Režie:
Lubomír HlavsaKamera:
Miroslav KousalHrají:
Ondřej Vetchý, Jitka Čvančarová, Petr Kostka, Alois Švehlík, Pavel Rímský, Jan Novotný, Vladislav Beneš, Vladimír Javorský, Radek Holub, Vladimír Kratina (více)Obsahy(1)
Historické doku-drama Poslední útěk Jeronýma Pražského je natočeno poměrně komorním způsobem, a i když se tvůrci soustředili především na poslední fázi Jeronýmova života, snažili se, aby film nebyl informačně chudý. Pro režiséra Lubomíra Hlavsu je docela typické, že jeho filmy nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíš používá určitou míru fabulace a nadsázky. I u tohoto filmu jej více než historická fakta zajímá poselství, které sice Jeroným Pražský hlásá společně se svým přítelem Janem Husem, ale přece jen jinak, protože je od Husa povahově velmi odlišný. Zatímco Mistr Jan Hus je pro většinu lidí jakousi nedostižnou ikonou, Jeroným jako by spíš patřil do současnosti. Je více mužem „z masa a kostí“. Například přiznává, že celý život zápasí se strachem, že má sklony k prudké vznětlivosti a dokonce i k násilí... Film přibližuje divákům život jednoho neobyčejného filozofa a mučedníka, o kterém se toho dnes nikde moc nedočtou. Přesto se jedná o osobnost, která spolu s Janem Husem zahýbala celou Evropou. Jeroným se mohl i v temném středověku mít dobře a žít si v blahobytu, ale veden hlubokou křesťanskou vírou nakonec zvolil variantu, která byla pro něj sice fatální, avšak zároveň i vítězná. Ve filmovém příběhu o vítězství nad strachem snad vyzní Jeronýmovo odhodlání tím silněji, že se nakonec vzdává i lásky k ženě, aby své existenci dal ten nejvyšší možný smysl. Je také patrné, že záměrem režiséra bylo, aby měl příběh přesah do dneška. Proto například, když zaznívá z úst mocných věta „vždyť jsou to jen pouhá slova“, připomíná to i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontrastu s Jeronýmovým přesvědčením a odhodláním jít za Pravdu i na smrt, vyznívá chování jeho oponentů téměř bizarně a jen to dotvrzuje skutečnost, že se doba v tomto směru vůbec nezměnila. V případě Jeronýma Pražského nechtěli tvůrci jen oprášit nějakou zapomenutou osobnost českých dějin, ale také připomenout, že v historii Čech a Moravy se už po staletí v principu opakují různé klíčové události a je na každém člověku zvlášť, jak se k nim v daném okamžiku postaví. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (43)
Tak tohle se opravdu nepovedlo, ačkoli ze začátku to až tak špatně nevypadalo. Bohužel vše pohřbívá špatný scénář kladoucí zbytečně velký důraz na Jeronýmův náhodný milostný vztah s jakousi Annou. Ten je sám o sobě hodně klišovitý a navíc Annu hraje přespříliš okoukaná Čvančarová. Nečekal jsem zrovna dokument, ale čekal jsem, že se o Jeronýmovi dozvíme víc, než že byl hodný chlapík a že podobně jako Hus bojoval proti nepravostem v církvi. Vlastně to často působí spíše jako nějaká pohádka než jako historický film. Největším pozitivem je asi průvodní komentář komentář v podání Františka Němce... ()
Jeroným Pražský – druhá pochodeň zinscenovaných kostnických tribunálů. Jeho konec, podobně jako smrt Mistra Jana, není jen důkazem o zvrácenosti středověku, je to především silný, nadčasový příběh o pravdě, o nutnosti hájit ji za každou cenu, i za cenu ztráty vlastního života. Lubomír Hlavsa vytvořil bohužel jen povrchní kaleidoskop nahodilých událostí, kterým zcela nepochopitelně vévodí vedlejší dějová linie s Jitkou Čvančarovou (!). Navzdory tomu nelze nepřipomenout alespoň vynikající herecký výkon Ondřeje Vetchého v roli Jeronýma, věčného rebela, který navenek působí sebejistě a odhodlaně, přestože je vlastně velmi křehký a zranitelný. Odvolávat se v případě tohoto televizního filmu na recenzi Mirky Spáčilové, která je obecně považována za nesmrtelnou tetu blábolivé filmové kritiky, jak kdysi prohlásil Jan Rejžek, je ovšem omyl a nikoliv argument. ()
V den, kdy vzpomínáme výročí upálení Mistra Jana Husa, jsem se podívala na snímek o jeho současníkovi, který není široké veřejnosti tolik znám - a to ho čekal téměř totožný osud jako Husa. Jeronýma Pražského si matně pamatuji ze středoškolských hodin literatury a zhlédnutím snímku jsem se o této postavě dozvěděla další detaily z jejího života, záměr tvůrců byl tedy zřejmě splněn. Vypravěčský komentář pana Němce se filmu snaží dodat dokumentární ráz, do celkového konceptu mi ale příliš nezapadala současná hudba ani románek titulního hrdiny s dcerou německého krčmáře (která je samozřejmě osvícená, umí číst a rozumí Jeronýmovým spisům). Jinak ale nemám potřebu dílo hanět a naopak ještě vyzdvihuji výkony Ondry Vetchého (jak jinak) a pánů Kostky, Beneše a Rímského. ()
Film přesně podle mého gusta. Raději pomalejší tempo, abych mohl více přemýšlet o sdělení, které mi chce film předat. Naštěstí žádná roztřepaná a trhavá kamera. Není to film pro diváky akčních filmů, ale spíše pro lidi, které zajímá historie. Hezké herecké výkony všech. Téma by si ovšem zasloužilo historický velkofilm. Tak možná někdy.... ()
Naštěstí má film v sobě i chvilky, které ho u mne zachraňují od ještě nižšího hodnocení. Dosti nevěrohodné, ať dělají, co dělají, silnější dobovou atmosféru se jim do toho dnes už zřejmě nepodaří protlačit. V některých případech opravdu odfláknuté dialogy i celkový projev některých postav, jak vystřižený z nováckých seriálů současnosti, či Jeronýmovu love story, mnou tedy nepochopenou, nahrazuje povedený závěr a (nej)starší herecká generace. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (4)
- Petr Kostka, představitel faráře v Hiršavě, si zahrál v televizním filmu Ohnivý máj (1974) právě Jeronýma Pražského. (dana32)
- Ve filmu zaznělo, že Páleč zradil. O koho se vlastně jednalo? Štěpán z Pálče byl český kněz a učenec konce 14. a začátku 15. století. Byl blízký přítel a učitel Jana Husa a stoupenec reformního proudu na pražské univerzitě. Později, pravděpodobně zastrašen několika měsíčním vězením, vystupoval proti Husovi. Po čase si proti sobě popudil krále Václava IV. a byl ze země vyhnán a zbaven všech úřadů. (sator)
- Film Poslední útěk Jeronýma Pražského je volným pokračováním dokudramatu Jan Hus – cesta bez návratu (2015), za který režisér v roce 2016 obdržel Cenu Olomouckého kraje za přínos do kultury. Tvůrci chtěli způsobem zpracování oslovit především mladší generaci a zdůraznit, že máme „zapomenuté“ hrdiny, na které může být náš národ právem pyšný. (SimpanzJi)
Reklama