Režie:
Václav KrškaScénář:
Václav KrškaKamera:
Miloslav HarvanHrají:
Blanka Bohdanová, Milada Želenská, Vít Olmer, Josef Větrovec, Petr Kostka, Jarmila Švabíková, Vlastimil Harapes, Luba Skořepová, Oldřich Janovský, Zdena Hadrbolcová, Miloš Zavadil, Josef Abrhám (více)Obsahy(1)
Dramatizace secesní povídky Fráni Šrámka "Oklamal" líčí příběh maloměstské krasavice (Blanka Bohdanová), která vystřídala řadu milenců z důstojníků místní posádky. Právě městem probleskne zpráva, že se z nešťastné lásky zastřelil poručík Bártl (Vít Olmer). Zprvu Erna přijímá zprávu cynicky, protože on jediný jí odolával. Poté si ale začne namlouvat, že její vztah k němu a snad i jeho k ní byl ze všech flirtů ten nejhlubší, a stylizuje se do role vdovy… (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Tragický příběh jedné povětrné ženštiny obšťastnující veškeré důstojnictvo místní posádky a mistrně podaná hlavní role herečkou Blankou Bohdanovou. K příběhu samotnému. Chápu ty odsudky tehdejších maloměstských paniček, protože taková byla tehdy doba a podobné výstřelky se tenkrát jaksi nenosily. Ovšem co ty odsuzující pohledy všech těch oficírů, kteří si s ní užívali nejednu hezkou chvilku? Co tím chtěl básník (Fráňa Šrámek) říci? ()
Dramaticko-romantický film (podle povídky Fráni Šrámka), místy to na mě působilo až jako takový zdařilý secesní povídky příběh. Film líčil příběh maloměstské krasavice (Blanka Bohdanová), která vystřídá řadu milenců z důstojníků místní vojenské posádky. Avšak po smrti jednoho z nich se vpravý do role vdovy. Je to těžké dilema mezi neskutečnem-vidinou, a skutečností, mezi touhou a realitou. Asi nejlepší televizní film od tohoto slavného režiséra, scénáristy ale hlavně velkého lyrika a poety viz třeba snímky Řeka čaruje, Měsíc nad řekou, či Stříbrný vítr. Mimochodem námět tohoto filmu pocházel právě z pera Václava Kršky, který před X lety-nazpět jako filmařský začátečník společně ještě s Františkem Čápen zrežíroval podle tohoto románového námětu svůj společný debut Ohnivé Léto. ()
Bilancování armádní matrace, která na konci s hrůzou zjistí, že není jediná ve městě.. Zajímavě vystavěné televizní drama prostoupené cynismem, melancholií a deziluzí. Šrámkův filmový zprostředkovatel Krška tam dodal tolik impresionismu, že jsem při hřbitovní scéně čekal expresionisticky se vynořujícího Maxe Schrecka.. ()
Zdařilá televizní inscenace, fillmové zpracování Ohnivé léto je mi svým podáním bližší. I když Václav Krška vycházel v obou případech ze své vlastní předlohy, vznikly dva naprosto odlišné formáty. V této komornější a úspornější verzi jsem ocenila především výkon Blanky Bohdanové, které se před kmerou měnila z koketérního děvčátka ve vyzrálou životem otlučenou mladou dámu. Není žádným tajemstvím, že k televiznímu zpracování se často sahalo díky finančním úsporám, což je patné i zde. Kvalitnější filmový materiál by určitě výsledku prospěl, hudba je velmi jednochudá, děj se odehrává převážně v interiérech. V rámci těchto zúžených mantinelů dopadl výsledek velice dobře. ()
