Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (více)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (112)
On chlastá. Ona je kurva. Filmová balada o malých vítězstvích a velkých prohrách, o tom, jak snadné je spadnout až na dno a jak těžké je zase vstát, je bezesporu jedním z nejlepších filmových odkazů Karla Kachyni a Jana Procházky. Nádherný Hrušínský, nádherná Hegerová a všude kolem jen tma, bahno, štěrk a naděje, nejkřehčí zoufalství člověka. ()
Byl jednou jeden alkoholik a ten se dal dohromady s kurvou a i když měli mezi sebou různý roztržky, pravděpodobně spolu nakonec žili až do smrti. Ono je to těžký natočit nějakej zábavnej film o alkoholikovi. Film se snaží ukázat, jak měly hlavní postavy šedivej život a to se povedlo a tim pádem je takovej šedivej (jinými slovy nudnej, nemastnej, neslanej) i celej film. Prostě se tam skoro nic zajímavýho neodehrává a mě to moc nebavilo. Možná je to i tim, že po přečtení komentářů bylo moje očekávání hodně velký a zdaleka se nenaplnilo. Když už nějakej film o alkáčích, tak radši třeba Dnes naposled. V každym případě sledovat Rudolfa Hrušínskýho je radost prakticky v každym filmu a v jakýkoliv roli. 55% ()
Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce. ()
To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci. 1) 34letý Jan Procházka (scénář) a 39letý Karel Kachyňa (scénář, režie) vytvořili poetický film o alkoholikovi a prostitutce, snímek bez vulgarit. 2) 43letý vynikající Rudolf Hrušínský (alkoholik Lucin), 32letá Hana Hegerová s čertem v těle (Lucinova partnerka prostitutka Magda) a dobové reálie udělali své. 3) Snímek charakterizují vynikající zobrazení depresivního prostředí, psychologie postav, které si neumějí s životem poradit a skvělé herecké výkony. Ale stejně jako komentátor nascendi, ani já nemám rád filmy o loserech. ()
Největším hříchem je promarněný život. Taková je pointa tohoto výjimečného díla. Příběh notorika ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského se zjevnou tendencí zapůsobit na divákovu psychiku není sice překvapivé téma, ale v rukou Karla Kachyňi má takové téma nekonvenční náboj. Ponurá atmosféra tamního prostředí lehce umocňuje tu nemorální šlépěji nepoučitelnosti a prachobyčejné bezvýznamné konzumace života. Rozhodně má takový film něco do sebe…ostatně, který Kachyňův film nemá. 80% ()
Galerie (8)
Zajímavosti (9)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
Reklama