13 hodin: Tajní vojáci z Benghází

V podstatě nonstop military akce, která na plátně hezky vypadá a i je dostatečně intenzivní. Bohužel je to ale vlastně totéž pořád dokola a bez pořádného příběhu dvouapůlhodinový film utáhne jen málokdo a málokdy (Ridleymu Scottovi obdobný přístup v Černý jestřáb sestřelen vyšel jen tak tak). Naštěstí se ale Michael nepokoušel řešit politiku (tudíž je všechno "krásně" černobílé) a soustředil se "jen" na kvalitní žánrové řemeslo. A to mu vlastně docela vyšlo. 60 % (17.02.2016)

Z mistra Baye se stal totální šulin. Odporná propagandistická lež. Ničím jiným tento snímek není. Za pochvalu stojí vyloženě jen speciální efekty a akce, kvůli které se na film každý kouká, ale ani ta akce není nějaký extrémně úžasným zázrakem. Úvodních 40 minut je 40 nejulhanějších minut, které jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Už ty úvodní žvásty, co si Bay troufl napsat do titulek, jsou hodně silným kafíčkem a ustojí je jen ti úplně duševně nejomezenější diváci a divačky. Fujtajb!. Celá zápletka stojí za tím, že si "nejmírumilovnější" USA, šířící ve světě mír a lásku, postaví v centru Libye "diplomatickou" základnu (NIKOLI AMBASÁDU), kde se plánují protilibyjské operace. Je to zhruba totéž, jako by si jednotky ISIS postavily vedle Bílého domu teroristický areál. Samozřejmě, že tak rozsáhlý komplex je trnem v oku každého rozumného Libyjce. Kdo by se cítil příjemně, kdyby se k němu nastěhoval nepřítel. Dalším hnusem jsou ty všudepřítomné patriotistické žvásty, které mi rvaly uši. Vůbec tím nejtrapnějším bylo na celém snímku sledovat asi 20 minutové rozhovory všech zúčastněných vojáků s rodinami. Samozřejmě, úplně každý měl manželku a minimálně 2 malé děti, aby v očích všech diváků vypadali jako ti nejvíc hrdinští tatínkové, kteří dělají ze světa lepší místo. Sem tam mrkla na diváka odporná reklama, třeba když se jela jedna těhotná manželka s dětmi občerstvit do McDrivu. To bylo opravdu kouzelné! Samozřejmě, že po dojemných hovorech nemohlo následovat nic jiného než boj tatínků proti odporným teroristům, kteří bránili svoji vlast před invazí nepřítele. Bez amerických píčovin se dnes již neobejde téměř žádný americký film. Tady to ovšem blilo do očí od první minuty a prezentované lži u filmu, který se honosí tím, že je "based on true story", to opravdu nebylo v mých silách přehlédnout. Film určený výhradně pravidelným návštěvníkům nějakého lobotomického ústavu. Závěr potom byla trapárna toho nejvyššího kalibru. Pokud se kouknete zhruba od 45. minuty, tak se to v rámci možností přežít dá. Bohužel jako celek je to odpad nejhrubšího zrna. (05.06.2016)

Tak teď vážně nevím, kdo je, nebo byl ve větší prdeli. Jestli Michael natočením tohoto filmu, nebo američtí vojáci v Libyi. Objektivně mi to vychází tak nějak napůl. Filmu nelze upřít snaha o nějakou věrohodnou akci, na druhou stranu toho typicky amerického patosu je tam prostě i tak moc. Není nějak extra viditelný, ale z testosteronu napumpovaných vojáků je cítit při každé větě, nebo pohledu. A když k tomu připočtu, pro mě totálně nesympatické herce, jsem nucen s lítosti v hlase konstatovat, že takový Americký sniper byl mnohem lepší film. I když jsem dal i tak za tři. (14.06.2016)

Trochu pridlhé a celkom na konci podľa očakávania vypuknú orgie pátosu, ale inak kvalitný zástupca žánru "zopár machrov proti horde hulákajúcich debilov". Postavy a vzťahy Bay príliš nevie, ale toto je o politike a konkrétnej vojenskej akcii a to mu ide perfektne. Akčné scény vynikajúce, aj keď sa divák miestami ťažko orientuje, kto je kto a ktorý český kaskadér s handrou na hlave patrí k dobrým a ktorý k zlým. ;-) Ale o to tu trochu aj ide, že to bol aj v skutočnosti chaos a nevedelo sa, kto je s kým. Pocit neistoty dotiahnutý do dokonalosti. (15.06.2016)

Michael Bay skládá reparát a po všelijakých trailerech na začátku února servíruje první zásadní překvapení roku, byť nemám obavu o to, jak strašný hejt ten film schytá a za co. Nejde neočekávat Black Hawk Down ve verzi 2.0, ale to, že ho divák nakonec opravdu dostává, je vlastně dobře. Rozdíl je v tom, že zatímco Scott povýšil válečnou vřavu na filmařské umění, Bay ji servíruje po svém, v rámci subžánru vlastního tvůrčího ega. Berte, nebo nechte být. 15 let uplynulo jako voda a divácké vnímání se zásadně změnilo, takže pokud odrůstáte na Call of Duty (a dalších wannabe klonech), musí vás to zákonitě strhnout. Bay jde cestou nejmenšího odporu a vcelku sympaticky nalinkuje hrdiny z masa a kostí, přičemž po všech těch klišé a kýčovitých výjevech jde tak na sílu, až se na něj vlastně ani nezlobíte, protože takhle je umí jenom on. Paranoiu rozpadlého státu, kdy si nemůže cizinec být jistý ničím, nechává sálat z plátna v plné úderce a pak rozjede plnokrevnou válečnou palbu, která s malými přestávkami trvá až do konce, kdy přeživším tečou slzy a vám taky. Ta akční jízda je vlastně něco tak impozantního, v nepřehlednosti kamery a střihu zároveň vtahujícího, až zůstává rozum stát nad tím, proč to protentokrát nevadí. Je to válečná řež bez sebemenšího přesahu, ale taky bez filmařského kompromisu. V týdnu startujících prezidentských primárek si republikáni nemohli přát v kinech nic lepšího. PS: Chápu, že Michael musí hlavouny v Universalu něčím živit, ale nešla by vyjednat dohoda pěti osobních akčňáků ku jedněm Transformerům? (03.02.2016)