Zajatkyně

Na rozdíl, od mých, některých, oblíbených uživatelů jsem nucen konstatovat, že tenhle film je prostě povedený. „Poklidný“ děj a příjemné herecké výkony, tohle bych rozhodně sám za sebe ocenil. Jinak drama, téhle mladé dvojice názorně ukazuje, jaké to je, když si vezmete, nebo žijete s někým, jehož žárlivost je až chorobná a nemá s tou „ normální“ už vůbec nic společného. Rozhodně to nemůže dopadnout nějak extra dobře. (12.06.2014)

Chantal Akerman opravdu nebude můj šálek kávy a nevím, jestli nějaký další film, který by se ke mně v její režii dostal, bude dost dobrý na to, abych ho dokoukal do konce. Ani mi to nepřijde moc intelektuální, spíš jen jako snaha ukázat, jak destruktivní a nesmyslné vztahy mohou někdy vznikat. A zanikat. (07.08.2017)

Takže takto: chlapík (mne nesympatický kokot s veľa peniazmi) v bielych ponožkách (namiesto toho, aby si poriadne zamrdal, tak sa len frotérsky otiera a hned ejakuluje) pobehuje, sliedi, špehuje, vyzvedá a má idiotské otázky, zatiaľ čo jeho holka je v pohode, ale kedˇ začne spievať, tak spieva ako chlap po troch ťažkých dňoch chlastania. Dlhá, nudná intelkutálna sračka- vedˇ áno, bola koniec koncov od Marcela Prousta ! (18.12.2011)

Ňouma a pipina žijou spolu a myslej si, kdo ví jak nejsou zamilovaný. Já bych spíš řekla, že spolu kejsnou jen proto, že jsou oba až nemožně neschopní žít si vlastním životem a bez přičinění někoho jiného si pomalu nedovolí ani uprdnout. Prostě dva maminčini mazánci, co jim rodičovská sukně utekla, a tak se ve své dětinskosti drží alespoň jeden druhého. Kajda byl přesvědčený, že tam nejpozději o třetí minutě kopnu rychloposuv, jenže já si ještě na třetí minutě dělala naděje, že by to tak zlé být nemuselo, protože se tam zatím ještě nezačalo nic dít. Jenže ouha, ono se tam nezačalo nic dít ani po třiceti minutách , ani po hodině, ani po hodině a půl. Dvě děcka v dospělém těle (oni dokonce i jako děcka šukaj) prostě jen řešej hovna a to tak dlouho, že je nakonec i z filmu jedno velké mazlavé. Rychloposuv jsem tentokrát sice nevyužila, ale dál jak za hodinu a půl už jsem taky nedošla, radši jsem to vypla a šla jsem si opláchnout tu krev, co mi zaschla za nudou okousanými nehty (a to jsem tenhle zlozvyk nikdá neměla). Tohle fakt nejde, no a co nedokoukám, to je přece jasnej odpad. (10.05.2014)

Francouzský rakovinotvorný art toho nejhrubšího zrna. Kvůli podobnému umění jsem jeden čas nenáviděl jejich kinematografii. Dialogy jak z Marsu. Bohužel nejsem intelektuálně dostatečně na výši, abych vyprázdněné žvanění dokázal považovat za umění. A ne jen žvanění, ale i sled scén, když už jsem si říkal, že nic horšího přijít nemůže, tak přijde "alej prostitutek a transek" a kajda padl, ovšem nerezignoval. Zajatkyně je můj rekordní film, zatím žádný jiný film jsem nesledoval tři!!! dny. Z postavy Simona a s tím spojeným herectvím Merhara mi bylo fyzicky špatně. Destruktivní zážitek. (10.05.2014)