Deštivý den v New Yorku

Woody Allen se nám ztrácí před očima, dalo by se napsat. Občas sice naservíruje něco výživnějšího, na čemž si rádi pochutnáme, ale většinou jsou to jen drobné gastronomické radosti. Starý dobrý New York ovšem klapnul a tady se rád přikloním k těm chuťovým zážitkům, protože tentokrát legendární Woody kořenil podle mého gusta. S železnou pravidelností chrlí nové osudy a zas a znova komentuje mezilidské vztahy. Autorovým alter egem je tentokrát výřečný Timothée Chalamet, který se svou naivní přítelkyní, možná budoucí velkou novinářkou (jen krapet nevidí, co novinář vidět musí), přijíždí do New Yorku. Plány jsou jasné: společně se pobavit, vidět jeho oblíbená místa na Manhattanu, zajistit její rozhovor se slavným režisérem. Jsou mladí a ani netuší, že jejich vztah prožívá krizi. Plány se záhy rozpadají, zejména ona neodolává možnosti dostat se do přítomnosti svých dalších „hrdinů“, on zase řeší komplikovaný vztah s matkou a rovněž potkává cynickou sestru své bývalé přítelkyně s tváří Seleny Gomez. Její chemie s hlavním hrdinou funguje docela slušně. Rozhodně není moc důvodů se upřímně zasmát nad trefnými dialogy nebo se radovat ze samotného příběhu, výsledek je spíš příjemnou procházkou po milovaném městě s pár zajímavými postavami, tradičně řešícími existenciální nejistoty. Allen zkrátka chová k New Yorku hluboké city – i když osud tomu chtěl, aby film ležel někde na polici (strefil se do vrcholu aféry MeToo, v níž Allen rovněž určitým způsobem figuroval) a způsobil nečekanou roční pauzu. Uteklo mi to jako voda, obdivuju i Allenovu (ano, nevyjde to pokaždé) schopnost neustále variovat podobná témata a herci jsou tradičně na jedničku. Tři až čtyři hvězdy, ale záměrně jdu nahoru. (22.01.2020)

Kdo má rád Woodyho typický rukopis a nevadí mu, že se kadence Mistrova ostrovtipu zpomalila, užije si určitě i Deštivý den v NY. Hlavním hrdinou je, jak je poslední dobou zvykem, Woodyho mladistvé, intelektuální a trochu ušaté alter ego, které si během jednoho pošmourného dne v New Yorku uvědomí, že vše nemusí být tak, jak to vypadá. Skvěli herci, nostalgická hudba a pěkná retro atmosféra. Komu je tohle málo, nechť si odečte ještě jednu hvězdu. (07.10.2019)

Za jeden pouhý den se toho dá stihnout hodně a nebo taky nic, prostě jen uplyne. Nádherně únikový film. Úplně jsem dostala chuť se taky procházet městem a nemusí to být nutně New York. Ovšem, ta atmosféra starého New Yorku je nezapomenutelná. Na můj vkus toho Gatsby moc nakecal. Musela jsem si na něj zvyknout i na jeho styl homoru. Ashleigh byla přímo ukázková naivní buranka z venkova. Nevím, co na ní ten kluk viděl. Ale to je jeho věc. (09.10.2020)

Woodymu Allenovi se nedá upřít jedinečný styl a především pozoruhodný cit pro přirozené dialogy, pomocí kterých dokáže velmi citlivým a laskavým způsobem demonstrovat pohnutky svých hrdinů. Ačkoliv se jeho poslední film odehrává ve velkoměstských kulisách dnešního New Yorku, je zde neustále přítomna jakási hřejivá retroatmosféra, kterou lze interpretovat jako jedno z Woodyho dalších nostalgických povzdechnutí, anebo jako dobrotivou naději. Naději, že i v dnešní přeexponované době se vyplatí poslouchat hlas svého srdce navzdory společenským tlakům či očekávání od nejbližšího okolí. Deštivý den v New Yorku je vlastně jedním z Allenových nejoptimističtějších filmů. Odehrává se sice v jakémsi hořce melancholickém oparu, ale neobsahuje žádné vyhrocené nebo emočně vyčerpávající konflikty. Prostě příjemný film, který pohladí duši i srdce. (23.08.2020)

Žádná vytrucovaná sebeopisovací omalovánka, ale naopak nejlepší allenovka od Půlnoci v Paříži. Chalametův všestranný talent se pro upršený New York dokonale hodí a snad právě ona lehká pozéřina galerií, večírků, filmařů a vzpomínání na dekády staré umění, se v jeho posmutnělém obličeji zračí zcela přesně a příjemně. Nezastírám, že se i popadesáté vtipkuje o stejných tématech v čele se vztahovým hemžením, ale když je výsledkem takhle povedená sebezpytující romantická komedie, milerád to zkusím i pojedenapadesáté. (09.10.2019)