Carmen

Zklamání? Spíš nespokojenost. Taneční výkony i hudba zaujmou, ba strhnou. Scénář osciluje kdesi mezi novelou P. Meriméa a libretem H. Meilhaca a L. Halévyho. Chybí něžná postava Micaëly jako protiváha ke Carmen (libreto), film postrádá původní drsnost prostředí a postav - místo cikánů, pašeráků, dělnic v tabákové továrně, vojáků a zlodějů zde jsou tanečníci, překupník drog. Drama současných hrdinů je nepřesvědčivé, působí jako podruhé vyvařený čaj! V předloze je Carmen divoká a nezkrotná, svobodná cikánka, Carmen Saurova je záletná vdaná žena, která si něco začala s režisérem. Místo vášně románek, místo osudovosti znuděnost. Jsem schopna pochopit vášeň a její destruktivní dopady na životy zúčastněných, co nechápu je flirt a nevěra z nudy. A tak na mne, ať se nikdo nezlobí, tahle Carmen působí. Nepřesvědčivě působil i Antonio Gades, snad se na jeho hereckém (ne)výrazu podílelo i to, že on sám byl ve svém občanském životě 5x ženatý a 4x rozvedený. Ta poslední manželka s ním vydržela až do konce jeho života - celý rok. Vášnivá láska? Nebo spíš nestálost a poživačnost? (23.11.2013)

Nejlepší tanečnice nemusí být Carmen - ta totiž je svou postavou, žije TEN příběh. Z toho vyplývá jeden z oblouků - stárnoucí dokonalá tanečnice musí naučit všechny své finesy nikoliv lepší, ale carmenovatější soupeřku. Souhlasím s Saurou, který ústy hlavního hrdiny odsuzuje tradiční ztvárnění Carmen v kostýmech ("Neumím dělat klasiku" - a odchází z podia, kde se producíruje tradiční kostýmovaná Carmen). Aby hra žila, potřebuje inovaci, převedení věčného tématu do současnosti, do reality - A to Saura zvládl dokonale. A dále z filmu čiší radost tvorby - radost umělce z vytváření nové interpretace. Kdo nezažil, nepochopí. (20.12.2008)

Upraveno v říjnu 2022. Carmen Carlose Saury je žádostivým temperamentem španělské kultury a života. Carmen je omámením a posedlostí citem, kterému se říká láska. Carmen je vášeň, která slavně a vítězně uchvacuje pod dojmem okamžiku, již však nejde spoutat ani podrobit, neboť náleží pouze momentálním vítězům. Carmen je krása a vzdor, opovržení a hněv, jenž zalévá zrak rudým běsem. Saurova v pořadí již druhá spolupráce se slavným tanečníkem a choreografem Antoniem Gadesem využívá literární předlohu Prospera Mériméea z roku 1847 a ještě slavnější hudbu operní adaptace Georgese Bizeta z roku 1875, aby zplodila vášnivý taneční výjev flamencové žádostivosti. Nebyl by to Saura, kdyby se nácvik představení s touhou po originální tvůrčí seberealizaci nemísil s intimitou soukromého života. To ostatně znamená sice skromné prostředí, přesto stále plné pohybu, emocí, výjevů a bezprostřednosti. Život a umění svázány jsou v pevném svazku, a nad vším ční flamenco - vášeň, důstojnost a posvěcování lidského života. Ústředním párem španělského temperamentu je vedoucí tanečního souboru, utvářející nové představení flamenca o dramatu lásky a žárlivosti, Antonio (velmi dobrý Antonio Gades) a závazkem lásky nikdy nespoutaná mladá tanečnice Carmen (zajímavá Laura del Sol). Z dalších rolí: Antoniův přítel a nápaditý hudební skladatel Paco (Paco de Lucía), nejlepší tanečnice Antoniova souboru a také rivalka Carmen v představení Cristina (Cristina Hoyos), přední tanečník Antoniova souboru Juan (Juan Antonio Jiménez), sebevědomý toreador Escamillo (Sebastián Moreno), či Carmenin milenec Pepe Girón (José Yepes). Saurova Carmen to je zejména neustálé flamencové posvěcování života, národní španělský temperament a vášnivý taneční výraz, jímž se dokazuje láska k umění i k životu. Velmi dobrý tanečně filmový požitek! (23.10.2009)

Hudba byla fajn, ale prim tvoří v Carmen pohyb a propracovaná choreografie. Tu vášeň jsem z tance rozhodně cítil…paradoxně, když se zrovna netancovalo a byla „opravdová“ romantická scéna, emoce jakoby se úplně vytratily. Celkově netaneční pasáže byly velmi slabé a nudné, naštěstí jich v té záplavě pohybových kreací nebylo moc. Ovšem postupné umělé vkomponovávání „reálných“ konfliktů do nacvičování představení (tuším od „karetního souboje“ dál) mě čím dál víc nebavilo a závěr mi přišel vyloženě mimo. Takže nakonec kladu toto zpracování jen o kousek výše než jiný snímek z „cyklu“, Carmen Jones; přesto průměr nepřekročí. (18.07.2014)

Zatímco literární předloha Prospera Mériméa využívá ve své době velmi populární rámcové vyprávění, Saura se rozhodl klasický příběh Carmen aktualizovat využitím efektu divadla ve filmu. Přední španělští tanečníci (Antonio Gades, Cristina Hoyos) a hudebníci (Paco da Lucia) zkoušejí taneční představení Carmen, přičemž se literární příběh předlohy začíná probourávat do jejich životů. V osudovém rytmu flamenca, za zvuků castanět a hudby George Bizeta se tak tanečníci ze současnosti ženou vstříc staré známé tragédii… Saurova Carmen je postavena na tanci a jeho choreografii – pohyb a tanec se stává hlavním vyjadřovacím prostředkem nadřazeným i jazyku. Slovo tak ustupuje četným a dlouhým, pečlivě prokomponovaným tanečním scénám. Saurův film je minimálně stylizovaný, v lecčems blízký dokumentu (tento dojem posiluje i autentičnost hlavních představitelů), přesto se jedná o vrcholně dramatické, osudové a tragické dílo. (12.10.2006)