Psí ostrov

Tento film se mi velmi špatně hodnotí, jelikož mi osobně nesedí Andersonův suchý styl humoru a práce s emocemi, které v jeho podání působí jaksi chladně a odosobněně. S jeho stylem prostě nejsem na stejné vlně. Na druhou stranu ale zrovna v tomto filmu párkrát emoce fungovaly dobře (abych mu nekřivdila) a za mě bylo obzvlášť zajímavé zasazení příběhu do Japonska. Mohla jsem si tak užít i tu jazykovou linku, kde postavy mluvily japonsky, což bylo schválně uděláno tak, že nevadilo, že tomu diváci narozumí. Jenže pokud se náhodou najde divák, který japonsky umí, tak musí uznat, že v tom je určitá přidaná hodnota (dokonce jsem se jednou nebo dvakrát zasmála přidanému vtípku v japonštině, přestože ve zbytku kinosálu vládlo ticho). I příběhově to bylo fajn, takže co mi opravdu vadí je pouze ten syrový styl vyprávění (povětšinou to ani nebylo líbivé na pohled - už jen ta věčně trčící hřídel, co se hlavní postavě zapíchla do hlavy a už tak zůstala.... zkrátka na to, že jde o pejsky, se opravdu nejedná o nic roztomilého a hezkého na pohled). Ve výsledku jsem v hodnocení trochu rozpolcená (taky bych o něco zkrátila stopáž, protože absence otevřených emocí dělala dojem, že se film trochu táhne), ale v zásadě je to podle mě jednoznačný nadprůměr. ~(3,8★)~ (27.05.2018)

30. léta 21. století. V Japonsku se přemnožili psi s nakažlivými chorobami, a všichni byli vyhnáni na ostrov s odpadky. Sem spadne letadlo s malým japonským hochem, který něco hledá. A společně se psy odhalí zlé spiknutí. Isle of dogs je animovaný film Wese Andersona. To, že jde o jeho film, poznáte opravdu snadno. Používá všechny jeho unikátní metody. Také že mi dalo pořádně zabrat vlastně pochopit, jaká byla ústřední zápletka, a proč vlastně kdo dělal to, co dělal. Dá se říct, že každý si nejspíše musí tento snímek vyložit podle sebe a hodně číst mezi řádky. Tohle byl podle mého i záměr, protože filmy Wese Andersona neexistují proto, aby dávaly smysl. Ale existují kvůli nejrůznějším bizarnostem, a těch si tady člověk užije opravdu dostatek. Psi mezi sebou mluví anglicky. Japonci mezi sebou mluví japonsky a není to nijak otitulkováno. Občas slyšíme tlumočníka, občas je celý dialog nepřeložen a tudíž mu nerozumíme (tohle rozhodně není kritika, ale naopak chvála za odvahu to lidem nepřeložit a doufat, že to pochopí). A jak má Anderson ve zvyku, odskakuje v nečekaných chvílích do různých odboček, které nijak nesouvisí s dějem (např. několikaminutová scéna přípravy otráveného sushi). Psy mluví slavní herci a mluví je většinou zcela vážně, což vytváří zábavný kontrast. Dialogy jsou proto opravdu radost poslouchat. Tento film poskytuje stylovou animaci, skrytý humor, netradiční děj, japonskou kulturu a psy a rozhodně není vhodný pro děti. Ne že by v něm bylo něco nevhodného, ale nebudou mu vůbec rozumět a pravděpodobně se budou nudit. Hlavně je film velice ponurý a jeden musí opravdu číst mezi řádky, aby film vůbec pobral. Za me jeden z nejlepších novodobých animáků. - "We’ll find him. Wherever he is, if he’s alive, we’ll find your dog." (25.08.2019)

Jeden z nejzvláštnějších filmů poslední doby, který jsem viděl. Neuvěřitelně nezvyklý vizuál a formát vyprávění příběhu zasazený do už tak netypického Japonska. Spousta vypiplaných detailů, ale pak tam chybí vůbec vysvětlení té anti-dog propagandě, přičemž i napojení na kočky je jen okrajově zmíněno. Na tu originalitu se drží až překvapivě moc u země, což je opravdu škoda. (08.11.2020)

Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100% (14.05.2018)