Madame DuBarry

Zhruba do půlky jsem se nahlas smál; pak se historická veselohra změnila v historické melodrama, už ne tak zábavné. Ke kladům díla jistě patří pečlivá výprava a kostýmy, mizanscéna hemžící se občas desítkami - nebo i stovkami? - statistů, Jannings... I Pole Negri jsem její svůdkyni a zároveň oběť věřil, jen se mi nezdálo, že by s takovým nalíčením mohla padnout do oka všem mužům, kterým se připlete do cesty.. (07.11.2021)

Klasický příběh královské metresy DuBarry v režii Lubiče za vydatné pomoci jeho stáleho ensemblu. Titulní hrdinkou je Pola Negri, Ludvíkem XV. je Emil Jannings, Armandem De Foix Harry Liedtke. Osobně nemám pocit, že by právě Pola Negri a její kreace byla tou zásadní devízou, proč tento film obdivovat, spíše se lze více soustředit na epochální rozpohybování obrazů francouzského dvora v rozpuku a kontrastující revoluční vřavy. Madame DuBarry je rozmáchlý velkofilm, historická freska, která předznamenala celý subžánr filmů pasoucích po finále s madame gilotinou v popředí. Zde je pouze navíc dokonalá symbióza s kukátkovou metaforou a indiskrétními situacemi. (02.09.2011)

Načančané kostýmní melodrama o veselé a pohledné Jeanne, jež pánům motala hlavy tak dlouho, až o ni přišla sama. Velkorysá výprava, plynulé tempo, silná herecká sestava a působivý závěr. Kolosální celosvětový úspěch filmu byl zcela na místě. A to i přesto, že se v poválečných letech na němce nahlíželo přes prsty. (16.02.2022)

Spíše než rencenzovat film jako takový, je vhodnější pohlédnout na něj jako na film přes 100 let starý, a zamyslet se nad tím, kam se do dneška jako takový posunul. Myslím, že vcelku nikam, že pořád osciluje kolem jakési nominuální hodnoty (podíl na základním kapitálu společnosti, který připadá na jednotlivou akcii), kterou se dosud nepodařilo zodpovědně vyčíslit. A co se za tu dobu stalo s mravy? Asi totéž. (28.11.2021)

Tento historický spektákl na evropském trhu nastartoval tzv. výpravné filmy. Němci měli nesrovnatelně nižší náklady na jejich velmi drahou výrobu vlivem hyperinflace, levné hladové pracovní síly, zákazu zahraničních filmů (do r.1923), rozvoji kin apod. Bylo nesrovnatelné, za kolik bylo možno vyrábět výpravné filmy v Německu a jinde. Režisér Lubitsch (byl zároveň komik a herec) byl zdatný nejen výpravností, ale i řemeslně. Později se ve 20. letech dokázal v Hollywoodu přizpůsobit tamnímu stylu. Ale německá kinematografie byla ve dvacátých letech jedna z nejlepších na světě. (09.11.2017)