Horečka džungle

Protože nám Spike Lee aktivisticky ignoruje Oskary (angažované ignorování mám ze všeho nejraději :) ), připomněl mi, že jsem nehodnotil jeho pravděpodobně nejznámější aktivistický film. Navzdory angažovanosti a hloupým gestům musím přiznat, že v tomto filmu se pokouší o jakous takous objektivitu, takže kromě ofiko raženého modelu bílá žena-černý muž (kdy žena je "jen zvědavá na černocha") můžeme vidět i opačný pár, kdy bledá tvář je za toho hodného. Celkově myslím, že tento film stojí za vidění, i když osobně ho dokážu brát spíš jako osobní drama než vyjádření se k otázce bílí-černí, takže třeba Snipesova nevěra pro mě znamená, že bezpáteřně zrazuje nikoli svou rasu, ale svojí manželku. Slušné tři hvězdy. (19.01.2016)

Spike Lee byl ve svých ranných filmech nekompromisní, jak k sobě, tak nám - divákům. Točil důležité filmy - Udělej správnou věc a tento mezi ně patří. Ukazuje, že vše zlo i dobro vychází výhradně z lidí samotných - na druhé straně je patrné, že příslušnost k nějaké etnické skupině - zde k Afroameričanům a k Italům je jako stigma, které člověka svazuje. Pokud naruší nepsaná pravidla, že "rasy se nemíchají", pak se stane vyděděncem. Nenávist a bigotnost je v každém etniku i jednotlivci hluboce zakořeněna. To je všude stejné - po celém světě - jeden druhého nenávidí především za to, když nedodržuje bigotní pravidla svého společenství. Leeho filmy - ty dva - jsou především o netoleranci, která je snad nejlidštějším znakem - a kterou z lidského chování a myšlení vymýtit nelze. Jemu se povedlo předvést v těchto filmech s velkou působivostí a přesností právě to, že k nějakému uzavření míru a sloučení všech ras a k podání rukou a sbratření všech ras a lidí nikdy dojít nemůže, naopak, že separatismus je nejpřirozenějším lidským rysem. Člověk měl, má a bude mít vždy nejsilnější potřebu se vůči druhým vymezovat a nenávidět jinakost druhých - a třeba i členů rodiny. Narozdíl od eskalace násilí v Udělej správnou věc, zde Lee ukončil svůj "joint" poněkud smířlivěji, a paradoxně, nabídl trochu Disneyovský happyend, i když jen v náznaku, což je poněkud zarážející, neb zrovna k Disneyho "láska vše překoná" se Lee staví negativně, přesto dává svému hrdinovi evidentně nárok na druhou šanci, kterou jeho bratr nedostal. Poněkud hořce vyzněl na konci návrat Angie k rodinému martýriu. Závěrečný působivý nájezd a výkřik dává tušit, že nic není vyřešeno a uzavřeno. Z toho, jak Lee zvtárňuje italskou menšinu je poznat, že byl pilným "studentem" filmů M.Scorseseho. Po tomto filmu se Leeova tvorba začla ubírat jiným - více komerčním a méně ambicioznim směrem - stejně tak třeba i kariéra W.Snipese, u něj je ta změna ještě markantnější. Od charakterního herectví k monotónnímu opakování "jedné" role v akčních filmech. Myslím, že si Lee uvědomil, že točit takto ambiciozní a osobní filmy je jednak nevděčné, a jednak je člověk nemůže točit jako sériovou výrobu. Oba filmy jsou také důkazem toho, že nejradikálnější a nejzásadnější díla vytváří člověk v mládí, kdy je člověk "rozhněvaný", zatímco věkem se člověk obrušuje, otupuje a konformizuje. Jsou i výjimky, ale Lee jí zřejmě nebude. To nejdůležitější z něj lze najít právě zde. (03.11.2011)

