Whitney

Raw documentary about the greatest Voice of all. Her family exposed bare as her life and society… homophobia, racism, abuse, drugs, jealousy. Beauty, immense talent, great voice didn‘t bring her what she wants most, because when you don’t now, who you are, nothing can save you. You’ll never be home… And we’ll never experience any such a great singer like her. PS: Slarque ** “Dvouhodinová dokumentární nuda. Whitney natočila jeden skvělý film a nejspíš nazpívala pár slušných písní. Proč jí skládat nějaké filmové pomníky, nechápu. Pop ani životy celebrit jsem nikdy nemusel…” :D Wow. Jeden skvělý film a pár slušných písniček :D Pop… :D A co soul? R&B, gospel? just saying :P (01.08.2020)

I když jde formálně o moderní filmový dokument, co nic zásadního nepostrádá, inspirace u režiséra Asifa Kapadia je tak očividná, že jsem ho nějak nemohl brát vážně. Ani trochu nepochybuji, že Whitney zpívala od srdce, ale osoby, které ji obklopovali a jsou takřka do jednoho účastníky dokumentu, tak vůbec nepůsobí. Paradoxně mi byl z mluvících hlav nejsympatičtější Whitneynin bývalý manžel, na kterého hází ostatní nejvíce špíny (ale neomlouvám ho), její nejbližší kamarádka Robyn tu pro jistotu není vůbec. Výsledkem je podivné "oslavné" melodrama s až bulvárními prvky, které je sice nepopiratelně informativní, ale kterému se nešikovně vede vyobrazit rodinu Houstonů v tom nejhorším světle. Nejsem si jistý, zda by toto Whitney schvalovala. 60% (12.04.2024)

6/10. Už jsem upřímně viděl lepší, působivější a emotivnější dokumenty podle skutečných osobností, které na diváka uměly zapůsobit daleko lépe, než právě zde Whitney. Přirovnal bych to k filmu Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody, který byl moc pěkně natočen, ale něco tomu prostě chybělo. Zde to bylo dobře sestříháno a seskládáno, ale taky tomu nějaký ten wow efekt chyběl. Něco co by se mi vrylo do paměti. Jako retrospektivní podívaná to určitě splní svůj účel, ale při vší úctě když si vezmu jaká byla Whitney zpěvačka, zaslouží si dle mého lepší dokument (i film). (16.02.2024)

"Whitney" má podľa mňa v prvej polke trošku problém udržať pozornosť diváka a pôsobí skutočne veľmi dlho, no keď sa konečne dostaneme za 80-te roky a posunieme sa ďalej, veci sa začnú hýbať správnym smerom, tempo sa zdvihne a celkovo som zrazu mal pocit, že sa dívam na veľmi dobrý dokument. Nemôžem povedať, že by veci v prvej časti dokumentu neboli zaujímavé. Rozhodne majú svoje momenty a človeku to pomôže trošku lepšie pochopiť v akom svete Whitney Houston vyrastala, čím si prešla a ako sme sa postupne dostali do situácie, v akej sme ju mohli vidieť posledné roky jej života. A podobne ako v prípade "Amy" aj v tomto filme ma skutočne udivuje, ako si dokážu ľudia robiť srandu z cudzieho nešťastia a ešte si to užívať. A absolútne nebrať na človeka ohľad. Humor je skvelá vec, no nikdy mi neprišlo vtipné, keď si niekto robil žarty z niekoho nešťastia. Viete si predstaviť, že by si zrazu začali robiť srandu z ľudí, čo spáchali samovraždu, alebo boli zatvorení na psychiatrii, lebo však sranda musí byť? Však by boli okamžite označení ako bezcitní. Všetko musí mať správne načasovanie, no súčasne by to nemalo byť nejako urážlivé. Alebo by to nemalo druhých zraniť. Takže to na okraj som mal potrebu povedať. Musím povedať, že je tu skutočne ukázané ako sa dá padnúť zhora dole a najmä aj to, že ak človek chce niečo zmeniť, tak to musí chcieť zmeniť kvôli sebe. Kvôli vlastnému zdraviu, kvôli vlastnému životu. Pamätám si, keď som mal pocit, že Whitney si úplne zničila kariéru aj život. A bolo mi to ľúto. Tak ohromného hlasu, tak veľkého talentu. Možno by som ocenil, keby sa dozvieme trošku viac o jej skladbách, no celkovo mám pocit, že film je v niektorých miestach až moc obsiahly. Keby sa skrátil, alebo keby sa to trošku tematicky upravilo, myslím, že by ma to chytilo viac. Za pozornosť určite stojí, ale mám pocit, že to mohlo byť aj lepšie. Hodnotenie: B (03.10.2018)

Whitney rezonuje. Těžko říct jestli díky vyjmečnému hlasu, nebo kvůli faktu, že z úplně obyčejné holky z "hood Newarku" to dotáhla až na vrchol. Možná je to mix obojího, ale bez ohledu na to, že tvůrci defacto obšlehávají AMY a nenabízí nic osobitého, je to vlastně zajímavá věc a pocta ikoně, o které neměl tenhle dokument vzniknout ještě alespoň 30 let. Snad jen práce s hudbou jako takovou je trochu slabší než v případě dokumentu o Amy Winehouse, kde její hudební vsuvky dojily emoce více a působily více sugestivně. (24.10.2018)