Slečna cudných myšlenek, která nemá problém je naplnit i v praxi, nás zve do svého světa, ve kterém se stylizuje do...vlastně do toho, co sama uzná za vhodné. Do bezcitné pesimistky, jež mávne rukou nad čímkoli, do lehké dívčiny dostávající, ale i dávající, do rozmazlené holčičky, která jednou nedostala to, co chce, do vášnivé krásky, pro kterou lze i zemřít, ale i do bezradné ženy. Nádherná atmosféra dobové povrchní společnosti s přetvářkou a lpěním na veřejné pověsti. Příběh o Regiments Erna s nevídanou dějovou linií, nádherným slohem, režií a Blankou, která bravurně zvládá všechny polohy zde vypsané. Po filmech Jarní Povětří či Čest a sláva zde opět předvádí svoje kvality. Krška to zvládá na výbornou i bez hudební podpory, stačí mu pár tonů klavíru. Další nenápadný TV film, který s přehledem převálcuje tucty dnešních pokusů. ()
Blanka Bohdanová předvádí, jak snadno ukázat smutek a zlost podvedené konkubíny. ()
Šrámek. Krška. A především strhující Blanka Bohdanová jako vdova po nesplněné lásce. Mimořádné dílo, v němž překvapuje nejen jeho syrovost a určitý cynismus, vlastní některým ze zúčastněných protagonistů, ale také pozoruhodná výtvarná kompozice, upomínající na slavná díla světové kinematografie. ()
Impresionismus, symbolismus a dekadence. ()
“Jsem vdova po nesplněné lásce.” Lyrik českého filmu Václav Krška se pustil do dalšího díla svého milovaného autora Fráni Šrámka. Tíživý, smutný a cynický příběh o touze, nesplněných nadějích, iluzích a krutém probuzení. To vše v očích vynikající Blanky Bohdanové. Lehkomyslná kráska se smějícíma se očima si vzhledem v ničem nezadá s nejkrásnějšími hvězdami první republiky, zlé oči, plné cynismu s krutého výsměchu, ženy životem zlomené a zklamané, smutné hrdé oči plné slz ženy, která si namlouvá, že našla smysl života, a nakonec … vyhaslé oči bez naděje, probuzené do reality … Co vše lze vyjádřit očima … "Oklamal mě! On mě oklamal ..." Oklamal on mne nebo jsem oklamala já sebe? Mimořádně ďábelský svůdce Josefa Větrovce. Snad nikdy v životě, a že těch čertů a ďáblů během své kariéry něco ztvárnil, jsem neviděla, že by byl ďáblu až tak podobný… ()
Tvůrčí adaptace krásné Šrámkovy povídky překládá skličující, ba dusící retrospektivní vyprávění – či hrdinčino propadání se – s bouřlivou pointou v dialog s minulými milenci z píseckých kasáren, prokládaný echy minulých rozhovorů – s vojáky a matkou, doslovený srovnatelným roztržením (se). Přestože se mnohé z prózy – atmosféričnost, silná společenská kritika a především hmotnost všech těch druhých (druhých vojáků a druhých lidí) – vytratilo, síla hereččina bezohledného obnažení přikovává diváka k jeho vlastnímu pranýři (k jeho vlastním bilancím) srovnatelnou měrou. Odevzdávala-li se hrdinka Krškova snímku před smrtí toho vyvoleného – nebo vylhaně vyvoleného? – zdejšímu regimentu, až se stala směšnou Regimentsernou, miluje po Bartlově smrti, ovanuta mrazivým stínem mrtvého, svou fikci, která se zdá vykoupit všechno předešlé, nesrozumitelné hřešení vůči maloměstskému salonnímu vychování. A znovu se stává figurkou, nestravitelným soustem v lidských ústech, které v nich roste – a dusí je stále víc každým stiskem zubů. ()
Krška na mě opakovaně působí prastaře. Říkám si, jestli to je tím, že secesi na jejím konci sám zažil a ta staroba mu vlezla pod kůži. Tohle je žel po letech dost nuda, byť dobře zahraná. Vidím tu přímou linii k Herzovi - svéna z hřbitova je jak z Morgiany. ()
