Vražda ing. Čerta

„Sežral jsi nožičky od nábytku?“ Opravdu kousavá surrealistická satira pro dva herce a jeden byt (s výrazně stylizovanou výpravou s dotekem secese a okultismu). Zároveň společně se Sedmikráskami jeden z nemnoha otevřeně feministických (obsahem, neklasickou „rozbitou“ narací i barvitou výtvarnou stránkou) českých filmů. Krumbachová, sama označení „feministka“ odmítající (částečně proto, že jej nesprávně chápala jako pohrdání celým mužským pokolením), přitom v rozehraném souboji pohlaví nenadržuje ani jedné straně. Na vině je uzurpátorský, vše požírající muž, jenž svět řídí a zároveň drancuje, i povrchní žena bez ambicí a vlastního názoru (její třináctou komnatu v podstatě představuje lednička, kam chtivého muže nechává nahlédnout jen s velkou neochotou), která nastolená pravidla z různých důvodů (aby nebyla sama, aby se cítila žádaná, aby si vylepšila své společenské postavení, aby získala mužovy vědomosti) akceptuje a dotyčného si opakovaně pouští do bytu a obratnou manipulací, drobnými lstmi (a hromadami jídla) jej využívá k uspokojení svých tužeb. Závěrečné osvobození je pouze zdánlivé, dosud submisivní žena se pouze začíná chovat stejně majetnickým způsobem jako muž. Oba hrdinové zpřítomňují určité archetypy spjaté s jejich pohlavím (ďábel, čarodějka vařící namísto lektvarů skvělé pokrmy), ale současně jsou ve své přízemnosti, v tom, jaké své potřeby chtějí primárně naplňovat, velmi lidští. Obsazení Menšíka a Bohdalové do hlavních rolí chápu ze strany Krumbachové jako krásně podvratný krok, umožňující naivnímu divákovi (a tehdejšímu vedení Barrandova, které film schválilo), sledovat film jako neškodnou frašku. Neškodná ovšem Vražda na rozdíl od většiny ostatních normalizačních filmů skutečně není. Když odhlédneme od genderové roviny, lze tuto sérii typických ženských a mužských akcí a reakcí podobně jako jiné filmy vzniklé v posrpnové atmosféře (Spalovač mrtvol, Nezvaný host) číst také jako obecnou výpověď o českém konformismu a ochotě přijmout v zájmu vlastního klidu nestandardní situaci za přirozenou. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, tomtomtoma (07.05.2018)

Humoreska z plna hrdla poetiky, espritu hodovní (ne)intimity. Tajemství ženských kabelek budiž ozdobeno stylizací krumbachovských dada pudřenek. Metafora vidliček a nožů. Očekávání žen, potěšení mužů. „Vladimír Menšík ještě nevečeřel." Světačka Jiřina Bohdalová hrdě rozprašuje vůni ženy, výstavní sex-appeal aristokratické lady, hospodyňky a znamenité kuchařinky, intelektuálsky "zamračené" dámy, soběstačně lačnící po ladu s mužem svých snů. Čertovský společník, cizácký nápadník, chuťové pohárky rozpíná, zahleděn na talíře s jídlem ničí iluzi kultury stolování, slibných chvil filozofického promlouvání, světla „lampiček“ erotického sbližování, slibů milování. Hříčka ženství a mužství, věčná hladovost a nenasytnost lidských stvoření po všem dokonale chutném. Estetizované podobenství ráje shozeného do útrob načančaných dnešků. Vábení snu tak blízkého, tak vzdáleného, utéct do té nevšední many by se chtělo. Ozývání se nedoslovných, vrtošivých a úskočných myšlenek. Nebohé ženy, kterým přirostli k srdci muži nestoudní, snadně získaní. Schopnost znovu usednout k tabuli čehosi nedotknutelného, nepřejícného. Umělecká nepopiratelnost, výtvarný narcismus, šarvátka manýr a principu ukazujících zastřeně a výlučně falešnou „poctivost“ snu, notu mýtu stále „hledaného,“ nalezení blahosklonné dokonalosti v nedohlednu. Ušlechtilá konverzace harmonie etikety sounáležitosti, námluv vizuálních a hereckých hodů. Odcházím, ano, odcházím. Monology obemknuty tužbou nicoty, bezútěšnou nekonečností. Stačí se zasnít a nahlédnout do představ tak neskutečných, tak bláhových. Konec, bloudění, pozření, svádění, náklonnost, sympatizování. Osvobozovat, přemýšlet, zjevovat se, nadbíhat, odmlčet…Převzít vroucnost a živelnou náladu ducha estetizace bytí (není zbytí) explozí zkaženosti, choutkami zmaru. (22.04.2015)

