Yojimbo

Yojimbo je výnimočný filmový zážitok dvojice ovenčených spolupracovníkov režisér Kurosawa / herec Mifune. Mifune si zahral samuraja, ktorý sa pripletie do dvoch gangov, keď ich chce poštvať proti sebe, tak hrá na dve strany, len aby spustil konflikt, bitku, krviprelievanie, ale stane sa to, že sa z neho stane štvaná zver, pričom nakoniec bude čeliť proti presile, ale jeho katana bude extrémne účinná. Obdivujem u Akiru prácu s čiernobielou kamerou + atmosféra, tvorca dokáže tie dve podstatné filmové zložky previesť do obdivuhodnej podoby. Je až bravúrne ako postava Toširá Mifuneho chodí z miesta na miesto, navštevuje obidva znepriateľené tábory, kde sa chce najať ako telesná stráž, buď k jednému, alebo k druhému gangu, popíja saké, stále niečo je ( ryžu ), má z toho neuveriteľnú pasiu, keď sa smeje na plné ústa, chytá si bradu, stále niečo namieta, je dôležitý, lebo každý v mestečku vie, ako dokáže zaobchádzať s katanou, tak si len tak nedovolia mu protirečiť, ale aj majster tesár sa utne a prídu krušné chvíle. Jednoducho majster Kurosawa u mňa trafil bezchybne klinček po hlavičke, veľmi pekne Vám za to ďakujem. (09.09.2015)

Pustil som si Yojimba hneď po Dodes' ka-den, aby som sa zotavil. Yojimbo je dobrý film, i keď si v trojke mojich obľúbencov od Kurosawu miesto nezískal. Okrem iného aj preto, že tí smiešno-trápni jakuzáci z toho robili komédiu. Pri pohľade na pištoľníka s výzorom Elvisa som si uvedomil, že kolty, ktoré pomohli dobyť Západ obrali v Japonsku o prácu a dôstojnosť majstrov meča. Je to škoda, pretože meč podporoval prirodzený výber, zatiaľ čo kohútik stisne ktokoľvek. (05.02.2010)

Akira Kurosawa se opět ukazuje jako Mistr samurajských filmů, k čemůuž mu dopomáhá bůh. A když ne on, tak Toshiro Mifune určitě. Jako vždy hraje neohroženého hrdinu, který poseká co mu pod ruku přijde a využívá u toho svého uřvaného hlasu. Tento Kurosawa je dynamický a narozdíl od některých jiných svých děl vůbec nenudí, naopak se to hemží akcí. Není divu, že tento film je nejoblíbenějším i Franka Farmera z filmu Osobní strážce. Kvalitní řemeslná práce. (11.05.2009)

Další Kurosawův skvost. Tentokrát je příběh odlehčenější a jedná se spíše o eastern než o psychologické drama. Ale to vůbec nevadí, protože Kurosawa je jeden z největších filmových umělců a podle toho vypadá i tento film, je skutečná radost sledovat ho. Navíc je zde Mifune a skvělá hudba. Co se mi na Kurosawovi nejvíc líbí je, že natočil tolik zdánlivě podobných filmů situovaných do kulis historického Japonska a pokaždé se jednalo o diametrálně odlišný film, nejen dějem, ale celým svým rázem. A tohle je další diamant. (23.06.2005)

Konečně Akira Kurosawa ukazuje, že se umí dostat i pod dvě hodiny a natočit přesto skvělý film. Ochránce je tím zdárným příkladem, i když jeho příběh je trochu podivný a nijak extrémně mě nesedl. Samurajové obecně jsou však látkou velmi silnou a Kurosawa ji předkládá velmi reálně a zajímavě. To, že v několika scénách divák ucítí "westernovský feeling" je už jen malá drobnost. Toshiro Mifune se opět předvádí velmi skvěle a jeho charizma se do Kurosawových filmů dokonale hodí ( i do samotné postavy samuraje, takhle bych si to totiž vždy představoval:). (31.12.2008)