Švýcarák

Danny brothers ví jak na to a pokoušejí diváky v příčetnosti, jakou filmu dokáží vůbec vynaložit. Nic podobného jsem ve filmech nikdy neviděl, nic tak přehnaně odmítavého, ale zároveň tak kouzelně natočeného, že nakonec to i vykouzlí úsměv na tváři. Takovéhle střídání averze a něhy se nikomu u mě ještě vázně vykouzlit nepodařilo...9/10 (08.10.2016)

Film o strachu z komunikace, o tom jak důležitý je mít přátele, jakož i osobu na kterou se můžete spolehnout a sdílet s ní všechny svoje pocity, zážitky a smutky, o tom jak důležitý je žít! Protože když tomu tak neni, budete se muset spolehnout na mrtvolu Harryho Pottera a hodně sraček (jak skutečných, tak životních)! Tématicky netradiční, humorem zdrcující, režijně originální a v jádru i tragická sonda do duše osamělýho člověka, podpořená geniálnim - byť nevyužitym - soundtrackem (Manchester Orchestra). (22.09.2016)

Tak film se opírá o dobré herecké výkony, ale zbytek je to dost bizár. Dialogy jsou bezduché a vesměs nepomáhají k nějakému vývoji v ději a nechápal jsem, co vlastně chtěli tvůrci celým příběhem a jednáním postav říci. Závěr vede k asi k nějaké pointě, která mi přišla dost banální na to, aby to vyústilo v tak fantasy jednání hlavní postavy. Celé to trvá moc dlouho a stane se, že film v některých pasážích začne nudit a pořád se opakují tytéž věci. Tento počin nebyl šálek mé kávy......4/10 (29.11.2016)

Někteří lidé mají úžasnou fantazii, která jim umožňuje vytvářet dokonalá a zábavná díla. A pak jsou tu ti zakřiknutí vyšinutí homokokoti, co dokáží akorát tak uplácat ze zvratků, hoven a žluklého spermatu otravná až bolestivá psychopatologická megasvinstva, na nichž by si nejeden začínající psychiatr levou zadní sfoukl dizertačku. Já vím, každé zboží má svého kupce, a když se pozorně zadíváte na zdejší fotografii pana Šajsnerta, toho „famózního scénáristy a režiséra“, musí vám být hned jasné cílové publikum a také většinová skladba místních „filmových kritiků“. Opět červená čísla místo hnědých a já jsem znovu xmrti vyděšený! Ano, partička umaštěných, olysalých či olupených ufonů s extraordinérní percepcí abstraktně metaforických patopodobenství se zase jako každoročně vydala do Varů zaprdět nějakou tu projekci, v potemnělém sále si romanticky vzájemně nahmatala svá nevyvinutá přirození a kromě ulepených dlaní si tak odtamtud odnesla i spousty nevšedních esoterických zážitků z natolik obskurní velesračky, že má po ní soudný heterosexuální divák s nohama na zemi chuť na pár panáků čistého metylu, aby už nic takového nemusel v životě vidět znovu. Představte si, že se Tery Malík vydá s Iňáryjem na gejpárty, na rozjezd počichají trochu ředidla, vytuní to smaženicí z lysohlávek, pro perfektní navození „tvůrčí“ nálady si ještě píchnou Okenu a v tom kreativním opojení vydáví fantasmagorické preludium pošahaného sebevraha, neotřelé jako čerstvě posraná prdel a plné natolik existenciálně závažných pouťových mouder, že chudákovi frustrovanému škaredému panici po zhlédnutí nezbyde nic jiného, než mezi mačkáním jebáků a neurotickými záškuby měkkých tkání přemoudřele pokyvovat hlavou. Takže, jestliže nejste jedním z těch do zchytření masturbujících „snílků“, blahoslaveně šťastným majitelem mentální poruchy, fanouškem hnijícího Heryho Potrata či závodů motorových mrtvol s přeprďovanými dvoutakty, neumlátíte-li se smíchy při pohledu na někoho, kdo vyprděným kamenem zastřelí medvěda, nebo pokud prostě jen nemáte doma místo na boudičku pro slepeckého labradora, vyhýbejte se tomu důsledněji než vytahování nervů z osmiček bez umrtvení. To je totiž proti této odporné, trapné, nudné a vymatlané ultrapičovině naprosto bezbolestná, povznášející a obohacující zkušenost! Ač se to zdálo nemožné, Birdman tímto klesá na druhé místo a nejsmradlavější odpad, jaký jsem měl to ponížení kdy udělit, má zaslouženě nového majitele. Mučivější audiovizuální teror už si opravdu nedovedu představit! (02.10.2016)

Len pre okrajového diváka. Otázky a úvahy o priateľstve, láske, šťastí a potrebe mať niekoho, kto dokáže vyplniť vnútornú prázdnotu, tu sú vyjadrené neskutočne sarkastickou a bizarnou formou. Swiss Army Man mi navyše ponúkol širokú škálu rôznorodých pocitov a emócií - také niečo dokážu tak 2-3 filmy dohromady, ale jeden... tak to už je raritka, naozaj ide o veľmi pocitovo bohatú záležitosť, pričom je i vynikajúco zahraná. A záver so sebou priniesol peknú bodku a hlavne veľa impulzov na dumanie. Originalita tomuto snímku rozhodne nechýba. 85/100 (04.10.2016)