Silnější

Amerika má díky teroristům na dvacet let postaráno o filmové scénáře. Už mne to ale nebaví. Ano, zapomenout nesmíme, ale těchto filmů už bylo dost. Dramata podle skutečnosti můžu, ale opakovaných lidských neštěstí, bomb a nabytého postižení a boje s ním - na to už se fakt nedá koukat a začínám nabývat na dojmu, že americké filmy už nám nemají co nabídnout. Komedie nejsou vtipné, horory jsou předvídatelné a bez nápadu, dramata taktéž. Málokterý americký film, který dnes vidím, tak je u mne za pět hvězd. Když přemýšlím, co si večer stáhnout za film, tak dlouho hledám a nakonec stejně uteču za severskými snímky. Nicméně, chtěla bych znát všechny ty filmové triky, Gyllenhaal byl jako vždy naprosto úžasný, no snad mu pro tu roli opravdu ty nohy neufikli, jak moc povedený tento filmový efekt byl. (08.02.2018)

Civilní, neokázalý příběh muže, který při bombovém útoku na bostonském maratonu přišel o nohy,  zároveň se z něho stal symbol naděje a odhodlání lidského ducha. Nevyžádaně – přestože "buranská" rodina se na tom snaží profitovat. Boston Strong! Vyrovnávání se s bolestí, invaliditou a náročnou rehabilitací, (ne)vděčné (ne)přijímání pomoci bližních – zejména od obětavé přítelkyně (svého času ex), maniodepresivní stavy (čím jsem si to zasloužil) – to vše věrohodně svazuje bravurní Jake Gyllenhaal aspoň na slabší 4 *. (19.12.2022)

Čo sú to dve odj*bané nohy oproti miliónu zavraždených ľudí (civilistov) v Iraku Američanmi na základe falošnej zámienky ušatého Tonyho Blaira z Británie. Prečo nespravia film o nich? Kto je vlastne terorista? Agresor (USA), alebo zúfalí pomstitelia? Milión ľudských životov je menej ako dve nohy Američana? Ani mi ho neprišlo ľúto, tak aspoň 2*. Ta prvá hviezdička je za nederavý scenár, čo pri filmoch mapujúcich skutočnú udalosť je asi aj samozrejmé a ta druhá za dobré maskovanie Gyllenhaalových nôh. Inač nič výnimočné. Takýchto prípadov sa rodí denne niekoľko a častokrát sa o to postarajú práve "mierumilovní" Američania hneď v niekoľkých krajinách, ktoré terorizujú a drancujú. (24.01.2018)

Vždy třetí pondělí v dubnu, poprvé už v roce 1897, pokaždé přes dvacet tisíc závodníků a zhruba půl milionu diváků podél trati. Jen nově s dvěma smrtícími náložemi, jejichž základ tvořily hřebíky. Dva přistěhovalci ze severního Kavkazu si holt oslavu Dne patriotů vyložili po svém. Jake Gyllenhaal neběžel, jen povzbuzoval partnerku, respektive se snažil, aby se k němu jedna z běžkyň bostonského maratonu vrátila. Rozchody totiž měli už tak nějak zmáknuté. Teď přijde mnohem obtížnější zkouška jejich vztahu. Režisér David Gordon Green, který dosud nijak zásadně nezabodoval, volí komornější přístup a k mladíkovi, který při útoku přijde o obě nohy, vytvoří pro diváky sympatický vztah. Žádný hrdina, prostě tam jen stál, říká si. Léčba, deprese, rezignace, hádky s nejbližšími. Zatímco první polovina je velmi příjemná a uvěřitelná (sundávání obvazů je díky Gyllenhaalově herectví bolestivé i pro diváka), druhá se drolí, nestrhne, je patetická a stále víc ukazuje hrdinovu rodinu jako bandu vidláků, kterou nezajímá, co dotyčný požaduje a zvládne, ale spíš to, jak omámí Oprah. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. Znovu, sluší se napsat. Protože už dávno si začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Tady to chtělo jen krapet zajímavějšího režiséra. (18.12.2017)

David Gordon Green mě opět nepřesvědčil o svých režisérských kvalitách. Jeho styl vyprávění mě prostě nesedí. Jake po Bojovníkovi předvádí další snaživý výkon, ale stejně jej mám raději jako Slídila. Američané tyhle filmy o silných událostech potřebují, já to respektuju. Víc než jedno shlédnutí ovšem tomuhle nedám. 40% (21.12.2017)