2001: Vesmírná odysea

Hned ze začátku chci zdůraznit, že jsem velkým obdivovatelem Stanleyho Kubricka a jeho filmy považuji za geniální. Vesmírná Odysea na mě působí jako jeho nejkontroverznější snímek, který buď obdivujeme a uznáváme jako nejlepší sci-fi nebo nám příde jako jedna velká nuda. Já se hlasím k první skupině s tím rozdílem, že 2001 nepovažuji za nejlepší sci-fi, ale za kultovní, které udalo směr svému žánru. Příběh jsem po první shlédnutí úplně nepochopil, proto je lepší před projekcí přečíst knihu od Arthura C. Clarka. Neuvěřitelně nadčasová záležitost, která díky oscarovým vizuálním efektům, dokonalé hudbě (spojení vesmírných letů se Straussovým valčíkem je geniální záležitost), zajímavému příběhu a brilantní režií génia Stanleyho Kubricka předběhl dobu o několik let....... (07.03.2008)

// Především děkuji svým zodpovědným kamarádkám, protože nebýt jich, přišel bych o možnost shlédnout tenhle audiovizuální spektákl na velkém plátně při studentském promítání a později bych toho nejspíš velice litoval - tím se dostávám k technické stránce, která spolu s formou zase jednou nakopala příběhu zadek. Respektive - alespoň z mého subjektivního pohledu, jsem byl mnohem více nadšený z efektů a vynikajicí Straussovi hudby, než z jednoduché myšlenky rozvedené do této možná (?) až zbytečné velikosti. Ale musím se přiznat, je krátce po projekci a myšlenky se teprve usazují a hledají si své místo, takže s definitivním závěrem je třeba ještě počkat - momentálně hodnotím na 90% s tím, že ostatní Kubrickovi filmy s vyjímkou Barryho Lyndona mě nadchly o něco více :) přesto, film mě nutí ptát se sám sebe, není škoda, že pan Kubrick byl tak nadčasový a nenarodil se raději o pár let později, aby takové dílo mohl přivést na svět v dnešní době? Chci říct...ten film je kontextově i formou jako dělaný pro 3D! No a zkuste nesouhlasit ,) (20.11.2012)

Jeden z klasických filmů vědecké fantastiky stříbrného plátna byl současně i mezníkem na způsob nazírání a oceňování tohoto žánru. To, co se zpravidla oprávněně tomuto zaměření vytýká, všeobecnost pojetí, vágnost charakteristik a psychologie při podání postav, zřetelná rezidua navazujících a předcházejících žánrů, poučený čtenář ani divák nemá možnost zaznamenat. Kvalita obého to totiž vylučuje. Pohádkový žánr je předstižen myšlenkovou Clarkovou hloubkou a původností. Kubrik tomuto dílu nejenže svým zfilmováním neublížil, ale, jak už jsem podotknul, dále je rozvinul právě v jeho vizuálním rozměru. Film byl a zůstal trvalou částí zlatého fondu světové kinematografie. Pro každého poučeného diváka všech generací se stal jedním z nejzdařilejších přiblížení pokusů o průnik našeho druhu do vesmíru. (17.03.2008)

Kubricka moc nemusím, toto je ovšem jeho nejlepší film. Na dnešní dobu možná trochu rozvleklý, majestátní záběry trvají trochu déle, než se dnes nosí. Kubrick za film dostal svého jediného Oscara, ovšem za vizuální efekty. Ty jsou skutečně skvělé - od výborných masek pravěkých opolidí až po záběry z vesmíru. Dost dobře je využita klasická hudba. Tento film inspiroval každý druhý pozdější sci-fi film. (19.07.2003)

Filozofii a vlastní interpretaci filmu se rozhodně nebráním, naivně se ovšem domnívám, že aby bylo možno vůbec začít nad něčím uvažovat, musím k tomu nejprve dostat nějaký impuls. Možná je to zapříčiněno přečtením výborné Clarkovy knihy, ovšem ve Vesmírné odysei vidím jen nabubřelý, vizuálně a hudebně dokonale ztvárněný blábol, který vyžaduje berličky v podobě knihy a cizích výkladů i k tomu, aby se divákovi tohoto impulsu vůbec dostalo. Základní rozdíl mezi knihou a filmem spočívá v tom, že v knize vůbec nevadí naprosá absence dialogů, jelikož veškeré důležité podněty a informace je schopna obsáhnout autorská řeč. Podtext, který by mohl vyvolat jakoukoli emoci nebo poskytnout vodítko k uchopení postav a světa filmové Odysei, tedy mizí v sérii mechanických a zdlouhavých scén, které samy o sobě nic neříkají. Kubrick sekvence natahuje až za mez, kdy se umně budované napětí a atmosféra ztrácejí do nenávratna, jednotlivé nepodstatné scény nedokáže zhutnit a protřídit, vyhnout se podružným informacím a zabránit tak nežádoucímu zpomalování, které s mystikou a filozofií snímku nemá co dělat. K utlumenosti filmu vysokou měrou přispívají postavy necharakterizované jediným dialogem, činem či kvalitním hereckým výkonem (dokonce i jediná působivá figura, Hal, je popisována jen barvou svého zastřeného hlasu neovlivňovaného ozvěnou), rovněž tak dlouhé nehnuté záběry na jedno místo, či časté snímání pohybu lodí, přistávání, přesunů můj dojem z Odysey nevylepšují. Jaký má tohle proboha smysl, kromě vytvoření naprosté fantasmagorie, jež mě nedokáže fascinovat? Ze srdce ráda bych řekla, že mě Vesmírná odysea duševně obohatila a poskytla neopakovatelný intelektuální a filozofický zážitek. Lhala bych; tu zkušenost mi už dávno předtím zprostředkovala Clarkova kniha, která má oproti filmu tu výhodu, že podpěry nepotřebuje, a která je napsaná tak dobře, že chybějící vizuální stránku si čtenář bez obtíží domyslí sám. Update 2010: Kubrick k Vesmírné odysei řekl, že kdo ji poslouchá, místo aby se na ni díval, ji nikdy nepochopí. A možná právě tady tkví ten zásadní problém: možná opravdu příliš lpím na tradičním narativním schématu a postavách a odmítám dekódovat obsah filmu pomocí Kubrickovy vizuální komunikace. Nic to ale nemění na tom, že dívat se na Vesmírnou odysu je pro mě osobně stejné, jako stát před oním dokonale hladkým monolitem a vědět, že se musím vyškrábat nahoru, ale nemít k dispozici jediný úchyt. A proto film nemůžu hodnotit jako inspirující atmosférický zážitek, aniž bych sklouzla k fundamentálnímu pokrytectví. PS: Je neskutečně osvěžující přečíst si po všem tom obecném a vágním papouškování a blábolení o „filozofii“ a „genialitě“, (které má, nemohu se zbavit podezření, pouze zakrýt fakt, že autor komentáře je z filmu stejně zblblý jako já) skutečně detailní a promyšlenou analýzu od člověka, který očividně ví, o čem mluví, a je schopen konkrétně nastínit, v čem je 2001: Vesmírná odysea údajně tak geniální. (19.06.2010)