Blázni a děvčátka

Srovnání s "Láskami mezi kapkami deště" se přímo nabízí. Tentýž pošmourný a syrový Žižkov, tatáž železniční trať, opět příběh malého kluka, vyrůstajícího bez matky... Samozřejmě jsou zde i citelné rozdíly. Propukající sexuality je tu tak nějak zároveň méně i více, neexceluje zde žádný herec Menšíkova formátu, i když Nový rozhodně nehraje špatně. Navíc je zde jak motiv duševně postižených podivínů, tak důsledky komunistického převratu. Přesto se zdá, jako by šlo do jisté míry o tentýž film a tutéž látku, k níž se Kachyňa s odstupem vrátil. "Blázni a děvčátka" jsou ovšem tak nějak méně okázalí a idealizovaní. Rozhodně poměrně silný film, navzdory jeho obrovské civilnosti a jisté neatraktivitě témat, jež zpracovává... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Bart, Tomes83, wosho, Piškotka, Fajt (29.01.2012)

Pražský pavlačový Žižkov z těsně poválečné doby. Kdo by ho neznal, alespoň z mnoha ještě starších filmů. Někdo dokonce osobně. Místo, kde se odvíjely mnohé kruté osudy jednotlivých postaviček, ať už smyšlených či skutečných. Místo, které se od ostatních částí Prahy odlišovalo svou bídou, špínou a zašlostí. A ta špína, ta zašlost domovních omítek, jakoby se zobrazovaly právě na osudech ubohých životů všech těch obyvatel Žižkova. Film je to smutný, ale typicky Kachyňovsky krásný. (05.02.2012)

Strasti a slasti dospievania na Žižkove so všetkým, čo tam patrí, bitkami, sklamanými láskami, sexom pozorovaným aj čiastočne zažitým. Hlavne ten si Kachyňa neodpustí, aj keď to vôbec nemusí súvisieť s dejom. Ten dej nakoniec tvorí blázon a tak je názov filmu výstižný. Vo vedľajšej línii si film berie na mušku aj komunistov, ale nepridáva mu to na zaujímavosti. Vlakové scény vyzerali občas dosť nebezpečne a zdá sa mi, že bez trikových záberov. –––– A potom, je jinej než vostatní, tak musí být zlej. (30.05.2014)

Blázni a děvčátka se mi moc líbili. Nevím, jestli film ilustroval život na Žižkově v padesátých letech, ale tak nějak si ho představuji. Lidské hodnoty byly mnohem upřímnější a lidé se, podle mě, těšili z mála. Některé místní postavičky byly doslova k pousmání a dotvářely tak ucelený kolorit čtvrti. Šimáčkův Pepíček byl tak autentický, že jsem ho litovala od samého začátku. Stal se nepochopenou lidskou duší a načas i opravdovým kamarádem dospívajícího kluka, který riskoval vše, aby mu obstaral léky na bolavou hlavu a také, aby ho vysvobodil z nesvobodného života za zdmi psychiatrické léčebny. Tyhle dva považuji za hlavní tahouny celého filmu, pominu-li život chlapecké partičky a probouzející se sexualitu našeho hrdiny. Taky se zde objevují narážky na komunisty a křesťany, které mi vůbec nevadily. J. Somr je podal velmi humorně. Dobří herci ukázali, co umí, např. J. Somr, P. Nový, J. Hraběta, M. Šimáček. (01.08.2011)

Blázni a děvčátka jsou pro mě hodně silná vzpomínka z dětství a radost z nalezení ztraceného "zlata". Muselo to být někdy zkraje základky, když nás učitelky na tenhle Kachyňův film vzaly do kina. Byl to pro mě tehdy hodně silný zážitek, protože ten film byl úplně něco jiného, než co jsem do té doby jako šesti sedmi leté děcko viděl. Přišel mi hrozně nedětský, ponurý, smutný, strašidelný a erotický. Třicet let jsem nosil tu vzpomínku zalezlou někde hluboko v hlavě a nemohl jsem si zaboha vzpomenout, co to bylo za film. Pamatoval jsem si jen to, že to rozhodně nebyl film pro malé děti a frázi "opalování na rajsko". Právě díky této frázi a archivu ČT se mi podařilo film dohledat... Zkouknul jsem ho znovu a... stejné pocity: ponuré, šedé, neveselé. Tu erotiku už dnes vnímám trochu jinak :-) Přišlo mi to trochu o ničem, taková letmá povídka o pubertálním klukovi. Ale určité kouzlo to má (oprýskaný Žižkov 50. let). Alespoň pro mě v té vzpomínce z raného dětství. (05.10.2021)