Famózní studie tradičních genderových rolí. Výsostně feministický film. Absurdní, trochu černá komedie par excellence, u které jsem se hodně smál. Bohdalová, kterou normálně nemůžu vystát, tu je naprosto k sežrání jako chytrá/vychytralá manipulátorka, a Menšík zahrál tak dokonale hnusnýho a blbýho křupana, že se může porovnávat se Suchařípovým Faunem (byť ražením filmu míň slizkým). Jako zkušená kostyméreka tomu dovedla Krumbachová dát svoji jedinečnou stylizaci. Ta kuchyň! Ty barvy! Ten nábytek! Takovou pecku jsem fakt nečekal. Jaká škoda, že jí soudruzi zakázali další tvorbu a mohla tak natočit jenom jedinej film. Ale i v něm si do nich zvládla rýpnout. "Bohouši! Někdo ohlodal v celém bytě nožky od nábytku! Jakoby tu měli nory nějací ... cizopasní hlodavci! Nenasytní! Žraví! Nestoudní! Co si mám počít? Jak mám přimět jakéhokoliv řemeslníka, aby vykonal tak ... podivnou opravu? Zvlášť v dnešních časech, kdy lidem tak zjemnělo nervstvo?" (27.07.2022)

"Nýče? Co to je?" . . . No co se kýče týče, je to krása, když se sejdou inteligenti, Frojd přitom není morský norský záliv a Bájrn není fotbalovej klub kdesi z Mýnchenu, že... %-))) . . . Haha, kolik tušašských >intošitů< všech dob a postavení se asi od tenkrát zhlédlo v tomhle rozkošně stylizovaném podobenství, čertovsky satirické komedii o věcech mužských i ženských, mo/mentálním soužití bytostí míjejících se v marném souznění. On medvěd, ona mondéna, každý gurmán po svém v duchu malého čecháčkoffství pokřiveného navíc dobovým socialistickým soužitím. Zvláštní, jak i po více jak čtyřiceti letech je tohle lehce surreálné dílko nadčasově svěží, špetka zase jednou té lehce dada poézie vedle vší té reál prózy, se slzou pózy a ženského po-nad/hledu na věc. J.B. navíc v oněch dobách co naplat byla ve všech těch šatičkách šumná švitorka a V.M. se svým chlupatym pupikem vypouštěje z papuly "...ach ty ženy..." či "...ty jedna prcinko..." je přímo kvintesencí českého opivního chlápka, >mačochcysty< ryze národního formátu... ;o] . . . D.m.s.n. je tenhle filmek skvělým uzavřením fenoménu zvaného "Nová vlna", umělecké etapy českého filmu, po níž následovala už jen vyprázdněná (krom politické a společenské i - až na zcela mimořádné výjimky - ta...) kulturní "Normalizece", konec lásky a her, úbyť uměleckých lavírování a zmar hravého vizuálního obžerství. Ejhle aspoň tedy stihla zbýt taková >malá žranice< po našem, o nás a pro nás. Co následovalo a pokračuje kontinuálně vlastně podnes si vyžer každý sám... °-| - - - P.S. Husu bych si taky dal, ale vystačím si povětšinou i s tou mladou kachničkou... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno kdesi >klubově< kdysi v dobách hladových, hodnocení 3.11.2011 po obžerském repete na dvd 747., sytý komentář zde jako třiapadesátý - 3.11.2011) (03.11.2011)

Ester Krumbachová v 60. letech výrazně k lepšímu posunula desítky filmů (její zdejší filmografie je jen velice výběrová), kde kromě kostýmní výtvarnice často fungovala jako další dramaturgyně. Jenže jak ukazuje její jediný pokus, k režijní práci talent neměla. Takže zbyla jen hříčka pro dva herce v jednom bytě. Mnohým to ale evidentně stačí... (14.11.2015)