Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerObsahy(1)
Rok 1601. Královna Alžběta Anglická (J. Štěpánková) má právě podepsat rozsudek smrti nad svým nedávným favoritem, mladým lordem Essexem, který se spojil s Iry a Skoty a bouřil lid proti královně. Sedmašedesátiletá Alžběta je osamělá, uvědomuje si konec své pošetilé, nepřiznané lásky k Essexovi a možná poprvé v životě i své stáří. Jen pár mužů jí zbylo – ti si sami říkají "královnina smečka psů". Alžběta zjistí, že jeden z nich měl rozsudek připraven již před procesem... V dalších rolích se můžete těšit na P. Kostku (W. Raleigh), F. Němce (F. Bacon) a O. Vetchého (R. Cecil). (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Zdá se, že už i já sama začínám být postarší. Oldřich Daněk se ve svém dalším "královském" útržku, komorním, ironicky laděném příběhu o síle intriky, diplomatickém jednání a ovládání zaměřuje na okamžik, kdy je anglická královna postavena před rozhodnutí podepsat rozsudek smrti nad svým bývalým milencem. Essex je postavou, o níž se nejvíce jedná i mluví, aniž by se vůbec ukázala. I jeho zprostředkovaná tragédie vzestupu a pádu v sobě nese hlavní téma prosazování moci násilím. Autoritativní a inteligentní Alžběta Jany Štěpánkové je lovec, který dorazí to, co mu jeho psi nadeženou. Všichni zúčastnění z královniny smečky psů – Raleigh (Petr Kostka), Bacon (František Němec) a Cecil (Ondřej Vetchý) – právě skončeným soudem získali život, a přesto jim stále visí na vlásku, ostatně i na vlásku života královny. Obratný chytrý dialog plný sarkasmu a bonmotů spolu s královninými skvělými monology hýří hereckou příležitostí, kterou všichni jmenovaní beze zbytku využili. Přestože Daňkova inscenace chvílemi připomíná spíše strohou rozhlasovou hru, její síla spočívá právě v oné chladné a strnulé atmosféře, která tehdy obcházela celým Londýnem. ()
No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I. ()
Herci byli výborní. Ovšem podsouvat divákovi názor na Alžbětinu vládu takovým lehounce poťouchlým způsobem, je trochu nefér. Politika byla bojem o život i jindy a jinde. A Alžběta nebyla jenom zahořklá rozpolcená troska v síti intrik svých rádců. Byla silnou a dosti úspěšnou, byť kontroverzní, vládkyní. Svět je složitý a krutý. A my v něm. Všichni děláme, co můžeme... Nesuďme tudíž napříč staletími. Ani Alžbětu, ani její nevěrné věrné. ()
Ukázka toho, že i na malém prostoru dokáže několik výborných herců rozehrát velké drama. Ikdyž vše vypadá jen jako dohra událostí minulých, kterým už nelze zabránit, vyplouvá na povrch spousta myšlenek a emocí, pocity viny, spokojenosti, lítosti, nechutenství i sympatie. Pro mě nečekaně silný komorní snímek s přesahem. ()
Pominu-li už samotnou volbu historického pozadí, zůstává nám ještě volba herců a jim do úst vložených dialogů. Vše vysoce převyšuje vše, co jsem doposud v televizní tvorbě viděl. Klobouk dolů nad tak propracovanou inscenací. Naposledy mne takhle dostala inscenace Španělé v Praze. Kdo má rád dialogy, kde jediné slovo není zbytečné a navíc ho lze vykládat různými způsoby, toto je ten správný film pro něho....100% ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize / Jitka Fabianová
Reklama