Trabantem tam a zase zpátky

Žlutý cirkus se rozhodl – navzdory nebo natruc (?) celosvětovému poselství pomatené švédské autistky – zanechat tentokrát svou nepřehlédnutelnou uhlíkovou stopu na trase Indie - Nová Ves pod Pleší, kde v místní autoopravně obě bakelitová monstra druhdy hibernují po dobu, než se Danu Přibáňovi podaří sehnat peníze na jeho další taškařici. Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími poruchovými východoněmeckými dvoutakty už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Jako obvykle záměrně značně nesourodá parta tentokrát toužebně čeká na pomyslného polského Godota, který by do fádního reportu vnesl trochu toho rozruchu, ale ten se v podobě poněkud oplácanějšího Radoslawa zjeví jako deus ex machina až někde v Uzbekistánu, a tak vydržet svéráz náčelníkova dirigování se daří pouze čím dál objemnějšímu a zarostlejšímu Marku Slobodníkovi a také Vojtěchu Duchoslavovi, který hned po svatebnímu obřadu dal své těhotné manželce vale, přičemž permanentně naléhá na žluté cirkusáky, aby to stihli domů do termínu porodu (možná proto je na těch „posledních“ pět tisíc (!) kilometrů na trase Samarkand - Praha vyhrazeno jen pár minut). Na rozdíl od natahovaného seriálu, kde první dva díly byly vlastně zbytečné, je film alespoň lépe sestříhán, jakkoliv oproti cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě potvrzení, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš, jehož (pa)chuť by už snad nezabrala ani v Prostřeno! (07.05.2020)

Jediný důvod, proč nedávám plné hodnocení, že naprosto souhlasím s tím, co bylo řečeno i ve filmu - po Africe, Austrálii a Jižní Americe (nepočítaje experimentální Hedvábnou stezku) už opravdu nebylo nic úplně dechberoucího, úplné nového a bylo i cítit, že po všech těch expedicích účastníci zkrátka neměli tu správnou šťávu. Únava a potřeba co nejdřív dorazit domů se táhla napříč celými skoro dvěma hodinami. Napětí mezi Danem a Vojtou, na oko jen humoristické, taky nedělalo nejlepší atmosféru. Navzdory tomu je to hlavně technicky nejlépe natočený dokument ze série. Záběry z drona fenomenální, obecně hra s kamerou (nezapomenutelná noční obloha), důraz na filmovost a samozřejmě i na humor, protože bez něj to nejde. Tohle už ani vlastně nebyl dokument, jako spíš regulérní filmový road-movie snímek vhodný multikina (do něhož se také právem dostal). Cesta opět extrémní - bahnitá, hrbolatá, položená v ohromných výškách, čemuž vévodily všudypřítomné přičmoudlé postavičky s mobilem v ruce a prosbou o selfie, nebo až příliš starostlivá armáda s policií. Zakončení víceméně počátkem se mi také strašně líbilo - třeba nás v budoucnu s našimi „hrdiny“ zase něco čeká? Jsem opravdu mile potěšen, ale zároveň zvědav, jak tato „finální“ cesta teprve opravdu vynikne v seriálové podobě. Možná, že až tam po stále nepřekonané Jižní Americe zase rozdám plných pět? Kdo ví... (06.04.2019)

Zda jsem zvolil správnou strategii při sledování Trabantové série, když jsem jako první zhlédl snímek o poslední cestě z Indie až do České republiky, netuším. Upřímně ani mně samotnému se tahle strategie nezamlouvá, jelikož preferuji chronologické sledování v závislosti na času distribuce. Ale pro jednou jsem se spontánně (a tak trochu v cestovatelském duchu) rozhodl, že na Přibáňův snímek "Tam a zase zpátky" zajdu do kina a tak se stalo. V prvních minutách byl proto zřejmý deficit z minulých dílů, jelikož jsem se se členy posádky teprve seznamoval a zvykal si na jejich, pro zbytek diváckého osazenstva známého, počínání s překážkami na cestě. Rychle jsem se ale do postav vcítil, čemuž podle mě velmi pomohla nostalgická vzpomínka na mou návštěvu Indie. Leč bych preferoval rovnoměrnější rozdělení jednotlivých částí cesty ve filmu (Indie zabírala drtivou většinu a trasa Uzbekistán-Slovensko sotva 5 minut), hodil jsem tenhle zmar za hlavu. Postupem času jsem se totiž do snímku ponořil víc a víc a poslední půlhodinku jsem už jen nadšeně hltal. Narozdíl od pravidelných diváků Přibáňových dokumentů se mé prvotní nadšení z šíleného pokusu objet trabantem celý svět dostavilo právě v tomto díle a díky neznalosti předchozích dílů přehlížím nedostatky, kterých si už znalý divák při porovnání s předchozími cestami asi snadno všímá. Pro mě ale zvítězila síla přítomného okamžiku a bezmezně nadšeného pocitu z nespoutaného cestování a dalekého překročení komfortní zóny všech účinkujících. Za toto nadšení jim děkuji a už se těším na retrospektivní sledování zbylých trabantových dobrodružství. (14.06.2019)

Tři a půl hvězdy. Na jednu stranu hezká připomínka seriálu, který jsem před rokem viděla, prostě ty největší highlighty tu jsou, na druhou stranu cítím, že Trabantům trochu dochází dech, takže si říkám, že je dobře, že už to asi? končí. Klasické schéma, vtípky, byť v menším množství, nekonečné opravy... A i když ten film kolem mě jen tak nějak proplul, bylo mi v přítomnosti posádky ty dvě hodiny vlastně dobře... (09.05.2020)

Nudný recyklát - což je u cestopisu, jemuž by zákonitě měla pomoci už jen změna prostředí, dosti smutným stavem. Od dob superzábavné Jižní Ameriky se holt sranda vystřílela a bizarní/sociální atraktivnosti vymizely. Radek fuč, Dominika fuč, vozíčkáři fuč, místo nich zůstaly nudné fórky a "napínavá" linka s těhotnou přítelkyní. O místech a cestě se člověk dozví taky pramálo - nejvíc energie se totiž plýtvá na komentování otravných selfíčkářů, čínských kamer a opakovaných nehod pofidérních vozítek. Definitivně otravným se stává i proslulý egomaniak Přibáň. Místo aby projekt definoval tak, jak ho chápou celou dobu všichni - tedy jako bláznivou cestu nadšených bláznů v bláznivých vozítkách - nadále ventiluje alibistický a pokrytecký blábol "chceme ukázat, že i lidi, co nemaj peníze na lepší auto, můžou cestovat". Tak určitě. Ona se totiž ta časově násobně delší cesta (přičemž nejde zrovna o čas věnovaný poznávání kultur) s častými opravami neprodraží. (: Nemluvě o tom, že se na projekt hojně vybíralo formou crowdfundingu. Díky, ale už ne. Na rozdíl od minule po tomhle nemám chuť ani na seriál. Snad se příště dočkáme oživení, když trabantí etapa končí. Marek Slobodník se svými pionýry v Africe nechává trabanty daleko za sebou. (24.02.2023)