Zaujetí

Příjemný teen film, který se věnuje syžetu vrcholně aktuálnímu, přesto opomíjenému a předkládanému typicky ve zvrácených interpretacích s berličkami feminismů, rasismů a dalších ismů: mezigeneračnímu pnutí. Pnutí, v němž je role mládí revoltovat a odhalovat problémy a role stáří ukazovat funkci hranic i řádu a předávat zkušenosti. Pnutí, teprve z jehož potýkání povstávají smysluplné krásné nové světy. Učením se. Jeho součástí je i schopnost přijmout zkušenost druhého a umět se před ní sklonit. Film schematický a stručný, ale se srdcem, čímž vystupuje nad jiné. Film o síle přátelství především, s poselstvím jednoduchým až primitivním, avšak silným a nedeformovaným. (18.07.2018)

Takové ANGAŽOVANÉ, leč zručně a empaticky zpracované, takže nemám žádných vážnějších námitek. Nicméně pointa ve mně vzbuzuje docela jiné emoce, nežli zamýšlela. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Neboť se zdá, že ONA - již vystudovaná právnička, mající k ruce zákon s jeho paragrafy i svůj hbitý jazyk, dokáže vysekat z ošklivé šlamastiky kdejakého problémového příslušníka vlastního etnika, pochopitelně bez ohledu na otázku jeho viny či neviny. Jistě - můžete namítnout, že je to přece její práce, že i ten nejhorší zločinec má právo na obhájce ... ale já si prostě musím klást otázku, co vlastně ona sama přináší společnosti, která jí umožnila vzdělání - jaké jsou konečné důsledky jejího uplatnění na trhu práce. (30.09.2020)

Rasistický zádrhel hned na začátku mi příliš nesedl, ale bez něj by šlo o úplně jiný film, což by byla velká škoda. Yvan Attal mě navýsost příjemně překvapil, jak to celé vyváženě ukočíroval. Navíc se mu povedlo dobře zvolit tu ústřední „nepřátelsky přátelskou” dvojici. Daniel Auteuil (jeden z mých nejoblíbenějších francouzských herců) byl chvílemi na zabití, jak nesnesitelný ve svém jednání byl, ovšem Camélia Jordana (moje první setkání s ní a setsakramentsky zafungovalo) si s ním v ničem nezadala. Na druhou stranu oba dokázali být i velmi milí a musím konstatovat, že ve svých rolích se mi moc líbili. Tohle zpracování tématu o kráse a síle rétoriky sice nevyniká bůhvíjakou originalitou, ale během sledování jadrným humorem kořeněného příběhu, mi bylo tak nějak hezky u srdce... (05.04.2020)

Je to vlastně ostuda, Daniela Auteuila mám nejen mezi svými oblíbenými herci; je dokonce na prvním místě, ale až při sledování Zaujetí jsem si uvědomil, že poslední film, který jsem s ním viděl, je starý deset let, a od té doby jeho pozdní tvorbu nemám zmapovanou vůbec. Mimochodem, stárne důstojně a stále z něj čiší charisma. Attalovu snímku se dá vyčíst využívání stereotypů a vede svůj příběh stárnoucího samolibého profesora a nadějné studentky z přistěhovalecké rodiny přesně tím směrem a zvraty, které byste očekávali, přičemž závěr nepřekvapí už vůbec ničím. Karty mezigeneračního a společenského střetu jsou rozdané tak, že žádné záludné eso z rukávu nevypadne. Navíc v tom souboji podle očekávání stojí sympatie tvůrce na straně Neily, když Auteuilův Mazard opakovaně přechází do karikatury a jeho postoje jsou tak říkajíc přepálené. Přesto to funguje a i tam, kde chce Attal citově manipulovat s divákem, nechám se rád dojímat. Ty emoce a pocity, které chtěl režisér vyvolat, se zkrátka dostavily a za ně i za setkání s Danielem Auteuilem se přikláním ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 70 %. (16.06.2019)

"Za blbostí stojí lenost. Takové to, když si člověk říká, že už toho ví dost." Člověk toho nikdy nemůže vědět dost. Ani namyšlený profesor. Zajímavý a odlehčený příběh z prostředí pařížské univerzity kombinovaný tématikou předsudků a rasismu. Vtipné, osvěžující s krásným přátelstvím na konec. Velmi povedená hudba! (15.01.2019)