Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerObsahy(1)
Rok 1601. Královna Alžběta Anglická (J. Štěpánková) má právě podepsat rozsudek smrti nad svým nedávným favoritem, mladým lordem Essexem, který se spojil s Iry a Skoty a bouřil lid proti královně. Sedmašedesátiletá Alžběta je osamělá, uvědomuje si konec své pošetilé, nepřiznané lásky k Essexovi a možná poprvé v životě i své stáří. Jen pár mužů jí zbylo – ti si sami říkají "královnina smečka psů". Alžběta zjistí, že jeden z nich měl rozsudek připraven již před procesem... V dalších rolích se můžete těšit na P. Kostku (W. Raleigh), F. Němce (F. Bacon) a O. Vetchého (R. Cecil). (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Nejsem si jist, jestli je spravedlivé vylíčení Roberta Cecila jako toho, kdo stojí v pozadí neštěstí těch ostatních. Byl to ve skutečnosti právě on, kdo královnu přesvědčil, aby po Essexově spiknutí řada jeho účastníků dostala jen mírné tresty, přestože toto spiknutí bylo do značné míry zaměřeno proti němu. Do značné míry si tak ve své historické nepopularitě nespravedlivě nese důsledky rozhodnutí jiných. Stejně tak Alžběta nebyla jen pasivní figurou intrik jejích dvořanů. A zrovna první uvěznění Waltera Raleigha padá zcela na její hlavu. Navzdory Daňkově mistrovství dialogu tak mám jisté výhrady k obsahu. Takových osobností, jako Cecil, kteří nesou vinu za jiné, je v historii mnoho, o nich by bylo zajímavé psát. ()
Ukázka toho, že i na malém prostoru dokáže několik výborných herců rozehrát velké drama. Ikdyž vše vypadá jen jako dohra událostí minulých, kterým už nelze zabránit, vyplouvá na povrch spousta myšlenek a emocí, pocity viny, spokojenosti, lítosti, nechutenství i sympatie. Pro mě nečekaně silný komorní snímek s přesahem. ()
Pominu-li už samotnou volbu historického pozadí, zůstává nám ještě volba herců a jim do úst vložených dialogů. Vše vysoce převyšuje vše, co jsem doposud v televizní tvorbě viděl. Klobouk dolů nad tak propracovanou inscenací. Naposledy mne takhle dostala inscenace Španělé v Praze. Kdo má rád dialogy, kde jediné slovo není zbytečné a navíc ho lze vykládat různými způsoby, toto je ten správný film pro něho....100% ()
I intriky mohou být zábavné, když je do televizní hry zpracuje Oldřich Daněk. Nejdříve spolu piklí duo Kostka, Vetchý, pak se přidá Němec. Jenže pak následuje zatmění slunce, hromobití, zemětřesení a na scénu vstupuje charizma. A to charisma jde setsakra dlouho a teprve po nějakém čase za ním přijde jeho majitelka Jana Štěpánková. A od té chvíle je před kamerou sama, byť jsou před ní ve skutečnosti čtyři. ()
No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I. ()
Reklama