Mečiar

"Všetko je o emóciách." Osobně pojatý portrét slovenského Andreottiho, který ovšem své protivníky likvidoval s mnohem menší elegancí než protagonista filmu Paola Sorrentina. Nvotová se skrze Mečiarův mocenský vzestup a pád snaží lépe pochopit dobu a zemi, ve které vyrůstala. Někdejší dětské chápání světa na základě jednoduchých opozic typu dobro/zlo problematizuje jejich zasazením do kontextu, který kromě množství archivních záběrů zprostředkovávají mluvící hlavy několika mužů, kteří Mečiara znali nebo o něm psali. Hlavní slovo však patří samotné režisérce, jejíž lehce ironický komentář, nesnažící se vytvářet iluzi nestrannosti, nás provází celým příběhem. Dynamickou koláž starších i nově pořízených materiálů narušují pouze seriózní záběry Bratislavy z dronu (předpokládám), připomínající české a slovenské krimiseriály, které chtějí vypadat světově. V konspirační thriller se pak film definitivně láme, když dojde na únos Kováčova syna, jemuž je věnováno disproporčně mnoho prostoru. O Mečiarově vlivu na celou akci dnes asi málokdo pochybuje, ale bez důkazů, který by spojitost jednoznačně prokázaly, se pořád pohybujeme v oblasti spekulací. Nvotová navíc kauzu neukazuje z nového úhlu pohledu nebo v nových souvislostech a kromě zatloukajícího Mečiara ani nenabízí výpovědi lidí dosud odmítajících promluvit (jako Petra Nesvačilová v Zákonu Helena), které by rozsah, v jakém se záležitosti dokument věnuje, odůvodnily. Populistický politik a amatérský zpěvák (kdyby zvolil tuhle profesi, asi znechutí stejné množství lidí, ale napáchá méně škody), stavějící se do jedné linie s Jánošíkem, Tisem a Dubčekem, díky tomu z filmu vychází skoro jako obávaný šéf bratislavského podsvětí. Možná je ale v době znovu sílících nacionalistických nálad (skandování "Čechy Čechům!" mohlo být klidně natočeno dneska) zvýšená ostražitost vůči populistickým nacionalistům toužícím po neomezené moci na místě a Mečiarův portrét bychom neměli sledovat jako snahu vytěžit atraktivní, ale neaktuální téma, nýbrž coby varování před tím, k čemu opět směřujeme. Tentokrát i v Česku. 65% (17.10.2017)

Som vekovo zhruba rovesník s režisérkou tohoto dokumentu Terezou Nvotovou, ktorá sa snaží za pomoci vlastných spomienok ako aj autentickými zábermi priblížiť divákovi dobu za vlády Vladimíra Mečiara. Používa mnoho sarkazmu a vôbec sa nehrá na nestranného diváka na druhej strane poukazuje na fakty a necháva divákovi priestor na vytvorenie si vlastného názoru. Nič nevnucuje. Priebežne od zvolenia po všetky kauzy až po finálne nezvolenie. Dokonca je tu priestor aj na rozhovor s Mečiarom priamo v Elektre čo je niečo celkom nové. Porovnávanie doby terajšej s minulosťou a prirovnávanie dnešných oligarchov k moci minulej je veľmi svieži a dobre sa na to pozerá. Mňa fascinovalo Slovensko 90. rokov a aj preto dávam nadpriemerné hodnotenie.88% (29.09.2019)

Dokument vnimam viac-menej pozitivne hlavne z nasledovnych dovodov. Vykreslovana doba je sice uz davnejsie za nami a v sucasnosti nam v politike "nesoluju" tak otvorene hrubo a emotivne, avsak tym mnozstvom populizmu a "laskou/nenavistou" voci svojmu kandidatovi, velmi rychlo spejeme k tomu, aby sa historia opakovala. A to tak na Slovensku, ako i v Cechach. Ostatne, je tomu par dni, co vieme, ako dopadli volby v Cechach. Co tiez hodnotim divacky atraktivne, su rozne kontrasty: meciarov prihovor z ciernobieleho televizoru, Flasikove cynicke a pragmaticke vysvetlenia o "spracovavani volicov", konanie Nvotovej vzdelanych rodicov a vzapati vyjadrenia babiek a dedkov demokratov..jedna tam dokonca postavi Meciara na piedestal najvyssi, Meciar zapaluje vatru na chalupe a opeka spekacku, spieva si v televizore, Kovacov prejav....proste dost veci, ktore si mnohi pamataju a naopak mnohe, ktore by si, aspon z historickeho hladiska, mohli i mladsi ludia uvedomit. Je to pohlad Nvotovej, ako ho vnimala od malicka popretkavany komentarmi i v sucasnosti znamych osobnosti, a ako taky bol pre mna zaujimavy. Boh-vie, kolko ludi z radov politikov a osobnosti verejneho zivota, co naopak s Meciarom vzdy sympatizovali a doteraz si myslia, ze mu ostatni krivdia, by vobec chceli v tomto dokumente vystupit, ked uz "kritici" vycitaju Nvotovej jednostrannost. (27.10.2017)

Otázka je jaké publikum film zajímá. Jsou zde většinou archivní záběry, takže pro mladé představuje obtížně zachytitelnou historii. Film jsem viděl v Evropském institutu v Praze. Na návštěvě u spokojeného rentiéra Mečiara vidíme povšechnou konverzaci místo konfrontace. Film ale trochu klame tělem a má v sobě aktuálnost. Jde spíše o historii než o samotného Mečiara. Nová fakta se ale nedozvíme. (14.06.2018)

Zábery na Nvotovej detstva boli mierne rušivé a "spoveď" Mečiara z jeho vily nepriniesla prakticky nič nového, okrem toho, že sme pozreli v akom kráľovstve si náš "otec národa" býva. Na druhej strane dokument dôkladne, krok za krokom prechádza od začiatku až po pomyselný Vladov koniec a detailne rekapituluje všetky podstatné udalosti z Mečiarovej éry. Rozhodne má väčšiu výpovednú hodnotu než naša nová dráma Unos. Takže za mňa palec hore. (29.10.2017)