Howards End
Rodinné sídlo
Režie:
Hettie MacDonaldScénář:
Kenneth LonerganKamera:
Wojciech SzepelHudba:
Nico MuhlyHrají:
Matthew Macfadyen, Hayley Atwell, Philippa Coulthard, Alex Lawther, Tracey Ullman, Joseph Quinn, Sandra Voe, Miles Jupp, Gavin Brocker, Julia Ormond (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílná adaptace klasického románu E.M. Forstera, která se odehrává v eduardovské Anglii, vypráví příběh Margaret a Helen Schlegelových, dvou nezávislých a nekonvenčních sester hledajících lásku a smysl života v neustále se měnícím světě. Margaret a Helen Schlegelovy jsou inteligentní a idealistické mladé ženy, které žijí společně se svým mladším bratrem, hypochondrem Tibbym, v eduardovském Londýně. Od smrti rodičů vedou sestry navzdory nejlepším úmyslům své vlezlé tety Juley nezávislý a lehce neobvyklý život. Poté, co se o prázdninách seznámí s bohatou a konzervativní rodinou Wilcoxových, naváže Margaret přátelství se starší a konvenčnější Ruth Wilcoxovou. Když však Ruth nečekaně zemře, Margaret je čím dál více přitahována čerstvě ovdovělým Henrym Wilcoxem, obchodníkem, který se sám vypracoval a zdědil milované rodinné sídlo své zesnulé ženy. Vášnivá a rozmarná Helen se mezitím zaměří na mladého Leonarda Basta, živořícího bankovního úředníka, který je vázán svým slibem oženit se s přitažlivou, ale zranitelnou milenkou Jacky. (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Klasické, britské, dobové, romantické, vztahové x dost zvláštní postavy, rychlé, nedotažené. Přiznám se, že knižní předlohu neznám a vlastně nevím o čem má Howards End pojednávat, ale veškeré postavy byly dost ujeté. Hrozně rychle měnily názory a nálady. Občas jsem měla pocit, že v ději jsem o něco přišla. Žádná postava mi nebyla sympatická. Hodně průměrný britský seroš. Ale Matthew byl zase moc hezký a pěkně se mi na něj koukalo. ..to bylo hodně slabé. To už jsem psala? Tak to bude asi fakt.. ()
Je to tak standardně natočeno, řekl bych. Kvalitní výprava i herci, jen ten příběh je takový bez šťávy. Pěkně se na to kouká, Mcafayden je výborný, jen se obávám, že když mi někdo za pár let položí otázku, jestli jsem viděl Rodinné sídlo, tak je dost možné, že jako první si vzpomenu na stejnojmenný film s Anthony Hopkinsem. A to jsem ho viděl tak před dvaceti lety. ()
4/4 Aktualizované převyprávění klasického heritage románu E. M. Fostera přináší uspokojení hlavně tam, kde už je divák obeznámen se starším filmem. Hezky se nám posouvají herecké generace i porozumění doby krátce před 1. světovou válkou. Na Emmu Thompson navazuje Hayley Atwell (obě mají v sobě tolik nečekané energie), na Vanessu Redgrave Julia Ormond (to je skutečné překvapení, jakou křehkost v sobě dokázaly najít), na Helenu Bonham Carter Philippa Coulthard (tady je rozdíl velmi zajímavý, mladá Carterová bývala takové kuřátko, zatímco Coulthardová je životní energie sama) a na Anthony Hopkinse Matthew Macfadyen (což poněkud posouvá onen věkový rozdíl)... Čím více vnímám tyhle moderní klasiky, tím je považuju za důležitější jako nástroj pro porozumění dnešku. Protože ty situace se nemění, povahy lidí také ne a svět jen mění barvy. Proč místní považují poslední díl za nejslabší? Zřejmě proto, že je Forsterovsky nejryzejší. #bbc ()
V ničem vybočující britské drama odehrávající se na začátku 20. století v Londýně tu poměrně sympaticky zobrazuje tehdejší inteligenci. Jelikož tu ale tvůrci naštěstí nerozjeli vztahovou rošádu na úrovni Jane Austen, dalo se na to poměrně bez problémů podívat. Neurážející, ale místy i dost anglicky průměrné. Jako výplň ale postačující. ()
Postavy, které se ohýbají ději. To nesnáším. Není nic horšího, než kdy motivace postav nedávají smysl a vám zůstane pocit, že by se sice ty postavy takhle nezachovali, ale pro děj to bylo potřeba. To je to, co mi tu vadí. Gradace bez motivu za každou cenu. Nemohu soudit, jestli je to předlohou, nebo zpracováním, ale soudě podle jiných Fosterových děl (která bývají velmi popisná a pomalu plynoucí) to možná zpracování vzalo trochu na hůl. Eduardovská Anglie z toho taky není úplně cítit a chybí hlubší sonda do rozdílu mezi rodinou intelektuálů a obchodníků (z čehož vznikají myšlenkové rozpory i mezi Margaret a Henrym). Poněkud zklamání, byť herecky zdařilé. Slušně načrtnutý jen vztah mezi Margaret a paní Wilcoxovou (i coby propastný generační rozdíl ve stylu vychování, přemýšlení). 60% ()
Reklama