Sanjuro

Je škoda, že většina z nás asi nejprve viděla mnohé pozdější filmy z podobnou zápletkou, které snad možná i vycházeli právě z tohoto filmu. Mě při sledování napadly asi tři. Což snad trošku ubírá na dojmu. Ale jen trochu, neboť kamera, atmosféra, výrazné humorné prvky, akce i kulisy (ty japonské zahrady s různými jezírky a potůčky jsou fakt nádhera, i v černobílé verzi) jsou parádní. Zajímavá je hudba, která jako by k filmu, jeho ději, atmosféře a povaze daných scén, vůbec neseděla. Strašně mě bavila stará správcová. Výborně napsaná i zahraná postava. A ten závěrečný souboj je naprosto geniální. (31.07.2012)

Cynický bezejmenný samuraj z Tělesné stráže se vrací! A je to návrat vůbec ne nezajímavý, ačkoliv je pravdou, že tak poutavý příběh jako v Tělesné stráži se zde nevyskytuje. Kurosawa nás opět (s mistrností sobě vlastní) přivádí do doby, kdy všechny ženy byly krásné, všichni mužové odvážní a znalost šermu byla otázkou života a smrti... (01.11.2005)

Tohle je jeden z mála opravdu odlehčených filmů, od Kurosawy. Tento film se opravdu nesnaží být ničím více, než akčním filmem. Ale to neznamená, že to není úžasná zábava. Řekl bych, že Sanjuro je ze všech Kurosawů nejakčnější. Toshiro Mifune opět září. Jeho postava je absolutně uvěřitelný charismatický drsňák, který se snaží poučovat mladíky o špatnosti zabíjení. Tento film mu patří. Jinak je film řemeslně odveden na jedničku, takže kromě absence nějakého hlubší zápletky nemám co vytknout. (20.12.2006)

V druhém filmu ubylo hudby, která mi značně chyběla. Na druhou stranu přibylo akčních scén, které v prvním filmu prakticky vůbec nebyly. Taky bylo divný, že tam opět Nakadai hraje jinou hlavní zápornou postavu. Jinak to bylo ale dobrý, správcová měla černý zuby a moudrý řeči a bylo to takový správně japonský. (21.10.2016)

Samurajské filmy mě tematicky i žánrově míjí a jejich zdejší výraznou oblibu nesdílím. Možná, že se jednou stane zázrak a přede mnou odplyne samurajský film, kterému budu schopný udělit 4 hvězdičky (ne-li víc). Sanjuro měl k tomu našlápnuto nejsilněji, spočátku mě nadchl mj. díky skvělým režijním nápadům ze strany Akiry Kurosawy... to, jak snímá čekání na příchod hlavního protagonistu a od první chvíle rozjíždí smršť dialogů s představením různých charakterů, jak přechází posléze do akčního souboje včetně náhlého zjevu útočícího davu na scéně... k tomu neotřelé geniální skrýše, detailně provedené plížení se samurajského kolektivu vůči nepříteli poza stromky a řada vtipných scén včetně krátkého tanečku do rytmu šedesátkové hudby(!)... a Toširó Mifune hraje tentokrát i s mírným komickým nadhledem, který není cizí ani celému filmu. Tomu v pevných tvůrčích rukou páně Kurosawy rozhodně není cizí ani zakončit vše jasnou myšlenkou... „Já s tebou nechci bojovat. Když budu tasit, někdo z nás padne. Nestojí to za to.“  Vlastně bych se měl být skvěle bavit a po skončení být nadšen. Ale funguje to spíše napůl: bavím se a nadšeně sleduji řadu scén, ale zároveň (menší) řadu jiných scén mezi tím bojuji s tím, jak se to táhne, občas tíhne dějově k monotónnosti, nedokáže mě plně upoutat každou scénou a jak afektovaně působí mnohé výkony vedlejších herců... a ten krvotrysk na závěr, ten už byl snad přímo nechtěnou inspirací pro Lady Snowblood. :o) Ze samurajských filmů ale zatím to nejlepší, co jsem viděl. [70%] (26.02.2023)