An Inspector Calls
Režie:
Aisling WalshKamera:
Martin FuhrerHudba:
Dominik ScherrerHrají:
David Thewlis, Miranda Richardson, Ken Stott, Chloe Pirrie, Kyle Soller, Finn Cole, Patricia Winker, Sophie Rundle, Lucy Chappell, Wanda OpalinskaObsahy(2)
Anglický průmyslník pořádá večeři u příležitosti zasnoubení dcery s perspektivním mladým mužem. V domě se však neočekávaně ohlásí policejní inspektor s tím, že před třemi hodinami zemřela v nemocnici dívka, kterou všichni znali a mohli mít na její smrti podíl... Nová stylová adaptace nadčasového mistrovského díla spisovatele J. B. Priestleyho se odehrává v roce 1912 během rozkvětu průmyslového věku. V napínavém, mysteriózním příběhu, který proběhne během jediné noci a je zároveň tvrdou kritikou třídní společnosti, figuruje prosperující rodina Birlingových. Tu nečekaně navštíví inspektor Goole vyšetřující sebevraždu mladé dívky, jež pracovala v továrně pana Birlinga. Inspektor Goole nekompromisně vyslýchá jednoho člena rodiny po druhém a zjišťuje, že mrtvou každý z nich znal a navíc mohl sehrát významnou roli v jejím tragickém konci. Během vyšetřování vyplouvají na povrch kruté činy, necitelné skutky i temná zahanbující tajemství, která hrozí, že rozervou rodinu Birlingových na kusy a navždy zničí její dobrou pověst. (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Moc se mi to líbilo. Moc. Původně jsem čekala něco na styl Poirota, což nenastalo, zklamaná ale rozhodně nejsem. Totiž, sice to není detektivka jak od Agathy, na druhou stranu tu ale pořád máme napětí při hledání odpovědí. Ale ve výsledku mi přišlo, že je tam nakonec nejdůležitější taková ta sociálně-kritická rovina. Jinak mělo to super obsazení (Miranda Richardson na klasika, ta ženská prostě hraje jenom mrchy), perfektní produkci (tak to fakt umí jen Britové) a hlavně, co mi připadá nejzásadnější, v rámci jednotlivých žánrů žádnej ultrazázrak, komplexně multižánrově to ale funguje perfektně. ()
Hned mě tak napadá srovnání s Osmi hroznými, sice jde v obou filmech úplně o něco jiného, ale dokazuje to, že možná už není Kventýn (třeba ani nikdy nebyl) takový mistr, jakého ze sebe dělá. V Osmičce se totiž člověk dočká dialogu mezi Samuelem a tim starým churavým dědkem, přičemž ostatní jen tupě čumí, rýpou se v nose, nebo prostě jen stojí. Kventýna totiž zrovna nenapadlo, co hustého by mohli říct. (A je toho tam samozřejmě víc.) A ani nemuselo, ono stačí, aby si třeba vyprávěli, jak večer přehnou starou přes kanape, je to fuk. V Inspector calls neustále jednají všechny postavy. Rémus Lupin letos teda jede a vede si dobře. Určitě musím zmínit skvělé herecké obsazení, své postavy zvládli bravurně a já celou dobu přemítám, komu bych dal do huby radši. Nakonec z toho asi vyšla vítězně matka-ta slizká pizda-matka rodu. Nicméně, dobrými dialogy se to jen hemží a já byl zas po dlouhý době svědkem něčeho opravdu povedeného, u čeho bych si nemusel trhat žíly. ()
Kdo dával pozor v dějepisu, chápe, proč je ve filmu tolik akcentováno ono dobové nevyrovnané rozvrstvení společnosti (ten váš „socialismus“/“levičáctví“…nemluvě o tom, že v málo které zemi jsou historicky tak moc „úchylní“ na třídění lidí, což v Anglii ostatně přetrvává do teď). A výtky na „divadelnost“ u filmu, který je televizní a k tomu natočen podle divadelní hry, jsou také „trošku“ mimo. Moralistní (když už) dílo bez pochyb je, ale především jde o poctivou, staromilskou britskou detektivku, a to bez ohledu na to, že nesplňuje všechny žánrové atributy (či se od nich přímo odklání) a na závěr se divák dočká něčeho „jiného“. Po herecké stránce „kvalitka“, což se dá říct i dialogových konfrontacích, ale atmosféra a poutavost filmu (a to i přes fakt, že publikum si hned od začátku uvědomuje zainteresování všech zúčastněných) je ještě o stupínek výš. Film pozvolna a nenápadně graduje až do mrazivého konce, který osvětlí, proč že má film na imdb mezi žánry také „mysteriózní“. Já se závěrem až tolik nezápasil, a i díky tomu končím na silných 4*. ()
Aneb jak se dostávat k filmům přes své oblíbené herce (Davida Thewlise). Morální stránku nechám být, i výpravu a kostýmy, ale spíš něco řeknu k divadelním adaptacím. Je to poznat. Prakticky vždy, když je nějaká adaptace divadelní hry (a hra nevychází ještě před tím z románu, případně jiného média - např. Trainspotting), je to poznat. Velmi brzy. Podle monologů postav a hlavně podle uzavřenosti scén. Ať už to byl Nicholsův film Closer (tam jsem si toho všiml poprvé) přes nedávné filmy Bůh masakru a Jméno. U všech je to poznat hlavně na herectví, na neustálé konforontaci a dialogu (není mnoho divadel, kde by se příliš dlouho nic neřeklo, kde by jen postavy seděly vedle sebe u stolu a každá si četla noviny a nic neříkaly několik minut, případně sledovaly konání bez nějakého zastřešujícího monologického nebo diegetického vysvětlení, tak jako to velice dobře umožňuje právě film) a na jedné místnosti, ze které prakticky není úniku (tady se uniká pouze ála Poeův William Wilson). U všech čtyř snímků (tří výše zmíněných a tohoto) mi to nějakým způsobem vadilo a kazilo zážitek. Divadelní hry patří na divadlo. A ve filmu se ani jako divadelní hry hodnotit nemůžou (máme zde fixovaný pohled kamery) a jako film (alespoň u mě) neobstojí. Takže je vždy hodnotím jako něco mezi; na co se rád znovu podívám pro nějaké scény, pro nějaké herce, pro pěkné dialogy, ale málokdy (prakticky nikdy) si je nepouštím znovu celé. ()
Mysteriózní, filozofické a kriminální drama, podle divadelní hry. Hvězdně obsazené a umě zahrané. Pokud od toho nečekáte nic epického a spíše filozofickou rozprávku s pár postavami, budete velice spokojeni. Epičnost totiž by zde byla naopak ku neprospěchu jednotlivých dějových nuancí a po skončení byste si pak nemohli pokládat zajímavé úvahy, jako například kdo byl z postav nejhorší a kdo naopak nejlepší. Není to tak jednoznačné, jak by se totiž mohlo zdát. A to se mi na tomto díle líbí. 80% ()
Reklama