Zapadákov

Podľa expozície som predpokladal, keďže som o filme vopred nič nevedel, že sa bude jednať o zabíjanie nudy a hľadanie zmyslu existencie na americkom malomeste, kde skapal pes, ako v prípade Five easy pieces. Lenže Mallick sa ani v debute nezaprie a hneď po prvej vražde sú hrdinovia konfrontovaní s prírodou a to až do konca. Splývajú s ňou, sú stále spolu, napriek tomu cítia samotu. Kite sa podobá na Jamesa Deana, je rovnako rebelom bez príčiny, ktorý sa tiež vzchopí proti nepochopeniu generácie rodičov a to vďaka neakceptovaniu jeho lásky k Holy zo strany jej otca. Spôsob rebélie je ale "dôraznejší". Mňa najviac na Zapadákove fascinovalo flegmatické chovanie postáv obetí a policajtov, z ktorého bol cítiť určitý súhlas s činmi ústrednej dvojice. Film poskytuje divákovi podnet na zamyslenie sa nad jeho príčinami. Táto flegmatická, až melancholická atmosféra je tak v kontraste s násilím, ktoré sa na plátne odohráva. Predstavte si, akým spôsobom by musel byť podobný námet uchopený dnes. (12.12.2012)

Mallickův celovečerní debut mi přijde jako úporný pokus vypořádat se se vším, co předcházelo jeho odhodlání tvořit po svém, a pojmenovat ten skutečný nultý bod, před kulturou, která režiséra učila mluvit a představila mu pohodlím, stravou a vzděláním chýru Amerického snu. Nejde jen o spálení dívčina rodného domu samozvaným rebelem, snímané se zvláštní pečlivostí, hierarchizovaně zaměřující stopy opouštěné civilizace, ale i o upálení žánru, kriminálního dramatu. Bezstarostná jízda Bonnie a Clyde se zde zřejmou nemotivovaností činů zvrací v mdlobu zášti a necitlivosti, korunovanou ironickými záběry divočiny. Málokdo se jí vymyká tak jako přezrálé plody severoamerického masového vraždění, které film sleduje. Chladná horečka, sliz, který brání looserovi i dívce, oběma odsouzeným vlastní nevidomostí k domnělému schraňování, na něž ponejprv střílel(i), porozumět smyslu života, a tak ho nahrazují dobrovolnou smrtí, vůči níž se ale brání, jak jen to jde. Hrdinčiny reflexe vzbuzují dojem retrospektivního vyprávění: jako by bilancovaly šílenou cestu do nejhlubšího dolíku horečky… zároveň však vpouštějí trávený divácký zrak dětinskými frázemi, šedou řečí nudy, která je pravým pozadím všeho pozorovaného, do nejtemnějšího chaosu těch nejstřízlivějších návyků. Mnohdy strhující přírodní záběry, úchvatné postřehy krajiny a zvířeny, tak neúprosně nepřiléhají k tomuto banálnímu, unuděnému „zločineckému“ dění, že se až zdá, že režisér je sám zhnusen tím, co točí, že musí výslovně manifestovat svou jinakost a experimentálnost svého filmu, aby se od něj vzdálil. Stejně tak působí „filosofie“ rodící se z vrahových úst: Mallickův Kit není zdaleka Büchnerovým Vojckem, který filosofii potí vzdor zpanštělým čichovým buňkám svých směšných pánů; je to šustící papír, který se místy slepil a stvořil větu, která i mluvčího samého překvapí a která manifestuje režisérův přesah. Tam, kde lidský život nevyváží plynutí mraků a prosté slovo produchovněnou filozofující tezi, musí být každému jasné, že jde v podstatě – a především – o něco jiného: o ten požár, v nějž diváky nehodné rozumění vylákal ten, který nedokáže hasit. Souběžné natahování Carla Orffa na skřipec popových amerických zornic připomíná televizní reklamu a hlouběji tříští celek. Donekonečna se připomínající otázka po záměrnosti, vědomosti snímaného nakonec přehluší i křik helikoptéry a zneváží sám závěr. (13.01.2018)

Už jsem si zvykl, že Terence Malick vypráví své příběhy neobyčejně podmanivým způsobem. Ale i přesto mi Zapadákov vyrazil dech. Antiteze Dostojevského, reinkarnace antické tragédie, šíré pláně jihozápadu a do toho vybrnkává Carl Orff. Je až s podivem, kolik si toho právě ze Zapadákova odnesli jiní a snad i slavnější režiséři. Malickův debut je inspirativní cestou do pekel, která však nikdy nebude lemována dobrými úmysly, což Kit v podání uhrančivého Martina Sheena věděl už od začátku. (31.01.2010)

Malick zfilmoval tento cynický příběh až příliš cynicky, takže Kitova emoční prázdnota je bohužel transformována do divákovy emoční prázdnoty, což je u takového filmu jen těžko akceptovatelné. Zábavu si tady moc neužíváme (jako u zde zmiňovaných Takových normálních zabijáků), takže bez jakéhokoliv pocitu pohoršení na Badlands asi velmi brzo zapomenu. 69% (14.06.2015)

Pokud vychází tvůrci nějakého filmu ze skutečných událostí, už předem počítám s tím, že si děj poněkud upraví, jenže v tomto případě napsal scénárista úplně nový příběh, který toho se skutečností neměl mnoho společného. Asi to bylo tím, že se ve skutečném příběhu Charlese Raymonda Starkweathera a Caril Ann Fugate vyskytovalo mnohem více krvavých detailů než romantických momentů, a lidé si (fakt netuším proč) velice rádi idealizují zločince. No, a protože se scénář vydal touto novou cestou, ztratil pro mě film jakoukoli výpovědní hodnotu, při projížďkách polopouští jsem se navíc celkem nudil, takže to pro mě byla z větší části jen ztráta času. Ale uznávám, že se několik záběrů západu slunce fakt povedlo a Martin Sheen se vcelku snažil. / Poučení: Okouzlují tě zločinci? Mysli na své blízké, blbe. (26.03.2022)