The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Očekávání po brilantní první sérii bylo logicky vysoké a samozřejmě musím přiznat, že nebylo naplněno. Hororová stránka je totiž velmi upozaděna, protože jak se v závěrečné epizodě dozvíte od vypravěčky, nejedná se o "ghost story", ale o "love story". A tak jsem si u posledního dílu parádně pobrečela. (21.11.2020)

Tak nějak jsem věděl co mě čeká. První šest dílů bylo přesně takový jak jsem si to představoval. Jenže pak tomu tvůrci nasadili korunu sedmý celý němý díl bylo utrpení vydržet, další retro černobílý díl bylo jen natahování předlouhé nitě. A poslední lesbická romance tím to naprosto zazdili. Vic jak průměr ani náhodou. Už nikdy více. (17.11.2023)

Chtělo by se říct, že druhá série The Haunting se má ke své první stejně, jako druhá série True Detective, i když jde samozřejmě o nebetyčné zjednodušení. Je výrazně jiná, v tomto případně silně literární, což nejspíš souvisí i s tím, že coby volně adaptovaný vzor tentokrát posloužil Henry James. Stejně jako pro první sérii i zde po dlouhou dobu platí váhavé rozkročení mezi psychologickou sondu do utrápených duší domu a regulérní horor. The Haunting of Bly Manor jde ovšem ve svém žánrovém rozptylu ještě mnohem dál a nebojí se zastrčit své strašící horory často úplně do pozadí ve prospěch jiných, subtilnějších emocí. Nejde zdaleka o tak vděčnou a na první dobrou divácký ohromující záležitost, možná se na výsledném tvaru a lehké rozkolísanosti podepisuje fakt, že tentokrát si to Flanagan celé neodtočil sám. Obrazově jde ovšem stále o úchvatnou podívanou, v mlhách u jezera situované Bly je vizuálně vděčné a navíc zabydlené živoucími charaktery, s nimiž se do jeho hlubin rádi propadáme hlouběji a hlouběji. Zmíněná literárnost se podepisuje hlavně na občas kostrbatých dialozích a především na zpočátku ne úplně elegantní vyprávěcí struktuře - zatímco v Hill House jsme se bezprecedentně neustále pohybovali mezi minulostí a přítomností bez explicitních vazeb, Bly Manor je defacto devítidílnou retrospektivou, v rámci které jsou jednotlivé epizody časově "roztříštěné" mnohem logičtěji. Oltář mrtvých a Romance se starými róbami se vymykají, obě ale stylem vyprávění ještě zdůrazňují ono literární vedení příběhu. Jakkoli na mě zklamání nezaútočilo ani jednou, do sedmého dílu jsem si sám pro sebe identifikoval tolik nedostatků, že bych se neodvážil stavět Bly na úroveň jeho předchůdce. Závěrečné dvě epizody ovšem natolik jdou proti očekávání hororových fandů a vydávají se trochu jiným směrem, že si tam tím plným hodnocením stejně přisadím. Nehledě na to, že mě ten závěr docela rozložil. 90 % (21.10.2020)

Jsem rád, že druhá řada nepokračuje v první a že přichází s novým příběhem, s novým sídlem a také s novou atmosférou, která tentokrát není tak stoprocentně hororová a duchařská, ale zároveň není o nic méně záhadná nebo napínavá. Skvělé postavy, skvělý scénář, který postupně odhaluje vše potřebné, a jistá režie (případně dohled nad režií) Mika Flanagana, který si se záhadnem všeho druhu obdivuhodně tyká. (11.10.2020)

První série mě hodně bavila, byla strašidelná,ale příjemným způsobem a všechny postavy a rodinné vztahy mě moc bavily. Z tohoto důvodu jsem chtěla dát dvojce jenom 3 hvězdy, ale kdybych jedničku neviděla, tak bych se rozhodla pro čtyři. A tak jsem se k nim přiklonila, mám ráda vypravěčskou formu. Objevily se zde i postavy minulých epizod,ale nemají s jedničkou nic společného nebo jo? Něteré dialogy byly zbytečné a hloupé, věčně opakující se,ale celkově ta myšlenka byla moc fajn. Tajemné sídlo se prostě povedlo, co mi trošku překáží je jedna věc, která se teď objevuje skoro všude , jsem pro všechno,ale příjde mi to už jako povinnost, a ať si to každý přebere po svém. (17.10.2020)