Toni Erdmann

Nerozumiem nadšeniu z tohto filmu, ide o takmer trojhodinový film, kde sa málo čo stane. Nejde o žiadny výpravný film, akcie je tam málo, jednu hodinu sa to len ako tak rozbieha. Humor? Tých pár frkov alebo poznámok, to malo byť všetko? Neverte komentárom, že film je vtipný, len málokedy pohne vôbec kútikmi úst. Alebo mi malo prísť smiešne ako si tam Rumun vyhoní pred špatnou Nemkou? Alebo keď začali brať kokaín? Film mohol byť kľudne o hodinu kratší a o nič by sme neprišli. Jeden chlap si chce získať pozornosť dcéry, ktorá sa zaujíma len o prácu a visí na telefóne. Myšlienke rozumiem, ale rozvinutá bola veľmi odtažito a okrem jednej lepšej scény s piesňou od Whitney Houston som tam nič nenašiel. Ani narodeninová nahá párty nestála za nič. A navyše originál strieda nemčinu s angličtinou, to vyznelo chaoticky. (16.01.2017)

51. MFFKV: Jasný divácký favorit a zároveň snímek, u něhož je jakékoliv holé konstatování jeho kvalit jen bezobsažným opakováním frází z recenzí. Německá režisérka Maren Ade po dekonstruktivní vztahovce Všichni ostatní (2009) natočila smutné rodinné drama, u něhož se budete popadat za břicho. I během více než dvou a půl hodinové stopáže Toni Erdmann uběhne rychleji než libovolný o polovinu kratší počin – zásluhu na tom má hlavně režisérka, která dokonale ovládá timing jednotlivých scén, u nichž ví, kdy střihnout pryč a kdy naopak nechat záběr doznít. Výsledkem je nejen nejlidštější film festivalu, který velmi komplexně popisuje zbytečně strastiplné přežívání ve světě 21. století, ale zároveň očišťující komediální zážitek, který nenechá jedno oko suché. Ale z opačných důvodů, než byste čekali. (15.01.2017)

Tentokrát jsem seniorům kazil věkový průměr v Evaldu, ale kdybych třeba zůstal stát v uličce, na prdel by mě to asi nesložilo. Jasně, že bych byl rád, kdyby se podobně kvalitní filmové sondy vrtaly i u nás, ale spíš mě potěší, když na rozdíl od Toniho nebudu postupem času používat humor taky jen jako lék na smutek. Jo a díky za tip na párty, to se o Silvetsru budou kamarádi divit... (24.11.2016)

Estetika evropské artové kinematografie se prolnula s duchem amerického nezávislého filmu. Toni Erdmann je široce rozkročen mezi postavou Tony Cliftona, alter egem Andy Kaufmana, a Elementárními částicemi Michela Houellebecqa. Nová identita hlavní postavě umožňuje proniknout do světa a sociální bubliny jeho dcery (přičemž popis dané sociální bubliny vyznívá velmi nelichotivě), překonat odcizení a umožnit vlastnímu potomkovi kýžené sebepoznání, šířeji ovšem umožnit sebereflexi životů současné západní civilizace, v nichž panují fenomény jako syndrom vyhoření, vyprázdnění obsahu života, ztráta smyslu, odcizení, atomizace rodiny, maximální individualismus, samota, stres, deprese, masky naučených statusových i profesních rolí, materialismus jako nové náboženství... Kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to nejspíš i veselé... Smutnokrásné jako písnička Plainsong od The Cure...z alba se symbolickým názvem Disintegration... Jeden z opravdu silných a hlubokých filmů poslední doby! (02.01.2017)

,,JSEM TU NA DOVOLENÉ. NAVŠTÍVIT DCERU. CHTĚL JSEM JI VIDĚT, ZJISTIT, JAKÉ TO TU JE, JAK ŽIJE…“ /// Nenásilný rodinný generační sblížení ve filmu pro náročnějšího diváka. Tragikomedie, míchající neživotní absurdity s životní realitou, ve který není nouze o trapný situace a zbytečně dlouhý scény. Co čekat, vždyť to má 2 a ¾ hodiny! Čekal jsem komedii. Tohle je taková reality šou, kterou roztočil Winfried Conradi. Příběh ovšem řekne strašně moc! Takže se vlastně nedivím, že jsem to dokoukal! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Odcizila se mi dcera (syn). 2.) Zjistím, jak se pořádá stmelovací párty. 3.) Thx za titule „Dadel“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.01.2017)