Ponuré drama s výraznou secesní stylizací. Úžasná atmosféra!! Kamera Miloslava Harvana skutečně čaruje! Blanka Bohdanová v roli maloměšťačky Erny, která se peleší s celým armádním mužstvem a přitom žije ve svém vysněném světě, zamilovaná do důstojníka (uhrančivý Vít Olmer), který se hned na začátku příběhu zastřelí do srdce. Potom se jí v myšlenkách zjevuje nejen mrtvý muž, ale i ostatní důstojníci, se kterými měla co do činění. Vezme na sebe úděl vdovy, protože si myslí, že se oficír zastřelil kvůli ní, na hřbitově ji však čeká překvapení, které ji z mylného a vsugerovaného oparu rychle vyvede. Pod vším tímto dojmem iluze hraje melancholická klavírní hudba, jehož autor bohužel v titulcích uveden nebyl. Obsazení Erniných milenců také stojí za povšimnutí - Josef Větrovec, Petr Kostka, Vlastimil Harapes a další. Odcházeti s podzimem je překrásný film plný symbolických odkazů a je důkazem, že v šedesátých létech vznikala nejlepší filmová díla. ()
Z českých romanticko poetických filmů, rozhodně dramat, mi Krškovo pojetí vyhovuje nejvíce. Jeho romantismus určitě nepatří do červené knihovny, a jeho poetika se nevyčerpala dobou. Vztah místní (písecké) dámy Erny a důstojníka, který právě spáchal sebevraždu, je právě tím, že se neuskutečnil, pro ni skutečnější než všechny její ostatní důstojnické zálety, které skončily ve šperkovnici. Snaha potkat ho a svést ho, činit ho zodpovědným za své vztahy s jinými důstojníky, až po veletoč zaslíbení a nakonec vdovství. ()
Blanka Bohdanova ukazuje kadejake ludske emocie, rezisersky vsak take... nijake, Krsku som nikdy moc nemusel . 50 % ()
Tajemství záletných romancí. Frejíři v negližé. Kavalérie noci. Portrét dámy, do jejíhož závoje zapletly se hrdličky i vrány, který orámovali Goethe s Hitchcockem. Dámy, konfrontované s "letními hosty," které nebylo přáno chlubiti se žalem nad jiskrnou, švarnou náručí. Vítanou modlou, která i mou maličkost uvedla do mdlob. Ševel šavlí, klapot naleštěných bot. Magie modravých očí, s karmínovou skvrnkou na hrudi uniformy, roztříštěná v mnoha ženských srdcích. ()
Nemám schopnost se vcítit do této doby, do způsobu jednání... ()
Celý film je o tomto: Blanka Bohdanová je zamilovaná do poručíka Bártla. A von se střelí do palice! A o tom se tam žvaní a žvaní a člověk čeká na nějaký děj. Žádný tam není, i takové slátaniny napsal Šrámek. Mě bavil Stříbrný vítr i Měsíc nad řekou. Jenže toto je tlachání nějaké staré panny a ducha druhořadého důstojníka. ()
Předloha Fráňa Šrámek, scénář Václav Krška. Cena čs. televizních diváků v kategorii dramatických pořadů a cena za výpravu (Jan Zázvorka) - MTF Zlatá Praha 1966. Zlatá nymfa za režii - MTF Monte Carlo 1967 . ()
"Co se vlastně stalo?..Někdo za sebou zavřel dveře..." Komorní konverzační drama, které ale s postupem času mělo stoupající a vypovídající úroveň. ()
Václav Krška si s Fráňou Šrámkem dobře rozuměl, což prokázal i v tomto poetickém snímku. Trochu mi v hlavní roli jen nesedla Blanka Bohdanová, která ve všech svých filmových úlohách nasazovala vždy stejný zatrpklý a zhrzený výraz s příměsí hysterie. Sice tím byla pro tuto roli asi předurčena, ovšem na hysterii zde mohla a měla dle mého přeci jen trochu ubrat. Ovšem i tak se jedná o velmi působivý televizní film. ()