Purpurová růže z Káhiry

Woody Allen má možná lepší a sarkastičtější filmy než je tento, ale když jsem se přistihla, že se při sledování Růže z Káhiry skoro celou dobu potěšeně usmívám a že bych si tentokrát klidně přála ještě delší stopáž, no to už stojí za plný počet hvězdiček. Nápad se zborcením čtvrté zdi je báječný a dal důvod k nejedné vtipné situaci i trefnému postřehu na které jsem z Woodyho filmů zvyklá, ale tentokrát se to obešlo bez inťáckých neurotiků, zato přibyla notná dávka kouzelné romantiky s výbornou Miaou Farrow a Jeffem Danielsem, což mě dost překvapilo, netušila jsem, že je v tom slavný Newyorčan tak dobrý. Tahle jeho hravá pocta kinematografii, je zkrátka velmi povedenou kukandou, alespoň pro mě. (26.04.2014)

Tak jsem si říkala, že od Woodyho Allena jsem viděla už tolik filmů, utvrdila jsem si názor, že je zkrátka geniální, ale asi mě nemůže ničím dalším překvapit. Omyl. Tohle bylo opět přesně v jeho stylu - v prvé řadě nesmírně originální. Na Miu už jsem si vcelku zvykla, ač její pisklavý hlas mi ještě sem tam vadí. Nějaký vtípek, skvělé dialogy, to opět nechybí. A pan režisér nám ukázal, že ještě stále mu nechybí nápady a náměty na filmy, které už jen pro svou originálnost zkrátka nemůžou být špatné. (17.06.2013)

Nemít to takový závěr, jaký to má a pak taky ten celkem originální náměť, je to jen tuctová romantická komedie/pohádka s jednorozměrnými charaktery, naivním fungováním reality a spoustou přeslazených momentů. Pozitivní pro mě je, že jsem v tom moc nepoznával Allenův typický styl, který mi osobně vůbec nesedí, ale výsledek stejně nedopadl o moc líp. On si ten film sám za tu dobu (což je vinou hlavně toho, že za ním stojí slavný Woody Allen) vytvořil takovou pověst hrozně originálního a příjemného, který má světu říct, že filmy mají lidi hlavně bavit a že do kina si chodí člověk oddechnout a nehledat logiku apod., jenže tohle je takový základ, na kterém stojí asi každá komedie (která ale opravdu chce být komedie, aby někdo neměl chytré připomínky). Allenova verze téhle teze má tak nadšený ohlas dost pravděpodobně jen proto, že je Allenova a že tak významný režisér si něco takového může přece dovolit. Jenže já si nemůžu pomoct, mě ani tímhle neoslovil. Ne, že bych si rád u nějaké dobré komedie neoddechl, dokonce i těm únikům do filmových (potažmo seriálových) světů, kde vše dopadne dobře rozumím, takže ten film měl velký potenciál mě oslovit, ale tady jsem měl problém s tím, jak moc se to snaží propojovat realitu s tím fikčním světem, přičemž to nedokáže plně využívat svůj potenciál a ve vykreslení reality to kvůli jednorozměrným charakterům selhává už úplně, až teda na ten závěr. A přitom se to neustále chce omlouvat tím, že "to je přece oddechovka a víc od toho přece nikdo nečeká". No jo, ale proč by to nešlo? Proč to tak zbaběle omlouvat a tvářit se, že z toho nešlo dostat víc? Takové Pleasantville má vlastně dost podobný námět a i když se v druhé půlce filmu začínal dost rozpadat, přišel mi propracovanější, než u Purpurové růže a přitom jsou to obojí vlastně oddechovky. A i jemu jsem víc jak tři nedal (i když bych rád), takže tady tomu nebude jinak. Nepřijde mi to nijak zvlášť nostalgické, ani milé, ani vtipné, ani se k tomu filmu nebudu rád vracet... spíš jen takové obyčejné, se zajímavým a originálním námětem, který ani pořádně nevyužívá, spíš ho bere jako oběť na poukázání "hloubky" jednoduché oddechovky a snaží se umlčet možnost, že i oddechovka může mít víc do sebe a stále zůstat oddechovkou se stejným vyzněním. Pane Woody Allen, my dva si prostě nerozumíme, ať už od vás vidím v podstatě cokoli... 3* (26.10.2022)

Konecne som zase nasiel nejaku Allenovku, ktora mi dokonale sadla. Tento film musi sadnut kazdemu milovníkovi filmov a pokial je naviac trochu snilek, tak sa do neho doslova zblazni. Na Allenovku to ma netradicne svizne tempo, az som si prial, aby film trochu spomalil a na konci mi bolo luto, ze film mi tak rychlo ubehol. Koniec je dost trpky ale trefny a hned som mal chut si film pustit odznova. 9/10. (22.06.2015)

Woody považuje Růži za jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Proč? Protože tu předvedl své stěžejní téma - jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí - realita je drsná, proto z ní utíkáme do fikce, která je opojná svými iluzemi, ale tato opojnost je pouze chvilková a právě jen iluzí, jak zjistí i hrdinka na konci. Nicméně tu skvěle předvedl onen rozpor, že "skutečné postavy touží po životě fiktivním, zatímco ty fiktivní chtějí skutečný", jak se to cituje ve filmu. Je to jednak velmi komické a zároveň i v podstatě pravdivé. Růže je Woodyho vyznáním lásky k iluzím a zároveň přiznáním jejich hranic. (16.07.2008)