Režie:
Wes AndersonScénář:
Wes AndersonKamera:
Tristan OliverHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Bryan Cranston, Koyu Rankin, Edward Norton, Bill Murray, Jeff Goldblum, Scarlett Johansson, F. Murray Abraham, Tilda Swinton, Bob Balaban, Yoko Ono (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Japonské souostroví, za dvacet let od dnešních dnů. Psí chřipka dosáhla epidemických rozměrů, její ohnisko leží ve městě Megasaki. Hrozí, že přeskočí z psích nositelů na člověka. Starosta Kobayashi vyzývá k okamžité karanténě. Tedy k vyhoštění a izolaci všech toulavých i domácích psů. Oficiálním dekretem se psí exilovou kolonií stává nedaleký ostrov sloužící zatím jako skládka odpadků. Stává se z něj Psí ostrov. O šest měsíců později na této opuštěné skládce nouzově přistává jednomotorový, miniaturní letoun Junior-Turbo Prop. Smečka pěti hladových a divokých psů v jeho troskách objeví dvanáctiletého pilota. Je to Atari, sirotek, jehož pěstounem je právě starosta Kobayashi. Atari s pomocí svých nových psích přátel začne hledat svého ztraceného psa Flíčka a při tom postupně odhalí spiknutí, jehož cílem je likvidace všech psů z města Megasaki. (Cinemart)
(více)Videa (6)
Recenze (340)
S tímto animovaným počinem se zajisté budou pojit superlativy jako zajímavé, nápadité, originální, hravé a pořádně ulítlé. Snad každého diváka musí potěšit, když vidí animák, který si někdo troufl udělat úplně jinak, než podle zaběhnuté a osvědčené šablony. Nejsem si jistý jak moc a zdali vůbec film docení nějaké to dítko. Mám pocit, že Wes přinesl snímek, který ocení spíše odrostlejší publikum. Na loutkovou animace si chce chvíli zvyknout, ale jakmile se vám to podaří, tak si snímek užijete, protože ji Wes využil pro hromadu vtipných momentů. Tohle nedokáže úplně každý. Celkově je humor takový nevtíravý a celý příběh dostatečně zajímavý, aby udržel po celou dobu pozornost mlsných diváků. Lepší tři kousky. ()
Wes by se měl víc angažovat v produkci stop-motion animáků, protože krom Nicka Parka [potažmo Tima Burtona] nemá v tomhle odvětví sebemenší konkurenci. Není taky divu, když je Psí ostrov v rámci [i mimo rámec] výtvarný stylizace či production values naprosto výjimečný, výrazně autorský a nenapodobitelný animovaný dílko, který jen tak neuvidíte, takže bystrý divák se bude doslova tetelit blahem [možná i štěkat radostí]. Ať už z hlediska estetiky, poetiky fikce, originality, invence, výtvarného manýrismu, vizuálního story-tellingu anebo mistrovský práce s detaily a obrazotvorností celkově, tohle je důkaz jedinečný tvůrčí geniality a perfekcionismu pana hračičky Wese Andersona. Ne každýmu tenhle atypický námět [který kupodivu funguje i jako politická satira, viz. anti-hafan propaganda] zrovna sedne, ale pokud hledáte netradiční a originálně stylizovaný animák, tohle je značka ideál, protože jde o jeden z nejvynalézavějších a nejnápaditějších filmů co jsem kdy viděl. Jo a mimochodem: Isle of Dogs = I love dogs 💗 .... Vrchol audiovizuálního minimalismu; hotová exploze kreativity; 100 minut nefalšovaný krásy. A jestliže tvůj nejlepší kámoš není pes, smaž si účet. ()
Tak toto sa Andersonovi nepodarilo. Pre deti nevhodné a dospelý si odkúsne ruku od nudy. Chápem to ekologicko-politické posolstvo, ale len to dobrý film nerobí. Ani vlastne neviem, za čo dávam tie dve hviezdy. Možno za atmosféru, s ktorou tento režisér vie pracovať. Avšak ani tá oproti iným jeho filmom nebola bohviečo. Na hranici odpadových záležitostí. 30/100 ()
Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100% ()
Psí ostrov nevyniká vypravěčskou důmyslností Grandhotelu Budapešť nebo hravostí Fantastického pana Lišáka, ale stále jde o tak neskutečně vypiplaný film, že máte co chvíli chuť začít štěkat radostí.___Anderson pokračuje ve zdokonalování svého stylu, který už skoro ani nekontaminuje ozvláštňujícími, pro jeho rukopis atypickými postupy, jako bylo dříve např. použití ruční kamery, zoomu nebo sem tam nějaké asymetrické kompozice. Oživení mají nejčastěji podobu změny stylu animace (záběry z bezpečnostních kamer např. nejsou stop-motion, ale ručně kreslené), s čímž zároveň souvisí motiv převádění významů mezi různými jazyky a kulturami (některé japonské výroky jsou například tlumočeny, přičemž reakce tlumočnice na to, co slyší, mají zcizovací efekt).___Ve srovnávní s jinými Andersonovými filmy je tenhle nečekaně a zcela záměrně ošklivý (nebo možná lépe „ne roztomilý“) – psi žijí na obří skládce mezi krysami, jsou nakažení divnými chorobami (Petrem Putnou v podařených českých titulcích vtipně pojmenovanými) a živí se hnijícími odpadky. Občas vidíme v detailu ukousnuté ucho nebo kus sedřené srsti (a v celku pak transplantaci ledviny), ale pochmurná šedivost k filmu tematizujícímu (otevřeněji než Grandhotel) vzestup autoritářství, nelidskost člověka a hrozící genocidu (resp. její psí obdobu) docela sedí. O podívanou pro děti, kterým by mohlo vadit i pomalejší tempo a minimum „zjevných“ gagů (humor je založen převážně na ironické juxtapozici situací/objektů, infantilního a dospělého), zrovna nejde.___Anderson opět předkládá uzavřený svět se specifickými pravidly, z něhož se hrdinové snaží za pomocí dobře promyšleného plánu (namísto něhož se ovšem opakovaně uchylují k improvizaci) uniknout. Pro západního diváka je pak takovým svébytným světem, kam může prchnout ze své všednodennosti, nejen ostrov, kde se většina příběhu odehrává, ale celé Japonsko, z jehož ikonografie, historie i gastronomie Anderson výrazně těží (zápasníci sumo, kvetoucí třešně, divadlo Kabuki, příprava sushi, japonský dřevořez, čanbara filmy, taiko bubny jako základ soundtracku…). Jeho přístup k japonské kultuře není vždy dvakrát citlivý – odboj proti proradným kočkomilům například vede americká studentka na výměnném pobytu, která prokáže větší odvahu a uvědomělost než její japonští spolužáci –, ale zároveň Zemi vycházejícího slunce neproměňuje v muzeum kuriozit pro japanofilní fetišisty.___Ani tentokrát nechybí bloková konstrukce s prologem, úvodem a čtyřmi kapitolami, z nichž každá má jiný cíl a všechny spojuje vývoj vztahů mezi postavami. Vyprávění je oproti matrjoškovému Grandhotelu Budapešť lineární - vyjma pár flashbacků, které ovšem společně s nadbytkem vysvětlujících monologů narušují plynulý tok vyprávění. Film neodsýpá stejně rychle jako dřívější andersonovky a pro diváky, kteří se do kina půjdou pobavit, může být trochu obtížnějším soustem, jakkoli jde ve své podstatě stále o široce přístupný a dobře srozumitelný pop a vlastně, poněkud paradoxně (s ohledem na téma a prostředí), také o jeden z opatrnějších Andersonových filmů. 80% () (méně) (více)
Galerie (75)
Photo © 20th Century Fox
Reklama