Smrt si říká Engelchen

Byv, co se reflexe 2. světové války, vzdělávánán hlavně povinnými, školními projekcemi Vávroých šlaků a podobných opusů made in USSR (s čestnou vyjímkou Bondarčukova Bojovali za vlast), utrpěl jsem při prvním shlédnutí tohoto filmu v letech perestojky tak trochu šok, který mne pak nasměroval k dalším a hlavně JINÝM filmům reflektujícím tuto dobu. Je až s podivem, že takto podvratný film vznikl již v roce 1963. (30.07.2010)

Fascinovane wow. Zvlastny uchvatny film. Preco toto nevysiela TV? aspon niekedy v noci? Smrt sa vola Engelchen som mohla zhliadnut len vdaka Artfilmu. A to je obrovska skoda!/ze sa to premieta len velmi zriedka/ Po tomto filme som mala dojem, ze tam islo skor o emocie a pocity, vinu, neschopnost zbavit sa myslienok, atmosferu atd. ako o dej, kt.... neviem to vyjadrit.... napr. po konci filmu som mala dojem, ze postavy malo rozpravali, zistila som, ze vlastne neviem, ako sa volaju vsetky postavy (viem iba krstne mena niekt. hl.postav) atd. Urcite to bol len dojem moj - ako divaka, kt. necital knihu... ale napriek tomu to bol neopisatelny zazitok. Tento film vas proste pohlti svojou atmosferou...Uchvatne. Opakujem ohromna skoda, ze sa neda zohnat. Velmi rada by som si ho pozrela viac krat. (01.07.2008)

,,My si tady hrajeme s kdejakou rýmou a s takovými případy, jako jste vy, a zatím... Stopadesát tisíc mrtvých." Asi jeden z najpůsobivějších československých válečných filmů. Značný podíl na kvalitách nese osobitá forma vyprávění, kde se veškeré scény z války odehrávají v retrospektivách coby vzpomínky a sny hlavního hrdiny - pacienta s postřelenou nohou. Dochází zde tak nejen k pozoruhodné filmařině, podpořené excelentní kamerou, ale i zajímavých konfrontací událostí, např. radostní euforie nad postřílením velké skupiny nacistů verzus radost nad pocitěním prstů na raněné noze. Jako nejsilnější konfrontaci v tomto směru zmiňuju pak vzpomínku na vypálení paseky verzus zprávu z novin o atomové bombě v Hirošimě. Film navzdory nadprůměrné délce snad nemá výrazněji slabšího místa, neustále napíná diváka postupným vyplňováním příběhu, z nějž už známe současnost a útržky z minulosti a i ten kousek místního patosu popři všem hravě ztratí. Snímkem vládnou vynikající herecké výkony všech zúčastněných v komorních i "akčních" scénách, z nichž se vedle Jana Kačera oplatí zmínit Martina Růžka v roli doktora a málo známou, předčasně zesnulou slovensku Evu Polákovou, která ztvárnila hlavní ženskou postavu rozporuplné Marty. Jednou z nezapomenutelných scén byla ta, kdy Marta plná sebavědomí si přichází sama uprostřed přepadení nacistů zastřelit "svého" generála. (90%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) (19.08.2018)

4,5 Bezpochyby nejlepší film Kadára a Klose. Na svou dobu nesmírně novátorský - nejen co se týče boření tabuizovaných témat a demýtizace partyzánského hnutí (partyzáni už nejsou ti čistí hrdinové, ale obyčejní lidé, kteří chybují, chlastají a souloží), ale i z hlediska narativní struktury. Popisná narace je pasé, ať žije asociativní montáž, ostrý střih, flashbacky a retrospektivy. A navíc - Jana Kačera ve filmech ze šedesátých let opravdu zbožňuju. Velké doporučení těm, co neviděli. (28.03.2009)

Film, který svým režijním mistrovstvím a neotřelým tvůrčím přístupem předběhl dobu o mnoho let. Netradičně pojatý příběh partyzánů, bojujících proti Němcům v beskydských horách, je filmařský po všech stránkách perfektní a po dlouhá léta "trezorovým" dílem. Některé věci - např. boj německých dezertérů na straně partyzánů či absence jakkékoliv ideologie - asi moc v té době papalášům nevoněly. Kadár s Klosem byli v 1.půli 60 let v mimořádné formě, protože dva roky nato přišli s jedním z nejlepších filmů , jaký u nás vznikl - OBCHOD NA KORZE.___PS: Obrazový DVD přepis (14.3.2009) je bohužel mimořádně hnusný a ostudný, s obrazem utopeným ve tmě.... (21.07.2002)