Cukrová bouda

„Tož chceš?“ - „A jsou to poctivý peníze?“ - „Jaký se zrovna tisknou.“ Konec (civilizovaného) světa. Přesně tam zamíří zoufalá matka s 2 kluky po tom, co přijdou o otce. Divák se sám sebe musí ptát, proč zrovna tam? Snad kvůli naivní představě, že tu zapomenou, začnou znovu a najdou naději na nový, hezký život. Na který to ovšem opravdu nevypadá. Kdepak jsou ty zářivé zítřky plné radostného budování naší poválečné vlasti. Kam jen kamera dohlédne, tam jsou pouze všudypřítomné pozůstatky nedávno skončené války. Všude jen zničené věci, budovy, nevybuchlé miny, bláto, zima, nehostinnost, nevlídnost, dokonce ještě německé ženy, které musí za trest sázet stromky. A v lesích číhá nebezpečí v podobě stále bojujících fanatiků…ideální prostředí pro dobrodružství 2 mladých chlapců, tedy především toho staršího (výborný Dlouhý). Ačkoliv nejvíc mě zajímala Macháčkova osudem zkoušená postava (jedno, že jsem mu stejně jako hlavní hrdina co chvíli nerozuměl) a fajn byl také neustále se „vracející“ Kodet. Celkově dávám solidní 4*. (03.03.2018)

Příjemné zrcadlo ke Krejčíkově Vsi v pohraničí. Kachyňa zde dal několik velice dobrých příležitostí Janě Švandové, Michalu Dlouhému a Miroslavu Macháčkovi. V malých rolích se pak zaskvěli Kostelka a Kodet. Výprava sice místy selhává, ale celek je velice funkční, děj není tendenční a proto je možné klasicky jen postrádat vydání na DVD (reprezentativní kolekce Kachyňových filmů je mým snem už dlouho). (18.06.2011)

Karel Kachyňa. Miluju na něm tu jeho autentičnost. Takže když se příběh začíná odehrávat v pohraničí na sklonku druhé světové války, je zde vidět vše, co k těmto událostem patří, po lesích rozbité auta, všude miny, zbraně, prázdné domy po Němcích, zbytky německých žen, které zůstaly v pracovních táborech, opuštěné krávy, které se prohání po lesích, bídu, špínu, truchlivost, ale i naději na novou budoucnost. Pan Kachyňa to dokázal ztvárnit tak přesvědčivým způsobem, že to v dnešní době už nikdo nedokáže. Také se dotýká ožehavého tématu vyhoštění a nenávisti k německým obyvatelům, kteří v pohraničí za války bydleli. Do jedné takové vsi se z koncentráku vrací i německý antifašista Bartl (Miroslav Macháček), ale jeho chalupa je už obsazena mladou vdovou se dvěma dětmi. Odchází vysoko do lesů do Cukrové boudy, kde se nakonec setkává i se svým synem, který se však dal k Banderovcům. Scénárista Vladimír Korner tak zde rozehrává i drama a dilema mezi otcem a synem, kteří se navzájem mezi sebou už na dlouhou dobu zcela odcizili a každý vyznává jiné priority. Příběh je vyprávěn hlavně očima dvou chlapců a jejich poetickým vnímáním na tehdejší pochmurnou poválečnou dobu. Jejich mladičkou matku hraje krásná Jana Švandová a tak jako v každém filmu odhalí své úžasné vnady a mužské oko se může zase pokochat. Kouzelné hudební motivy vyčaroval mistr Luboš Fišer a téměř dokumentární obraz nasnímal Jan Čuřík. Nádherný film! (25.05.2019)

První poválečné dny v pohraničí někde uprostře Jeseníků. Myslím, že bližší specifikace ani není nutná. Film je postaven hereckých výkonech. To se týká jak dospělých herců (Švandová, Macháček), tak i těch dětských (Michal Dlouhý). Právě skrze dětské oči můžeme komorně laděný příběh sledovat. Postava Michala Dlouhého velmi citlivě vnímá dramatické situace v nelehké době, které se kolem něho a jeho rodiny dějí. Z Miroslava Macháčka šel chvilkami až strach. Dočkala jsem se tu i poetických scén, ale těch bylo na můj vkus až příliš. Narušovali mi celistvost celého filmu. Jinou výtku nemám a ani ji hledat nebudu, protože film si to nezaslouží. (30.03.2016)

Tady se nabízí zajímavé srovnání přístupu různých režisérů k předlohám Vladimíra Körnera odehrávajícím se v poválečném pohraničí. Řekl bych že Vláčilova Adelheid a Svobodův Zánik samoty Berhof z něj vychází o něco líp, ale to neznamená že by Cukrová bouda byla špatná. Mě se líbil hlavně Miroslav Macháček a Jana Švandová. (11.07.2007)