Naděje

Bezpochyby jeden z Kachyňových klenotov rozpráva príbeh dvoch stroskotancov, ktorí hľadajú cestu zo slepej uličky, do ktorej sa dostali. Drsnosť oboch tragických osudov zvýrazňuje neskoro jesenné sychravé počasie a prostredie lomu, v ktorom sa dej odohráva. Obaja protagonisti ( o Hrušínskom som nikdy nepochyboval, ale prekvapila ma Hegerová ) predvádzajú oku lahodiaci herecký koncert. (16.11.2011)

Velké psychologické drama, které se však samo smrštilo absencí seskládání střípků z Magdalenina života, nedozvíme se, proč skončila tam, kde skončila, a proč přišla o děti. U Ignáce to snad ani vědět nechceme, tam je jasné, že svůj život utopil v panácích Myslivce. A tak nezbývá než zas a znova obdivovat Hrušínského herecký projev a s úctou konstatovat, že uměl hrát nejen očima, ale i zády. (21.06.2015)

Až do předvčerejška jsem o filmu neměl ani páru, pak mi na něj dal tip můj bratr a nelitoval jsem. Typicky Kachyňovský příběh dvou životních ztroskotanců, alkoholika a "rádodajky" je jakoby bez nosného děje, ale přesto je to film zajímavý. Velmi mě potěšil i ten lehce otevřený konec, kdy tvůrci nechávají na divácích, aby si to vyřešili, jak kdo chce. Zážitek! (14.11.2017)

Byl jednou jeden alkoholik a ten se dal dohromady s kurvou a i když měli mezi sebou různý roztržky, pravděpodobně spolu nakonec žili až do smrti. Ono je to těžký natočit nějakej zábavnej film o alkoholikovi. Film se snaží ukázat, jak měly hlavní postavy šedivej život a to se povedlo a tim pádem je takovej šedivej (jinými slovy nudnej, nemastnej, neslanej) i celej film. Prostě se tam skoro nic zajímavýho neodehrává a mě to moc nebavilo. Možná je to i tim, že po přečtení komentářů bylo moje očekávání hodně velký a zdaleka se nenaplnilo. Když už nějakej film o alkáčích, tak radši třeba Dnes naposled. V každym případě sledovat Rudolfa Hrušínskýho je radost prakticky v každym filmu a v jakýkoliv roli. 55% (20.12.2011)

Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce. (23.08.2020)