, že by bylo možné za pomoci vysoké (míněna zvěř) doladit hloubku obou ústředních postav. Snímek byl pohodový, romantický i dramatický, přesto bych ho nedoporučil bojovníkům za práva zvířat ani slabším povahám. Z Alexandry Borbély jsem ještě teď úplně vedle, už dávno se mi nestalo, že by mě filmová postava zaujala tak, jak se to podařilo její Marice. (11.03.2018)

Bol som zvedavý, lebo k maďarským filmom sa dostávam zriedka. Kontrapunkt vytvorený vysokou zverou, prostredím bitúnka a dvojicou postihnutých ľudí kládol vysoké nároky na moju toleranciu. Dosť som sa boril s pomalým tempom a tiež postava Márie bola pre mňa menej zrozumiteľná ako napr. Saga Noren z polície Malmö. Nemám v úmysle zavrhnúť tento film, ale pre jeho nekonzistentnosť nie som ochotný mu dať viac ako tri hviezdičky. (06.11.2019)

Když vidím to hodnocení a čtu komentáře plné obdivu, cítím se skoro až provinile. Na mě totiž tahle maďarská "weird love story" působila značně vykalkulovaně festivalovým dojmem. Hlavní ženská postava mi byla od samého počátku spíše protivná, její chlad a divné chování pocit ještě umocňovalo. Hlavní problém filmu pak vidím v tom, že mě (vyjma snahy šokovat explicitním zobrazením krve a řezáním do všeho možného) nijak prožitkově nezahákl. Emoční křivka s ohledem na děj filmu se tak v mém případě rovná vodorovné přímce. A jelikož ten nejzákladnější úkol každého filmu je zaujmout divákovy emoce, selhalo O těle a duši v mém případě hned na samém počátku. Co mi rovněž netěšilo, byla nevyrovnaná úroveň filmařiny. Na jeleny se hezky koukalo, samotná expozice hlavních postav byla však z hlediska střihové skladby velice průměrná (třeba takové detaily na momenty, kdy se hlavní hrdinka něčeho dotýká, na mě působily skoro až studentským dojmem). Vizuálně si mě tedy snímek také nezískal. Není proto divu, že mi místní hodnocení přijde jako z jiného vesmíru. 4/10 (04.10.2017)

Popravdě, čekal jsem víc. Ona je to taková pomalá atypická love story, která by ve stejném stylu mohla mít i hodinu čtyřicet (možná i hodinu a půl) a nic by se nestalo. Úplně bych vystřihl scénu se žiletkou, to je v dnešní době už takový kýč, že je to spíš k smíchu a některé scény by si taky zasloužily zkrátit. Jinak se mi ale líbilo vedení příběhu (které je žel nepřekvapivé, ale nevadí), hodně se mi líbilo to propojení se sny a scéna s analytičkou, kde vše vyjde najevo, je na celém filmu ta nejlepší, pak se mi líbila i kamera a ani herecké výkony nebyly špatné a překvapilo mě, že Borbély je původem ze Slovenska, každopádně v rámci toho co měla hrát podala nejlepší výkon. Ale emocionálně mě to moc neoslovilo a zoufale jsem doufal v nějaký přesah či hlubší myšlenky - a k tomu nedošlo. Je zajímavé vidět to spojení dvou duší i přes vady jejich těl, ale víc v tom skutečně není. Dokonce v tom je minimum psychologie a ta mi tady chyběla celkem dost. Skutečně to patří do škatulky "festivalový film" - je to jiné, neobvyklé, nepřipravené diváky to zarazí, je to dlouhé, ale zároveň je to jednoduché jak facka, aby to pochopil každý. Já ale od filmu, který se považuje za umělecký, čekám mnohem víc. Ale jinak to není špatné, nápad je zajímavý a své kouzlo to má - jen se na tom dalo ještě víc pracovat. Kor když pár scén působí, že by mohly mít přesah, ale nakonec s nimi režisér bohužel nijak nepracuje. 3* (15.01.2021)

"Osolím je až potom, aby neztvrdly." Není-li se možné dotknout těla, je možné se dotknout duše. Mé duše se tedy tento silný příběh křehké lásky, dotkl stoprocentně. Uvedení snu o lásce do skutečnosti, však vyžaduje obrovskou sílu vlastní vůle k překonání všech překážek. Ovšem má-li toto milostné drama obsahovat pohádkový prvek, pak by dětský doktor hlavní hrdinky mohl klidně být jakýmsi pohádkovým skřítkem, nebo trollem, díky jehož úkolům dokázala všechny překážky překonat. Mimochodem mě už dlouho u žádného filmu tolik nezaujala jeho zvuková stopa, kterou zde navíc umocnil i úsporný hudební doprovod. Místo tónů hudby tu tak najednou divák slyší zvuky drnčící lednice, hučící mikrovlnky, syčícího plynového hořáku, či šumění listí ve větru i zpěv ptáků, aby teprve tyto zvuky mohli naplno rozeznít úžasnou symfonii osamělosti. A ti Igráčci. P.S.: Děkuji, PX. (07.01.2018)