Švýcarák

Někteří lidé mají úžasnou fantazii, která jim umožňuje vytvářet dokonalá a zábavná díla. A pak jsou tu ti zakřiknutí vyšinutí homokokoti, co dokáží akorát tak uplácat ze zvratků, hoven a žluklého spermatu otravná až bolestivá psychopatologická megasvinstva, na nichž by si nejeden začínající psychiatr levou zadní sfoukl dizertačku. Já vím, každé zboží má svého kupce, a když se pozorně zadíváte na zdejší fotografii pana Šajsnerta, toho „famózního scénáristy a režiséra“, musí vám být hned jasné cílové publikum a také většinová skladba místních „filmových kritiků“. Opět červená čísla místo hnědých a já jsem znovu xmrti vyděšený! Ano, partička umaštěných, olysalých či olupených ufonů s extraordinérní percepcí abstraktně metaforických patopodobenství se zase jako každoročně vydala do Varů zaprdět nějakou tu projekci, v potemnělém sále si romanticky vzájemně nahmatala svá nevyvinutá přirození a kromě ulepených dlaní si tak odtamtud odnesla i spousty nevšedních esoterických zážitků z natolik obskurní velesračky, že má po ní soudný heterosexuální divák s nohama na zemi chuť na pár panáků čistého metylu, aby už nic takového nemusel v životě vidět znovu. Představte si, že se Tery Malík vydá s Iňáryjem na gejpárty, na rozjezd počichají trochu ředidla, vytuní to smaženicí z lysohlávek, pro perfektní navození „tvůrčí“ nálady si ještě píchnou Okenu a v tom kreativním opojení vydáví fantasmagorické preludium pošahaného sebevraha, neotřelé jako čerstvě posraná prdel a plné natolik existenciálně závažných pouťových mouder, že chudákovi frustrovanému škaredému panici po zhlédnutí nezbyde nic jiného, než mezi mačkáním jebáků a neurotickými záškuby měkkých tkání přemoudřele pokyvovat hlavou. Takže, jestliže nejste jedním z těch do zchytření masturbujících „snílků“, blahoslaveně šťastným majitelem mentální poruchy, fanouškem hnijícího Heryho Potrata či závodů motorových mrtvol s přeprďovanými dvoutakty, neumlátíte-li se smíchy při pohledu na někoho, kdo vyprděným kamenem zastřelí medvěda, nebo pokud prostě jen nemáte doma místo na boudičku pro slepeckého labradora, vyhýbejte se tomu důsledněji než vytahování nervů z osmiček bez umrtvení. To je totiž proti této odporné, trapné, nudné a vymatlané ultrapičovině naprosto bezbolestná, povznášející a obohacující zkušenost! Ač se to zdálo nemožné, Birdman tímto klesá na druhé místo a nejsmradlavější odpad, jaký jsem měl to ponížení kdy udělit, má zaslouženě nového majitele. Mučivější audiovizuální teror už si opravdu nedovedu představit! (02.10.2016)

Na tento film jsem se v žádném případě netěšil a čekal jsem, že se budu při hodnocení pohybovat v hodně nízkých hodnotách, když mě ale nějaký snímek dokáže pobavit a rozesmát i proti mé vůli, něco na něm prostě být musí. Pitomost to tedy byla ozrutná, ale Daniel Radcliffe mě tady fakt dostával. Ten ksicht (nemůžu napsat obličej, tady ne), jaký po celou dobu udržoval, a ke kterému přidal občas jako bonus pološílený, zubatý úsměv, stál opravdu minimálně za hvězdičku sám o sobě. Od dnešního dne už se nikdy nebudu dívat na nekrofily jako na úchyláky, vůbec jsem netušil, kolik kvalitní zábavy se dá užít s mrtvolou. Jen ten závěr mě docela zklamal, jinak bych na hodnocení možná i přitlačil. (09.01.2021)

Jak se blíží konec roku, člověk častěji proklikává profily filmů končící sezóny. Vidím, že u Švýcaráka jsem ani nenapsal komentář, což je vlastně výmluvné. Ten film mě tak málo zajímal, tak málo emocí a účasti ve mně vzbudil a bylo to tím otravnější, čím očividněji se snažil. Působí na mě jako objednávkové festivalové WTF pro lidi, kteří potřebují něčím machrovat na facebookovém profilu, tak si plakát nastaví jako timeline fotku. (04.12.2016)

Kdo zhlédl krátký film Interesting Ball, poskytne mu to dobrý obraz toho, co v celovečerním formátu od režisérů očekávat. Ačkoli se to ze synopse nemusí zdát, Švýcarák je se svým smyslem pro absurditu a pro amatérské filosofování nad nejpalčivějšími životními otázkami ukázkový crowdpleaser. Na této rovině ovšem nezůstává a ze své podstaty si neustále utahuje. Emocionálně nejpůsobivější scény, v nichž postavy objevují sami sebe a triumfují nad nemilosrdným osudem, režiséři inscenují například za asistence hrubého a naivního fekálního a sexuálního humoru, tak jako ve výše zmíněném krátkém filmu. _____ Švýcarák nás zpravuje o tom, že vše je spojeno se vším a všichni jsme vždy v centru vesmírného dění, ale jen když jsme schopni si hlasitě ulevovat na veřejnosti. Je to málokdy viděná hříčka pohrávající si s tematickými a stylistickými tradicemi vlezlých emocionálních crowdpleaserů. (09.07.2016)

Bližšie k 80%, ale taký originálny film som nevidel riadne dlho. Ten mix nálad je neskutočný, nielenže Scheinert/Kwan dokážu zo sekundy na sekundu kolísať medzi hnusom, smútkom a humorom, v záverečnej scéne to dokážu všetko naraz. Oproti všetkým tým nostalgickým kolážam ako Jurassic World a Force Awakens a schématickým marvelovkám je toto jeden malý originálny zázrak. (06.11.2016)