Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerHrají:
Hana Igonda Ševčíková, Ivana Chýlková, Jiří Bartoška, Bronislav Poloczek, Alena Vránová, Libuše Švormová, Jiřina JiráskováObsahy(1)
Jsme ve Versailles, píše se rok 1771. Je to čas vlády Ludvíka XV. (J. Bartoška) a jeho konkubín, doba, kdy se králův vnuk a následník trůnu Ludvík XVI. oženil s Marií Antoinettou (H. Ševčíková), dcerou rakousko-uherské královny a císařovny římské Marie Terezie (A. Vránová). Mladičká princezna Marie Antoinetta je u francouzského dvora krátce a ocitla se v prostředí, které si z lesku časů Krále slunce zachovalo přísný dvorský ceremoniál. Mládí a temperament ale brání princezně se všem těm předpisům trpně podřizovat. Postavila si hlavu a odmítá uznat jako sobě rovnou milenku krále Ludvíka XV. paní Dubarryovou (I. Chýlková). Rozhodla se prostě, že ji před dvorem neosloví. A nebude-li paní Dubarryová oslovena, nesmí – podle ceremoniálu – ani ona oslovit princeznu... (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Hana Ševčíková v roli Marie Antoinety mile překvapila. Bohužel u Ivany Chýlkové jsem se nedokázal zbavit předpojatosti, dle mého se hodí na role moderních žen, historie jí nesedí. Bartoška odehrál svého znuděného Ludvíka znuděně a nezúčastněně. Naštěstí dobré dialogy zachránily podivnou chladnost inscenace. Útržky francouzský a pruský zkrátka pokulhávají za útržky ostatními. 70% ()
"Jde o Polsko." je sice opravdu půvabná zápletka, ale nemohu zamlčet zklamání z výkonu Ševčíkové a marnosti Vránové a Švormové. Kdyby bylo možné nechat zahrát Antoinettu ve vyšším věku právě Chýlkovou, která zde načrtla s jistými rezervami DuBarry, královskou metresu, byla by výraznější šance vytvořit lepší, nadčasovější obraz francouzských dějin. ()
Jiří Bartoška se mi jako král Ludvík XV. velmi zamlouval, Ivana Chýlková v roli jeho milenky byla také báječná, no a princeznička byla holt ještě dítě, rozmazlené dítě v pubertě, které ví, že bude zanedlouho královnou, řekla bych smrtící kombinace negativ.. Nicméně při dnešním hodnocení přimhouřím oko a dám i tu čtvrtou, za krásný scénář.. ()
K této filmově-divadelní inscenaci mám přezvláštní vztah, neboť nám byla na gymplu v dějepisu pouštěna s železnou pravidelností každý rok a celá naše třída doslova trpěla. Děj je totiž neuvěřitelně nudný, nezáživný a troufám si říct, že i stupidní, tohle je přímo výsměch historii. Hlavní vinu nesou patetické a nechtěně směšné herecké výkony, nebo spíše projevy, které však nepramení ani tak z neschopnosti herců, jako ze stupidních dialogů ve scénáři. V naší třídě se po několika zhlédnutích stabilně ujaly hlášky: "Jde o Polsko" a "Vy musíte oslovit královnu", používali jsme je v běžném životě i tam, kde to nedávalo vůbec smysl, protože nám to evokovalo vtipné vzpomínky na strašně hloupé a trapné výjevy v tomto filmu... Dva bodíky za dvě nesmrtelné hlášky - 2/10 ()
Koupím vám tři papoušky. Máte tam u sebe nahoře smutno. Papoušci jsou barevní a veselí. – Papoušci řvou a smrdí. To už raději sejdu k vám dolů. Sama jste papoušek. – Ale já nejsem tak barevná, podívejte. Ale beru to jako hrdý titul. Každému se budu představovat: Jsem papoušek krále Ludvíka XV. Versailleský útržek je ve své podstatě jedním z největších paradoxů nejen francouzských dějin. Pod maskou dětinského vzdoru tehdy ještě velice mladinké a nezkušené budoucí královny Marie Antoinetty se skrývá hrozící evropský konflikt, který je možné zažehnat pouhým bezvýznamným oslovením královy "tajné" milenky Madam DuBarry. Situace je vážná, nikoli však zoufalá. Vtipné dialogy padají i tentokrát a je radost sledovat výtečné herecké kreace Ivany Chýlkové, Jiřího Bartošky a Bronislava Poloczka, méně už Hany Ševčíkové, která se sem opravdu příliš nehodí. Trefná metafora s kartami a Rakouskem bez trumfu. ()
Reklama