Mečiar

"Nechť žije Mečiar..." Je vcelku fajn si takto zpětně připomenout, jak silné emoce a silnou polarizaci společnosti vyvolávala ve své době postava dlouhodobého slovenského předsedy vlády Vladimíra Mečiara. Patřím ještě do generace, která si tohoto muže pamatuje z období konce Československa, tak to bylo zajímavé vzpomínání. Na celém dokumentu mě ale asi nejvíc zaujaly všechny ty scény rozvášněného davu oslavující "svého Mečiára". Velmi zajímavý je přitom závěr dokumentu ukazující jak v zásadě stejné typy žen, které oslavovaly Mečiara oslavují pro změnu zas Fica ("Na prvom miste je Fico, až potom svatý otec). Z dnešního pohledu si člověk může říct, že ona tam ta paralela mezi oběma těmito politiky vskutku byla a je. "Pomníčkem" Mečiárovi éry je zavražděný Róbert Remiáš, "pomníčkem" Fica zas zavražděný novinář Ján Kuciak se svoji partnerkou. To ale ještě paní režisérka Nvotová v době vzniku tohoto dokumentu nemohla tušit. O to víc však z toho mrazí. (02.04.2020)

Overvoice a stejně tak i potřeba Nvotové zbytečně se promenovat před kamerou, přesně ve stylu jejích dětských her z nichž dostaneme v dokumentu líznout, jsou naprosto strašné a to ne ani ze své podstaty, kdy zpracovat deziluzivní dopad průběhu turbulentních devadesátých let na jednu svobodomyslnou rodinu mohl být poměrně podnětný, ale hlavně tím, jak je snímek využívá nahodile, jen jako vycpávky mezi jednotlivými tematickými a chronologickými posuny. Jako informativní dokument ale Mečiar funguje velmi dobře, neodskakuje příliš tématu, jednotlivým aspektům jeho vládnutí nevěnuje více času než je třeba a nevynechává nic zásadního. Navíc v takto zkrácené formě je fascinující zase sledovat, jak lid propadává dokola a dokola těm samým typům vůdců, protože potřebuje svoje idoly, tatíčky, lidi, kteří budou silní za ně a vyřeší problémy místo nich. Jen si všimnout nakolik mají ve svých projevech a metodách společného lidé jako Mečiar, Fico, Trump, Putin, Okamura, Nixon či Mussolini. Ano, všichni jsou to chlapáci. (11.06.2018)

Mladá Tereza Nvotová len ponúkla taký malý historický exkurz do nedávnej minulosti, bez nejakých hlbších zamyslení. Fakty konštatuje a dáva ich do historickej postupnosti. Nič nové neprináša, nič nové sme sa nedozvedeli, ale je dobré pripomenúť si, ako to prebiehalo, lebo ľudská pamäť je krátka a na mnohé veci si už nespomína. Najlepších však bolo posledných päť minút, kde vidíme nenápadnú parabolu so súčasnosťou a so súčasným premiérom. 3*** (15.10.2017)

Keďže som pozorne sledoval a osobne zažil éru mečiarizmu nič nové okrem vnútra Elektry som nezaznamenal. Oživili sa mi spomienky a po zamávaní do obrazovky spadla z viacerých deka. Prišiel však "skvelý" ťah Sulíkom a sme zas v pr..li. Zrejme má pravdu Nascendi, že nás to /väčšine/ prirodzene tiahne k vodcom. Tak bacha na právnikov a podnikateľov.. (12.11.2017)

Čakal som životopisný portrét osobnosti s rozhovormi, zaujímavosťami, pohľadmi od jeho detstva, cez štúdium, po vstup do politiky, pobyt v nej a nedobrovoľný odchod. A dostal? Subjektívnu výpoveď rovesníčky. Tá využíva momentálny hlad po všetkých tých mafiánoch, bossoch, únosoch, lenže si nemyslím, že by prispela niečím novým, teda ak nerátame zbytočné home videá, alebo rozhovor pri krbe, aký menovaný už stokrát oľutoval. Chýbajú tu pikošky s kapustnicou na námestí, ktorou kŕmil (ne)voličov, zahodené mikrofóny a odchody zo štúdia, keď sa mu neľúbili otázky i posledné comebacky z dôb, kedy sa to už nečakalo. Chýba mi tu obšírnejšie využitie zahraničných pisálkov, ktorí v dokumente dostali 15 sekúnd priestoru či postoje jeho blízkych, alebo oponentov. Rovnako mám pocit, že režisérka trochu naivne hádže na jednu kopu názory staršej generácie, ktorá má vraj na prvých miestach Vladka / Robka a až potom Ducha svätého a tých mladších, ktorí tušia pravdu a len čakajú na príležitosť. Nie všetci sú a nie všetci boli takí. Dokument mi svojim poňatím nesadol, podľa mňa mu chýba objektívnosť a dôslednejšia práca s témou, jednoducho bol nad sily autora. Ako práca do školy možno fajn, no pre plátna kín je to slabé. (27.07.2020)