Na výsledku bylo znát, že film režíroval černošský režisér. Těžko ale říct, jestli takový důraz na fyzickou stránku vztahů nebyl jen důsledek toho, že to režíroval chlap. Možná si režisér taky sám podkopal nohy tím, že jeho černý hrdina převzal (nebo to tak cítil) postoj okolí, že v případě jeho náklonnosti k bílé ženě se jednalo jen o zvědavost. Takhle mi spíš připadalo, že téma rasismu je lépe vyjádřeno v odmítnutí bílých společníků udělat partnera z černocha, jakkoli byl pro firmu přínosem. Nebo fakt, že společensky výše postavená rodina (aspoň muž byl architekt) bydlela na horší adrese (Harlem) než bílá dělnická rodina. Podle mě nebylo ani vysvětlením, že černoch pocházel z rodiny, kterou soustavně ničila... ehm... černá ovce, drogově závislý bratr bez práce (výborný Jackson, kterému - mimochodem - už tehdy zdatně sekundovala Berryová v roli jeho drogové souputnice). Ale přes výše řečené o spíš mělkých milostných vztazích považuju rozchodovou scénu ze strany bílé ženy za jednu z nejsmutnějších a zároveň nejdůstojnějších, jaké jsem kdy viděl. // 75% (04.12.2021)

Je mi jasné, že v USA bol rasizmus bežný a na vzťah bielej ženy a afroameričana sa často hľadelo s veľkou nevôľou, no tu sú komplet všetky postavy s výnimkou Snipesa, Annabelly a Johna Turturra takí zabednení nenávistní rasisti, že mi to pripadá ako niekde v Mississippi v 60tych rokoch, nie v NY o 30 rokov neskôr. Samozrejme na oboch stranách, ale proste som to tým postavám nežral. Tak ako som to nežral Wesleymu a Annabelle a ich vzťahu, necítil som tam žiadnu chémiu ani vášeň, nič. Silnejší mi tu prišiel skôr ten vedľajší motív, týkajúci sa drogovej závislosti, Samuel a Halle boli jediné dve postavy zahrané realisticky a vzbudzujúce nejaké emócie. Spikeove filmy mám rád a na tento som sa obzvlášť tešil, no asi ma bavil z tých čo som videl, najmenej. Už tu tú rasovú nenávisť hnal do extrémov, aj keď ma ešte od neho čakajú filmy, v ktorých asi tlačil na pílu ešte viac... (26.12.2018)

Naštěstí jsem měl dobrý odhad - pořád je to film Spika Leeho z doby, kdy neviděl rasismus úplně ve všem, takže o pojednává komplexně a (hlavně) nečernobíle nejen o rasismu, ale i o problémech a životě afroameričanů a dokonce i bělochů. Rád bych tomu dal vyšší hodnocení, jelikož přesně takhle událostmi strukturovaný si správný film o rasismu představuji, ale na to tu má Lee až moc přehnaně dlouze ukecaných pasáží o ničem, které mi dojmy srážely a místy i nudily. Jo, a ještě mě zarazilo, kolik postav je tu vyloženě rasistických. Nakonec mi to nevadilo, jelikož výrazný rasismus zde plyne z obou stran (a přitom mezi chováním bělochů i černochů se zde dalo najít dost podobností...), ale stejně mi to přišlo krapet přehnané. Tohle by odpovídalo spíš 50. a 60. letům, ale tohle se odehrává na začátku devadesátek, kdy už společnost přece jenom byla o kus dál. I přes tyhle mínusy to stále vnímám jako povedený film, který rozhodně má co říct, umí to předat a přijde s nejednou silnou scénou (třeba s tou v Taj Mahalu, která filmu dodala další vrstvu). Kameru to má trošku strohou, ale Lee přesně ví, co a jak chce zabírat (geniální je ten záběr, kdy se s celku jde do detailu a postupně z obrazu mizí momentálně nepotřebné postavy), takže i tu bych rád pochválil a o civilních hereckých výkonech se ani nemá smysl rozplývat. A hlavně jsem rád za tu nečernobílost, protože záporná postava tu byla jen jedna, ale ostatní nejsou automaticky kladné, nýbrž silně neutrální, kteří během všech událostí okolo lásky Flippera a Angie, míšeného páru, udělají spoustu složitých a někdy i špatných rozhodnutí. Až mě překvapilo, jakým způsobem to skončilo, ale nechci spoilerovat (i když to tu někteří udělali rovnou a ani to nenapsali jako spoiler). A je tu i dost podobností s Jednej správně, akorát tam mi atmosféra horkého letního dne, během kterého se vše zvrtne, sedla víc, než tahle romantická, která byla zbytečně prodlužována o prázdné řeči. Velice silné 3* (29.10.2023)